Běh napříč Amerikou

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 1. – 5000 kilometrů z Los Angeles do New Yorku

Ti, kdo odebírali před lety Běžecký svět, si možná vzpomenou, že takřka tři roky vycházel na jeho stránkách příběh, který se odehrál na trase mezi Los Angeles a New Yorkem.

Základem příběhu je kniha, kterou napsal její přímý účastník, něco jsem si k tomu přidal, dílem jsem použil svoje zkušenosti z ultraběhání, dílem jsem nechal promlouvat fantazii. Věřím, že i po letech tento příběh má co dát těm, kteří si ho přečtou, takže od tohoto týdne každý pátek najdete na stránkách Běžecké školy další díl popisující, jak to tenkrát mezi Los Angeles a New Yorkem proběhli a nebo taky možná jak to proběhli jinde? :).

Tento text vyšel na Běžecké škole 13.5.2009

Miloš Škorpil, 19. 3. 2020, 16490×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 27. – Zahanbující konec a výsledky

Runner´s World nás pozval tři etapy před koncem na rozlučkový večer do menzy Univerzity v Kutztownu. Dostavil se dokonce i vydavatel tohoto časopisu George Hirsch a všichni běžci dostali různé dárky – cestovní tašku s různými triky a také pamětní talíř, který nám věnovali představitelé města. Runner´s World dobře vytušil, že neutrální půda tohoto města bude k tomuto účelu mnohem vhodnější než cíl v New Yorku.

Miloš Škorpil, 15. 1. 2010, 13147×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 26. – Romantika v dešti

Zase jednou po ránu to vypadalo, že nebude žádná pořádná snídaně, když tu náhle Celine oznamuje, že našla restauraci, která pro nás připraví snídani. Jídlo je opravdu tady a tak nepotřebuji extra zastávku po trase. Navíc se ukázalo, že další cesta měřící 70 km a vedoucí z Monongahela do Liginier je jednou velkou vyhlídkovou trasou. Všichni se najednou chtěli předvést, takže to co následovalo, byla jedna z nejobtížnějších honiček celého závodu. Navíc se ohlásila televize, podle sdělení měla natáčet celý den.

Miloš Škorpil, 18. 12. 2009, 12658×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 25. – Cíl je pro všechny stejný

Helmut, Stefan a Milan mi při náhodných rozhovorech prozradili mnoho tipů a triků ze života ultramaratonců. Přesto, že je Stefanovi teprve 30 a Milanovi 32 let, jsou to již zkušení běžci dlouhých tratí. Helmut patří mezi vůbec nejlepší běžce na 24hodin.

Miloš Škorpil, 4. 12. 2009, 15584×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 24. – Do New Yorku už zbývá jen 100 kilometrů

Přebíháme řeku Illinois mezi Pittsfildem a New Berlingem, Ohio u Weelingu a najednou zjišťujeme, že do New Yorku jsou to už pouze dva týdny. Sedm týdnů a více než 3700 kilometrů už je za námi. Všichni jsou přesvědčení, že když se nestane nic výjimečného, doběhnou všichni, kteří dosud běží, až do cíle. Ale ještě máme před sebou několik překážek.

Miloš Škorpil, 27. 11. 2009, 13595×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 23. – Kdy přijde aspoň další zatáčka?

Mrknu na hodinky. Už bude skoro poledne. Příští občerstvovací stanice už není snad daleko. Michi mi jede vstříc a jako by četl moje myšlenky říká: „40“. Je kousek vepředu na dalším kopečku. Zdvihám hlavu. Přede mnou je nekonečný, úzký pruh dálnice, táhnoucí se přes ploché kopečky a končící až někde na horizontu, který se schovává v teplem se chvějícím vzduchu.

Miloš Škorpil, 13. 11. 2009, 14996×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 22. – Organizace ZERO!

Nejslabší stránkou celého tohoto závodu bylo jeho vedení a tím pádem jeho celková organizace. Není naprosto možné, aby takovýto závod organizovali pouze dva lidé. Nevím, jak si to Michael a Jesse představovali, ale měl jsem dojem, že oba si mysleli, že až závod v Hutington Beach odstartuje, vše už půjde nějak samospádem až do jeho cíle v New Yorku. Barrymu, třetímu muži v pozadí, bylo dáno za úkol, aby splnil nesplnitelné. Velmi mu několikrát v tomto nevděčném úkolu pomohla jeho žena Líza. Myslím si, že nebýt jí a její pomoci, byl by závod určitě opustil a nechal ty dva, ať si to co si nadrobili vyžerou sami.

