Tempo doby a vliv informovanosti na život člověka
V pondělí dostal svět další facku, svět běhu byl pak na chvíli paralyzován. Nic už nebude jako dřív – dalo se vyčíst z komentářů přímých svědků či přímých účastníků Bostonského maratonu. Já bych tak skeptický či pesimistický nebyl – přijdou další události, které znovu zasáhnou celý svět, protože jsme dospěli do stádia, že když se někde něco podobného semele, ví to za chvíli celý svět. A o to běží. K člověku se dostávají informace, které by se k němu ještě před 50 lety nikdy nedostaly, nebo by se k němu dostaly až ve chvíli, kdy by bylo jasné, o co tam šlo, a nezpůsobily by takový otřes.
Petr Hájek – bývalý poradce bývalého prezidenta Václava Klause – nás straší svou mediokracií, prý všechno, co se v současném světě děje, řídí pár lidí pomocí médií. Podle mě má velmi bujnou fantazii, nebo se rád vidí na prvních stránkách médií-:), pravdou však je, že média, a to ve všech svých formách, „mohou" za to, jak to dnes na světě vypadá.
Mohou píši v uvozovkách, protože za to nemohou přímo – neřídí to! Je to jen daň za rychlost, s jakou se k nám dnes všechny informace dostávají. Je to daň za to, že lidská psychika si již nedokáže s takovým počtem stále zrůdnějších informací poradit. Zasahuje ji jeden šok za druhým – pomalu aby se člověk bál vyjít na ulici, aby neskončil s nožem na krku, nebo neprošel kolem koše, v němž zanechal výbušninu někdo, jehož psychika už byla natolik narušena tím nesmírným přísunem stále nových a nových informací, že to nezvládl a ztratil vládu nad sebou samým a šel to řešit tím, že to tu vyhodí všechno do vzduchu.
K tomu si ještě přidejte počítačové hry, kdy se to střílením, bouračkami a všemožnými destrukcemi jen hemží. Přidejte si televizní seriály, které se střídají v rychlém sledu za sebou. Hráči a konzumenti seriálů pak velmi rychle ztrácí pojem o tom, co je ještě reálný svět, co je hra, co je fantazie a fikce.
Ve světě her jedna hra skončí – hrdinové hry se rychle oklepou a zázračně zregenerují – v mžiku jim dorostou všechny končetiny, kulisy (auta,domy…) jsou opět jako nové – prostě stisknete START a jede se znovu, nic se nestalo. V životě to tak jednoduché není.
Ve světě seriálů se v jednom díle odehraje tragédie a v dalším se vše zázračně vyřeší, aby na konci přišla tragédie nová…
Člověk se vyvíjel jako druh milióny let, na všechno měl čas se adaptovat, nové informace zpracovat – vzít si z nich poučení a běžet životem dál. Dnes už nemá čas na nic. První, co to odnese, je psychika, člověk se začne bát vystrčit ven nos, aby o něj nepřišel. To se projeví na těle – člověk žijící věčně ve stresu potřebuje rychlé cukry, aby byl vůbec schopný nějak ten stres zvládat. To se projeví na jeho tělesné schránce – začne přibývat na váze, to se projeví celkově na jeho zdraví a fyzické kondici.
Když jsem si uvědomil všechny výše popsané souvislosti, napadlo mě motto Běžecké školy: „Nejdřív běž a potom řeš“.
Jediné řešení, jak se z téhle šlamastiky dostat, je dostat lidi znovu z jejich „bezpečných" domovů, z jejich jeskyní. Dostat je znovu na nohy, dostat je ven – alespoň na chvíli pryč z dosahu stále „útočících" informací. Dostat je ven, aby si vyčistili hlavu od všeho toho „hnoje“, který se jim tam dostal, a to už vůbec nemluvím o podprahových informacích, jež tvůrci reklam a filmů do svých děl přimíchávají.
Prostě dostat je ven, na vzduch, na sluníčko, na déšť, aby si znovu „osahali" reálný svět, aby zjistili, že za každým rohem nečíhá nepřítel. Prostě aby si vyvětrali hlavu, vyčistili hlavu a pak s čistou hlavou šli řešit své denní radosti.
Takže hybaj od vymožeností techniky, na nichž jste si přečetli toto mé zamyšlení, rychle se obujte, oblečte přiměřeně počasí venku a mějte šťastný běh!
Vložit komentář
Bravo, naprostý souhlas!
Asi necelý rok vůbec nesluduju žádný zprávy (kromě sportovních) a ty, které si přečtu si pečlivě vybírám, a je mně tak nějak pořád líp.
Přesně popsané . Po té pondělní šokující informaci z Bostonu bylo pro mě ohromně osvobozující jít si ( bylo to stejně v plánu :-) ) prostě zaběhat . Už ten pocit , že můžu vyrazit na obvyklou trasu a vnímat "osvědčené" informace jako že vítr už je příjemně teplejší , tráva podél Vltavy je už pěkně zelená , bruslařky začínají jezdit v kratších modelech a berou tílka :-)) atd . Byl to zbabělý útěk od reality ? Nevím , možná si to někdo řekne . Mě to ale pomohlo udržet si to svoje(životní) tempo a styl .
Je to tak. Moc informací nás zatěžuje. Já si již vybírám informace, které chci vědět a o ostatní se nezajímám. A místo sledování TV či sezení před PC jdu raději sportovat či se prostě jen tak projít nebo si hraji s dětma. Vzpomínám na před on-linový svět a musím uznat, že to nebylo špatný :)
