Podzimní běhání. Překonávání podzimních depek a únav. Alternativní trénink
Když přijíždím k Hůrce v pokročilém podzimu, dýchne na mě něco velmi křehkého, subtilního, vonícího sladce i hořce zároveň, co má v sobě světlo slunce prorážejícího studené mraky, barvy podzimního listí, barvy krvavých jeřabin a schnoucí trávy, černou barvu kontur kmenů a větví stromů, dýchne na mě v celé své ryzosti vůně ZEMĚ.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 16.11.2013
Obsah [skrýt]
Země, kterou nadevšechno miluju…, při tom si vzpomenu na její duši a uvědomím si, že ať jsem na té naší zemičce kdekoliv, je mi tam dobře, protože s ní mohu mluvit. Rozmlouváme spolu pomocí kroků, kterými já do ní vydupáván svá slova, svoje myšlenky, svoje pocity, které jí chci sdělit, kterými jí říkám, že ji mám rád, že je mi vším, protože nám všem dává své požehnání, abychom mohli žít skrze plody, které nám poskytuje k našemu životu. Ona mi pak skrze světlo a stíny, skrze vánek, dešťové kapky, hromy a blesky, sněhové vločky či kroupy sděluje, jak se cítí, zda je vše v pořádku, nebo zda bych měl něco změnit, nad něčím se zamyslet, něco učinit…
Je to zvláštní rozhovor, protože k němu nepotřebujeme slova, slova, jimž dal člověk kdysi v pradávnu nějaký význam a nyní se je snaží stejně jako ZEMI znásilňovat a říká, že ten význam je úplně jiný, stejně jako říká – svými činy, že ZEMI vlastně k ničemu nepotřebuje, protože je schopen si vše vyrobit v chemických laboratořích a továrnách a když bude nejhůř, odstěhovat se třeba na Měsíc či na Mars. V duchu si tak říkám: „Už aby tam tihle všichni, kteří takto smýšlejí, byli…“
Tak tohle na mě vždy dýchne, když jsem se blížím k Hůrce, k jedné z nejmladších sopek ve střední Evropě, k místu, kde mi je moc dobře, protože když se tady podívám z okna anebo když vyběhnu, hned slyším, jak na mě ZEMĚ volá a volně navazuje v našem nikdy nekončícím rozhovoru tam, kde jsme naposledy skončili, takže zeptáte-li se mě, co dělám, na co myslím, když si běžím své nekonečné kilometry, tak odpověď je nasnadě: „Vedu se Zemí nikdy nekončící dialog beze slov“.
Tak dost sentimentu a běžíme zase makat :).
Běžecký pás
Běhání na běžeckém pásu je dobrou náhradou za běhání venku. Jednak nemusíte řešit, jestli prší, je mlha, budete vidět či budete viděni, jednak se můžete dosti bezbolestně naučit držet tempo. Pás resp. rychlost, kterou si nastavíte, vám neumožní v tempu polevovat nebo zrychlovat. V prvém případě vás doslova vyhodí z pásu, ve druhém případě si natlučete nos o přední panel. Při běhání na páse si můžete navolit i program (měnění sklonu, změnu rychlosti pásu) v určitých periodách, takže klidně můžete odtrénovat i kvalitní intervalové tréninky.
Přitom nemusíte pořád koukat na hodinky, stačí se jen podřídit naprogramovanému tempu a běžet a běžet a běžet.
Při běhání na páse ale nezapomeňte na pitný režim, je to důležitější než venku. Při běhání venku není problém, když při tréninku do hodiny nepijete, ale ve fitku je přeci jenom tepleji, samotný pás, resp. motorek, který jej pohání, produkuje teplo, to teplo pak stoupá vaší běžeckou zónou vzhůru, takže i při mírnějším tempu se budete více potit. Proto je důležité ihned vypocené tekutiny doplňovat.
Pokud jste na páse nikdy neběhali, tak při prvním – seznamovacím – běhu zvolte jen volné tempo, abyste si zvykli na určitá specifika běhu – pás běží, pruží, rozhodí vám běžecký styl, než se na něm srovnáte, zvyknete si na ta specifika, budou vás po běhu více bolet klouby. Takže raději ze začátku – první dva až tři týdny – volte kratší časové intervaly. Začněte půlhodinou, v druhém týdnu přidejte 10 – 15 minut a teprve ve třetím si dopřejte hodinu. Ocení to nejen vaše nohy, ale hlavně pak vy!
Rozcvičení před během na běžeckém pásu
Začněte 10 minutami na alternativním trenažéru (60 – 65 % TF max), pak 5 minut zvyšte zatížení (do 75 % TF max) a pak přestupte na běžecký pás, kde už si můžete nastavit tempo na vaši obvyklou běžeckou rychlost, bez toho, že byste se k ní museli postupně propracovávat. Pokud se chystáte na páse absolvovat intervalový trénink nebo kopce, běžte ve volném tempu (do 70 % TF max) ještě 10 minut.
