Běžící vlak nezastavíš
Psal se rok 1995 a za mnou se valil dav žáků základních škol z Mariánských Lázní. Běželi jsme z kopce dolů a byl to pořádný hukot. Stalo se to při doběhu etapy z Karlových Varů do Mariánek, běžené v rámci Světového běhu míru. Byla to štafeta, z toho kopce měly běžet s námi vždy jen dvojice žáků, ale nějak se jim nechtělo po odběhnutí svého úseku končit a tak běžely dál a nabalovaly se na sebe.
Obsah [skrýt]
Tehdy jsem si myslel, že již nic podobného nezažiju. Když ale v těchto dnech sleduju, jak se na běh „Aš – Košice pro Achillovu Patu“ nabalují další a další běžci, a čtu v komentářích, jak ti, co již mají svůj úsek odběhnut, by rádi běželi dál, cítím, že je to tu zpět. Chyba, není to tu zpět. Cítím, že tentokrát to neskončí odběhnutím poslední etapy, ale že duch, který všechny, kteří nějakým způsobem k tomuto běhu „přičichli“, nás neopustí a bude skrze nás naplňovat další a další. Už teď to není jen o pár lidech, už teď je to o desítkách, ale spíše o stovkách, kteří touží zažít něco obdobného, a to něco je velmi blízko, to něco je Františkolázeňská 24hodinovka pro Achillovu Patu.
Vím, že ve Františkových Lázních nevyběhneme do lesů, luk a hájů v našem krásném západním pohraničí, ale co nebude v listopadu, může být klidně v březnu či v jiném měsíci od jara do podzimu příštího roku. Je mi totiž jasné, že tomu, kdo ochutnal atmosféru a unikátnost společného běhu široširou krajinou pro NĚCO, už budou veškeré běžecké závody připadat tak nějak ploché, bez jiskry, bez chuti. A abych nebyl až tak nekonkrétní, pozvu vás rovnou na Poutní maraton, další unikátní běh s neopakovatelnou atmosférou, který budeme již po páté pořádat na sklonku června 2014, společně s Farní charitou Cheb.
Jak vidíte, běh má nekonečně mnoho rozměrů a ten nejkrásnější je, že se jím dá pomáhat.
Etapa Rožnov pod Radhoštěm – Vrůtky
Na závěr bych chtěl poprosit všechny, kdo se zatím zúčastnili, nebo se ještě zúčastní běhu Aš – Košice pro Achillovu Patu, o krátký komentář či glosu. Vím, že se vyjadřujete bezprostředně na stránce běhu či na svých FB profilech, ale řada lidí na FB není a byla by škoda, aby o vaše bezprostřední pocity přišli, možná právě ten váš bude tou poslední pomyslnou kapkou, která rozproudí krev v jejich tepnách a vyběhnou zjistit, jestli to, o čem zde čtou, je přenosné na každého. A věřte mi, že je.
Vložit komentář
