Přeběh Ameriky – díl 1. – 5000 kilometrů z Los Angeles do New Yorku
Ti, kdo odebírali před lety Běžecký svět, si možná vzpomenou, že takřka tři roky vycházel na jeho stránkách příběh, který se odehrál na trase mezi Los Angeles a New Yorkem.
Základem příběhu je kniha, kterou napsal její přímý účastník, něco jsem si k tomu přidal, dílem jsem použil svoje zkušenosti z ultraběhání, dílem jsem nechal promlouvat fantazii. Věřím, že i po letech tento příběh má co dát těm, kteří si ho přečtou, takže od tohoto týdne každý pátek najdete na stránkách Běžecké školy další díl popisující, jak to tenkrát mezi Los Angeles a New Yorkem proběhli a nebo taky možná jak to proběhli jinde? :).
Tento text vyšel na Běžecké škole 13.5.2009
Místo úvodu
Transamerika 92 – byl v té době nejdelším během světa. Sen dvou mužů se naplňuje, nejsem si jistý, jestli na konci tohoto snu nebude čekat zlé probuzení! Michael Kenny – manažer běhu a Jesse D. Riley – ředitel běhu, obětovali vše, aby se tento běh uskutečnil. Bohužel jako naprostí amatéři měli velmi málo zkušeností na to, aby dokázali pro běžce zajistit vše, co slibovali a také na to, aby dokázali zvládnout veškeré technické a organizační nároky takovéhoto běhu.
Kdyby nebyl na poslední chvíli Runners Worldem získán sponzor – Gatorade, který alespoň zajistil základní zásobování běžců při vlastním běhu, ztroskotal by celý podnik už před startem.
Mělo by však také být řečeno, že bez těchto dvou mužů by se běh nikdy neuskutečnil. Už jen proto jim patří nekonečný dík a obdiv. Odvedli neuvěřitelný výkon.
Tento příběh vás provedete světem nekonečných dálav. Jeho prostřednictvím se seznámíte s dobrými i horšími zkušenostmi běžců a jejich doprovodů. Dozvíte se o smutných i veselých příhodách, o radostech a strastech běžců, zkrátka o všem, co se kolem tohoto běhu dělo.
Svojí kritičností by měla napomoci všem, kteří se rozhodnou pořádat podobné akce, aby se vyvarovali chyb, kterých se nevyvarovali organizátoři běhu napříč Amerikou. Na druhé straně by měla pomoci všem běžcům, kteří se budou na obdobné běhy chystat, připravit se nebo alespoň počítat se všemi, i těmi nejméně pravděpodobnými skutečnostmi, které je mohou během nekonečných dní a kilometrů při běhu potkat.
Příběh zachycuje atmosféru nezapomenutelných 64 dnů, které běžci prožili. Přibližuje čtenáři velmi živě všechny fyzické útrapy, které museli běžci, ale nejen oni, opakovaně překonávat. Seznámí vás s tím, jakému psychickému napětí byli všichni účastníci vystaveni, jaké rozmary přírody museli zvládat.
Jsem si jistý, že tento příběh vás do sebe vtáhne, jako zrychlující proud před vodopádem do sebe vtahuje vše živé i neživé. Při sledování tohoto příběhu budete mít mnohdy pocit, že se vrátil čas a Amerika je teprve v letech, kdy do ní dorazili první kolonizátoři. Pokud jste ještě neběželi žádný ultramaraton, možná s každým dalším dílem zatoužíte přidat se k těm, kterým už nestačí běhat jen na vyznačených tratích a zatoužíte se rozeběhnout po svých, do celého světa. Vždyť čas strávený na běžeckých stezkách je tak opojný a krásný. Je jedno, zda vás čas uvítá ranním rozbřeskem či večerním soumrakem, poledním žárem nebo ledovou sprškou. Na běhu je nejkrásnější jeho nepředvídatelnost, o tom se ostatně měli možnost přesvědčit při posledním Volkswagen Maratonu Praha všichni, kdož se vydali na jeho trať.
Tento příběh je jedna dlouhá životní zkušenost.
Takže vítejte do světa krásných lidí, krásných bláznů, vítejte do světa nekonečného běhu…
Vložit komentář
Tak honem piš, už se těším :)
já taky :), i ldyž znám konec, tak jsem zvědavý, co z toho/ze mne nakonec vyleze