Veslařský trenažér, spinning, různé kardiotrenažéry
Když budete ve fitku, využijte toho, že jsou tam většinou v kardio zóně různé trenažéry a usedněte nebo stoupněte si na ně. Možná, že začátku vám nebudou moc sedět, přece jenom je to trošku jiný pohyb než běh, ale o to právě běží. Cvičením na různých trenažérech budete totiž přirozenou cestou posilovat – zaměstnávat – i jiné svalové skupiny, než ty na nohou. Za nejvhodnější z nich osobně považuji veslařský trenažér, neboť při jízdě na něm posílíte nohy, ruce, břicho, ramena i záda. Trénink na něm vám umožní v podstatě to samé, co běžecký trenažér, klidně na něm můžete pilovat vytrvalost současně se sílou, ale v pohodě se na něm dají odjet i tempové – intervalové tréninky, přesně stejné, jako byste odběhali např. 6x 400 m s meziklusem, tedy v tomto případě s vyveslováním. Navíc můžete svůj trénink zaměřit i na přípravu na .
U spinningu zaměstnáte jiné svalové partie nohou, a na ostatních trenažérech další svalové skupiny, podle toho, na co jsou určeny, to ale najdete vždy v popiscích k nim.
Překonávání podzimních depek a únav
Běhání a různé pohybové aktivity provozované ve fitku, tělocvičnách, sportovních halách nebo plaveckých bazénech jsou lepší než nehýbat se vůbec. Neměli bychom ale zapomínat na to, že příroda nás stvořila tak, že sluneční světlo, byť by bylo zahaleno vrstvou mraků, k nám musí mít přístup a tak je potřeba si najít denně alespoň dvacet minut na pobyt venku. Nemusíte nutně běhat, stačí, když se ráno projdete deset minut na další stanici MHD či vystoupíte naopak o stanici dřív. Pokud jezdíte autem, vyrazte z domova o deset minut dříve a obejděte si blok, a odpoledne či večer při návratu udělejte to samé. Když k tomu přidáte víkendové běhání venku, najednou zjistíte, že ta podzimní únava, s níž již léta bojujete, se letos nedostavila. Skutečně stačí tak málo. Pokud to ale nezkusíte, těžko to zvíte.
Rozvoj obecné vytrvalosti
Alfa i omega veškerého našeho konání. Pokud nemáme vytrvalost, ničeho nedosáhneme. S vytrvalostí se to má navíc tak, že získat ji a udržet si ji vyžaduje spousty času. Bohužel čas je to, co nám všeobecně nejvíce chybí a tak se snažíme všechno co nejvíc uspěchat, abychom se co nejdříve dopachtili k cíli.
Ano dopachtili, protože pokud si nevybudujeme patřičnou vytrvalost, vždy to bude pachtění. Budeme začínat znovu a znovu, a stále tak znovu a znovu si budeme stýskat nad výsledky.
Vytrvalost se buduje dlouho, ale ztratíme ji zakrátko. Obecně fyziologové zabývající se sportovním tréninkem uvádí, že ztratit vytrvalost trvá o 2/3 méně času, než si ji vybudovat!
Jak si nejlépe vybudujete běžeckou obecnou vytrvalost?
Obecnou vytrvalost nejlépe vybudujete tím, že budete běhat pomalu a zvolna, k jejímu rozvoji dokonce pomohou i dlouhé turistické výlety – ideální je někam do lesů či do hor, kde navíc získáte i psychickou pohodu. V podstatě 2/3 času, který na podzim věnujete svému běhání, či jakémukoliv pohybu, byste měli věnovat obecné vytrvalosti. V praxi to znamená běhat na 60 – 65 % TF max. Jde o to, vybudovat si širokou základnu, na níž pak v dalších obdobích budete přidávat – sílu, tempo a rychlost. Čím se vám podaří vybudovat základnu širší, tím výše se pak se svou běžeckou formou budete moci vyšplhat.
Pokud chcete příklady, tak tady jsou. Přečtete-li si životopisy třeba Emila Zátopka, Haile Gebrselassieho, Paava Nurmiho, Abebe Bikily, Rona Clarka,vždy narazíte na to, že naběhali stovky a stovky kilometrů už jako malí kluci, třeba do školy či ze školy, kilometry, které jakoby se nepočítaly, ale byly to právě ony kilometry, které je dostaly tam, kam až se dostali, tedy na vrchol pyramidy běžců, kteří by rádi měli stejné výsledky, ale jimž kromě talentu chyběla právě ta zpropadená vytrvalost.
Přitom běhání jen tak volně přírodou je to nejlepší, co v podzimním čase může člověk pro sebe udělat. Prostě běžíte a užíváte si dne. Nemyslíte na vteřiny, na minuty, na roky, nemyslíte na partnery, na pracovní úkoly a jen si běžíte. Sakra, když už jste si ten čas na odpočinek, na relaxaci, na regeneraci udělali, proč se zase znova a znova bráníte tomu si to užít a snažíte se šetřit čas? A tak místo toho, abyste si běh užívali, zase překonáváte osobní tréninkové rekordy! Zapomeňte na rekordy a ony na jaře a v létě přijdou. Zapomeňte na rekordy a objevte vnitřní krásu běhu. Garantuji vám, že nebudete zklamáni a že si pak sami řeknete: „To jsem teda byl/a pěkná trubka…“.
Vložit komentář
Oba dva články, Miloši, jsou moc hezký. Je z nich doslova cítit, že to, co děláte, děláte se skutečnou láskou – tj. poctivě, promyšleně a s citem.
při tom podzimu je mým nepřitelem jen rychle přicházející tma ,běžím podél řeky..a šero se vkrádá...
....ale ono je to tak těžké najít ODVAHU k tomu vkročit do toho jemňoučkého přediva měkkosti a zdánlivé slabosti...
