Přeběh Ameriky – díl 26. – Romantika v dešti
Zase jednou po ránu to vypadalo, že nebude žádná pořádná snídaně, když tu náhle Celine oznamuje, že našla restauraci, která pro nás připraví snídani. Jídlo je opravdu tady a tak nepotřebuji extra zastávku po trase. Navíc se ukázalo, že další cesta měřící 70 km a vedoucí z Monongahela do Liginier je jednou velkou vyhlídkovou trasou. Všichni se najednou chtěli předvést, takže to co následovalo, byla jedna z nejobtížnějších honiček celého závodu. Navíc se ohlásila televize, podle sdělení měla natáčet celý den.
Takže jsme dostali v Liginier všichni nová trička. Počasí ale bylo dosti špatné, takže lidé z ABC se brzy rozloučili. Ještě naposledy jsme přespali v kempu. Naštěstí ne pod stany, ale v dřevěných chatách, na palandách. Dokonce byla k dispozici i teplá sprcha a zatopili v kamnech, protože venku bylo dosti chladno. Znenadání se mezi námi objevily Barryho žena Lisa a Billiho žena Jane, které byly obě zaměstnány u Runner´s World a chtěly nás doprovodit při posledních etapách až do New Yorku. Nastal docela romantický večer, v kamnech praskal oheň, vyprávěly se příběhy, které nás potkaly během závodu a všechny nás to nějak více sblížilo. Víme, že už by se nemělo nic neplánovaného stát, cíl se pomalu blíží a tak všichni začínají spřádat i nové plány. Naší náladu zvedla i večeře, kterou nám přinesli z nedaleké restaurace. Další den nás ale čekala dosti náročná etapa, měřící více než 80 kilometrů a tak jsme pomalu všichni zalezli do svých spacáků. Déšť v noci sice ustal, ale zato začal foukat slabý vítr, který srážel kapky ze stromů a ty bubnovaly celou noc na plechové střechy chat a nás tak budily ze spánku.
Další den jsme končili v Mc Cannelsburgu, kde jsme zažili veselý zážitek s Petrem. Billy se vrátil zpět k nám a chtěl ještě do New Yorku něco uběhnout, tím pádem trochu ulehčil Dalemu. Společně jsme se šli najíst do restaurace, seděli tam už i další běžci. Uprostřed sálu jeden z místních obyvatel předváděl různé kouzelnické triky. Petrovi který přišel společně s námi se zdálo, že triky jsou snadné a zvládne je každý a pokaždé chtěl o tom kouzelníka přesvědčit. Kouzelník ho však vždy přesvědčil, že jeho kouzla jsou přeci jenom složitější než si Petr myslel. My jsme se dobře pobavili a Petr to nesl se svým suchým britským humorem statečně.
V další etapě jsme se naposledy pohybovali po historické půdě. Běželi jsme přes městečko Gettysburg, jehož název je spojován s válkou, která se v jeho okolí odehrála v letech 1861 – 1865 a během níž prohrála v roce 1983 jižní armáda pod vedením legendárního generála Lee rozhodující bitvu proti Yankees.
Kopce ustupovaly a před námi se objevila mohutná řeka Susquehanna, přes níž vedl dvoukilometrový most. V dálce už bylo možné zahlédnout New York. Byl jsem moc rád, když jsme měli tuto kopcovitou etapu za sebou, protože už pár dní mě opět trápila kolena. Bylo naprosto lhostejné, zda člověk běží do kopce nebo z kopce, potíže byly stejně intenzivní. Pouze po rovině to šlo. Už jsem se ani nedivil, když jsem v Kumstown, posledním městě Pensylvánie, najednou upadl. I zde byla na vině má bolavá kolena a taky moje nepozornost, když jsem špatně odhadl okraj chodníku. Naštěstí kromě nějakých odřenin na rukou a nohou se mi nic jiného nestalo, ale na druhou stranu to velmi výrazně naznačovalo, jak už jsem vyčerpán.
A za týden se vydáme na běh napříč Amerikou naposledy.
Vložit komentář