Miloš Škorpil, 17. 10. 2009, 14629×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 21. Boj na život a na smrt a o jídlo

Na začátku závodu vévodil Tom celkovému pořadí, aby byl na čas vystřídán Alem. Alovým vyřazením se vrátil do čela, z něhož jej pak po 11. etapě odsunul Dave. Dave si udržel vedení až do 36. dne, když jeho odstup od druhého činil až 7 hodin. Běh se však teprve lámal do své druhé poloviny. Průběžné výsledky bezpochybně odrážely schopnosti většiny běžců, ale rozhodnuto ještě zdaleka nebylo.

Miloš Škorpil, 9. 10. 2009, 14800×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 20. – Rájem močálů, komárů a much

Ed Williams, velký starý muž, zdolávající každodenní štreku téměř chůzí, měl již několik dní velké problémy se zánětem okostice. Sklon silnice ještě zvyšoval jeho trápení, a když už to nemohl vydržet, šel kus cesty po středním pruhu. Ihned byl za to potrestán 15 minutami penalizace. Ed, který byl pro svůj způsob zdolávání trasy téměř každý den poslední v cíli, už přestával cokoliv okolo organizace chápat. Také my ostatní jsme byli značně pobouřeni, protože se to stalo na vedlejší silnici, bez jakéhokoliv dopravního provozu. V našich očích to bylo příliš tvrdé rozhodnutí vůči tomuto starému muži, který se v ústraní jevil přímo bezmocně, a přeci všem, ačkoliv neměl skoro s nikým kontakt, přirostl k srdci.

Miloš Škorpil, 2. 10. 2009, 13121×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 19. – Americké zákony a morální předsudky – když musíš, tak musíš – zákon nad všechny zákony :)

„Ještě jsme nebyli svoji a milovali jsme se v koupelně, když někdo klepal na dveře a Daveho matka se ho ptala, jestli neví, kde bych mohla být!“; vyprávěla zcela uvolněně Kelly, Daveho žena, o tomto malém erotickém dobrodružství. Jak se tajně vzali a více jak půl roku tajili svatbu, neboť jeho rodina se sňatkem nesouhlasila, a o dalších výčitkách, které se objevily, když se to provalilo.

Miloš Škorpil, 25. 9. 2009, 17720×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 18. – Dobrovolníci – lidé, bez nichž by nic nešlo

Dobrovolníci jsou lidé – andělé, bez nich by člověk učinil málo kroků, jsou to lidé, které těší být ku prospěchu druhým. Lidé, kteří jsou ochotni a schopni pro druhé – pro věc vypustit duši, vzdát se veškerého pohodlí, obětovat vlastní majetek, jen proto, aby mohli posloužit člověku, zvířeti, přírodě, věci … Tento úvod není součástí knihy o přeběhu Ameriky, ale protože následující kapitola je právě o dobrovolnících, dovolil jsem si zde, v jejím začátku, jim složit hold, který si jisto jistě zaslouží, protože bez nich by na světě nebylo nic!

Miloš Škorpil, 18. 9. 2009, 14874×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 17. – Žádná snídaně – žádný běh

Příchod do Kansasu pro nás znamenal posunout si opět hodinky o hodinu dopředu. Ocitli jsme se v zóně centrálního času. Před New Yorkem už nás čekala jen jedna změna časového pásma. Celá ta bouřlivá atmosféra panující v běžeckém poli, po proběhlých změnách, mně nějak nevyhovovala – byl jsem napumpován adrenalinem a snad i proto jsem vyhrál následující 66 km měřící etapu vedoucí ze St. Francis do Atwoodu. Dokonce jsem zvítězil s náskokem 10 minut. Tím jsem si splnil i jedno přání, totiž zvítězit alespoň v jedné etapě.

Miloš Škorpil, 4. 9. 2009, 15382×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 16. – Turisti

Zavedené novinky dopadly přesně podle přísloví, jako kosa na kámen. Byly evidentně zavedeny proto, aby co nejvíce otrávily ty, co běželi v kategorii Journey Runner a stranili těm, co běželi v Competative Division! Ti co běželi v Journey Runner už mohli pokračovat pouze jako turisté.

Miloš Škorpil, 28. 8. 2009, 16527×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky – díl 15. – Přes prérii

Krupobití ohlásilo změnu počasí. Další den nás provázela hustá mlha, která ležela skoro celý den. Celý den rovněž poprchávalo a byl chlaďas. Vypadalo to skoro jako by i nebe bylo proti našemu běhu. Předchozí dlouhé a kopcovité etapy zanechaly na nás výrazné stopy. Někteří běžci zhubli až o 8 kg. Žádný div při našem nepravidelném stravování a příliš krátkém odpočinku.

Miloš Škorpil, 21. 8. 2009, 19723×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 14. – Rozloučení s týmem

Kromě běhu mě začaly sužovat jiné starosti – finance. Můj účet byl pro stále se zvyšující výdaje na běh prakticky před krachem. Přestože mi můj generální sponzor přislíbil zajistit tolik peněz, kolik bude třeba, moji momentální situaci to neřešilo. Potřeboval jsem totiž peníze v hotovosti a hned teď.

Miloš Škorpil, 14. 8. 2009, 14671×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 13. – Carol

Večer jsem měl dlouhý rozhovor s Carol. Přihlásila se k závodu až později a tak byla nejdříve zařazena na listinu čekatelů. Asi dva týdny před startem jí zavolali, že se jedno z míst uvolnilo. Už v to nedoufala a tak slíbila jednomu kolegovi, že bude vyučovat na zdejší škole, slib zrušila a snažila se ještě co nejlépe na závod připravit.

Miloš Škorpil, 7. 8. 2009, 16661×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 12. – Královské etapy

Naše trasa opouští tok řeky Colorado a vydáváme se vstříc dalším zážitkům horským údolím kolem řeky Vail. Milan si zatím stačil vyléčit svůj vyvrtnutý kotník a také Ed je tím starým Edem a běží jako kdyby ještě nedávno neměl velké problémy.

Miloš Škorpil, 31. 7. 2009, 17264×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 11. – Záležitost s chřestýšem

Tak jako v Evropě, tak i v USA, lemovala cesty mrtvá zvířata, pouze to byli zástupci jiných druhů. V poušti až po Colorado to byli hadi všech druhů, prérijní zajíci a prérijní psi. Později pak různé druhy veverek, želv, medvídků, tchořů, ale také vysoké zvěře. Většinou jsme poznali už podle pachu, jaké zvíře je v blízkosti.

Miloš Škorpil, 24. 7. 2009, 24471×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 10. – Kempink ve městě strašidel

Běžel jsem za Salinou okolo jednoho osamělého domu. Měl být vlastně poslední během následujících třech dnů. Ještě jednou a naposledy nás očekávala divoká romantika. Právě jsme odpočívali na mostě, který vedl přes potok a Michi se šel trochu porozhlédnout po okolí. Najednou slyšíme hrozný řev a Michi celý bledý a lehce se třesoucí běží zpátky k nám. Narazil na třímetrového chřestýše.

Miloš Škorpil, 17. 7. 2009, 19344×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 9. – Mě nikdo nezastaví

Již za tři dny poté, co jsem musel závod přerušit, jsem nebyl k udržení. Musel jsem to jednoduše zkusit znovu. Oliver a tým byli zděšeni. Moje noha a vše ostatní jako nové. Tentokrát už jsem dal ale na všechny rady, jichž se mi dostalo. Na startu – aplaus, potřásání rukou, objímání – bylo mi až do breku. Asi 10 km jsem zvládl. Potom jsem se přímo mořil v bolestech. Musel jsem do auta. Byl jsem tak deprimovaný a zkroušený, že jsem chtěl jenom pryč, pryč.

Miloš Škorpil, 10. 7. 2009, 21925×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 8. – Moje osudná etapa

Přes všechna opatření neměly moje bolesti v pravé noze konce. Pomalu jsem si začal dělat starosti. Dělal jsem si obvazy s mastí. Pracoval jsem s lymfatickou drenáží a obvazoval se. Každodenní námaha však neměla patřičný efekt. Pokoušel jsem se běžet převážně na levé noze a měl zároveň strach, jak dlouho to bude schopna (i já) vydržet. Stále jsem musel běh prokládat chůzí, když byly bolesti příliš velké. Pořád jsem však doufal, že bolesti překonám. V této naději mě udržovala vzpomínka na rozhovor s Helmutem, který říkal. „Tvoje šlachy budou bolet, kotníky ti natečou, kolena ti otečou, ale ty musíš dál. Když tohle dokážeš překonat, pak to máš za sebou. Pak můžeš běžet, když to bude muset být, až na konec světa!“

Miloš Škorpil, 3. 7. 2009, 22572×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 7. – Konečná stanice Las Vegas

Ne všechno probíhalo doposavad příznivě. Již první etapa musela být o několik kilometrů prodloužena, protože místo plánovaného noclehu nebylo prostě to pravé ořechové, vojenský veteránský příbytek na Cucamonga byl ale taky primitivní. Ale protože to byl teprve první den, vzali jsme skutečnost, že jsme se mohli všichni umýt pod jednou hadicí se studenou vodou jako něco, co k tomuto dobrodružství patří.

Miloš Škorpil, 26. 6. 2009, 24049×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 6. – Na dálnici číslo 66

Po tiskové konferenci, den před startem, jsem si chtěl ještě v klidu prostudovat popis tratě a i krátké informace pro účastníky. Zvláště, když jsem kromě Štefana, kterého jsem poznal v roce 1991 při Swiss-marathonu, sedmidenním běhu měřícím přes 310 km z Genfu do Basileje přes pohoří Jura, nikoho jiného neznal. Byl jsem tedy zvědavý, co ostatní běžci dosud běželi. Měl jsem to však raději nechat být. V hlavě se mi honily všechny možné myšlenky a stále jsem si pokládal otázku: „Pro boha živého, co tu vlastně hledám? “

Miloš Škorpil, 19. 6. 2009, 13483×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 5. – V poušti je všechno jinak

Říká se, že kdo jednou přežije poušť, jde po její dráze a nemůže se odpoutat. Nevím, jak dalece je to pravda, ale že je poušť fascinující, vím už mnoho let, ještě z mých nespočetných cest jihozápadní a jižní Asií. Nikdy v životě bych si nemyslel, že se v takovém území a při takovýchto teplotách dá běžet a teď jsem už po celé dny v poušti – Mojave. Jak krutá je poušť, jak nepřátelská k lidem i při své fascinující kráse krajiny.

Miloš Škorpil, 12. 6. 2009, 15835×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 4. – První porážky

Jedno šťastné překvapení mi připravila Ina – sestřenice Jesseho, kterého sice do té doby neznala osobně, ale od něhož se dozvěděla, že jsem se k běhu přihlásil. Ina se hlavně proto přihlásila do mého doprovodného týmu. Jejímu přání jsem rád vyhověl a zároveň jsem tak trochu spekuloval, že by nám toto příbuzenské spojení s vedením běhu mohlo při případných potížích pomoci tyto snadněji řešit. Bohužel vše bylo jinak.

Miloš Škorpil, 5. 6. 2009, 13954×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 3. – Příprava a start

Tři – třicet, tři – třicet! Nepříjemně zní Jessiho hlas přes sportovní halu vysoké školy. Minuty se nic neděje, pak první povzdechy, když jeden po druhém vylézáme ze spacáků. Někdo rozsvěcuje světlo. Unavený protest, když vás bodá ostré světlo do očí.

Miloš Škorpil, 29. 5. 2009, 14591×

Běžecká literatura
Přeběh Ameriky díl 2. – Sen mnoha generací průkopníků se začíná naplňovat

První začali snít sen – „Napříč americkým kontinentem“ – již dobyvatelé v 16. a 17. století. Podíleli se na něm Španělé, Francouzi a Angličané. Jejich motivem však nebyla sportovní ctižádost, ale touha po zlatě a jiném bohatství. Byla to spíše snaha najít si svůj nový domov, prozkoumat nová území. Toto dobyvatelské tažení se táhlo až do 19. století. Kolonisté a dobrodruzi ponejvíce zlákáni „Zlatou horečkou“, různé náboženské sekty hledaly svou zaslíbenou zem.

Miloš Škorpil, 22. 5. 2009, 12632×