Běh bez hranic – maratonská pouť s běžcem od Marathonu
Bylo to úžasné, bylo to skvělé, bylo to něco … ale hlavně stalo se to sice už před týdnem, ale v srdci a duši účastníků prvního ročníku Poutního maratonu to zůstává a zůstane ještě dlouho a pokud jde o mě, tak navždy.
Nikdy dřív mě nenapadlo, že by bylo možné něco podobného zorganizovat, a to i přesto, že jsem před lety organizoval Světový běh míru, jehož se zúčastnily stovky lidí a vytvořily tak pomyslně běžeckého pavouka, který svými pavučinami omotal celou Českou republiku a také ji pomocí tras vedoucích ve více než 80 zemích světa spojil i s lidmi v těchto zemích žijícími. Světový běh míru, dnes Harmony run, je skvělá myšlenka, ale mně na ní vadilo to, že jí jaksi chybí svobodomyslnost. SVOBODOMYSLNOST, to je to, čím se Poutní maraton odlišoval a odlišuje od všeho, co jsem měl možnost zatím prožít. Jen si představte třeba:
- Běžeckou rozcvičku přímo v kostele a to za přítomnosti pana biskupa Františka Radkovského a řady věřících. Rozcvičku, jíž nepředcvičuje farář nebo někdo z církevního sboru, ale běžec, který je známý tím, že mu není nic svaté. Tedy svatého je mu mnoho, ale ne v duchu pravověrných věřících
- Závod odstartovaný a vedoucí vnitřním obvodem kostela a pak kolem téhož kostela, v jehož čele jsou desítky dětí a pan biskup
- Maraton s běžcem od Marathonu na zádech
- Maraton v jehož průběhu se můžete v klidu a tichosti zastavit, splynout s nekonečnými dálkami rozprostírajícími se všude kolem vás
- Maraton, v jehož průběhu se můžete v klidu a tichosti zastavit na místech, která lidé již po staletí vyhledávají, když potřebují být chvilku sami se sebou, s Bohem, aby zvážili své další životní kroky
Tak tohle všechno nabídl Poutní maraton, a bylo toho určitě mnohem víc. Tenhle střípek je to, co nejvíce oslovilo mě, ale protože zde bylo více než 140 účastníků, tak každý si odnesl a nese v sobě něco svého.
Tak třeba takhle to viděl Petr Hruška, který měl největší zásluhu na tom, že se Poutní maraton tak vydařil a za to mu chci takto veřejně poděkovat. Petře, moc a moc a moc díky, jsem velmi rád, že jsem tě mohl poznat, protože díky tobě jsem si zase uvědomil, jak je krátkozraké lidi hodnotit jen podle toho, co mají na sobě, tím nyní myslím církevní atributy, když neznám, jaké poklady skrývá jejich duše, i když ty jsi byl mému srdci blízký už ve chvíli, když jsem tě viděl ve tvé hrubé cyklistické sutaně vloni na 1/2maratonu z Chebu do Waldsassenu.
Poutní maraton pohledem pátera Petra Hrušky
Forrest Gump
V předvečer maratonu se na chebské faře sešlo kolem 20 lidí, včetně biskupa Františka Radkovského a ultramaratonce Miloše Škorpila, aby se požíváním „maratonských špaget“ a sledováním filmu Forrest Gump fyzicky i vnitřně připravili na nedělní maraton. Někteří ze vzdálenějších účastníků se ubytovali buď na faře, nebo v domácnostech místních organizátorů.
Účastníci
V neděli se v kostele i před kostelem sv. Mikuláše v Chebu sešlo více než 200 lidí, z nichž se 141 zaregistrovalo jako účastníci Poutního maratonu. Po organizačních pokynech a rozcvičce vedené Milošem Škorpilem byl přímo před hlavním oltářem chrámu sv. Mikuláše odstartován „centimaraton“, jehož se s vervou zhostily jak děti, tak biskup František Radkovský. Za tímto předním vojem pak kostel zevnitř i vně obešla i taková stovka mladších i starších lidí, kteří se aspoň tímto způsobem připojili k myšlence Poutního maratonu.
Start: Na vlastní maratonskou trasu se pak běžci spolu s několika chodci (celkem 37) i cyklisté (celkem 54) pod dozorem státní i městské policie vydali kolem desáté. Vedouce svá kola či mírně se rozklusávajíce se v několika skupinách přesunuli po pěší zóně k nádraží, odkud už každý nabral rychlost, jaká mu vyhovovala. Někteří z běžců se po celou cestu střídali v nesení obrazu „Běžec od Maratonu“, který se dražil v benefiční aukci. Část poutníků se pod vedením faráře Petra Bauchnera na trasu vydala poutním autobusem (celkem 24).
Trasa
Část účastníků si zaběhla či zašla jen na Loretu, další až do Waldsassenu či na Kappl, avšak poměrně silná skupina běžců (v počtu 18) a cyklistů (v počtu 39) nakonec zvládla celých 42 km přes Kappl, Zelenou horu s Bismarckovou rozhlednou a bývalým poutním místem sv. Anna až zpět do Chebu. Na všech těchto místech byli velmi mile přivítáni, pohoštěni a napojeni službu konajícími dobrovolníky, někteří se ještě stihli trochu i seznámit s bohatou, ale i často bolavou historií těchto míst. Zároveň po všech těchto místech kroužil již zmíněný poutní autobus, který postupně přibíral další účastníky, až do cíle kolem 16. hodiny dorazil zcela zaplněný.
Cíl
V cíli na chebské faře byli všichni poutníci napojeni dobrou krmí a měli možnost se umýt či dokonce osprchovat, takže zde pak často ještě drahný čas setrvávali v družném rozhovoru a vyprávění o zážitcích z cesty. Také si zde nechali potvrdit svůj „poutnický pas“, podle kterého celou trasu zvládli, a jako suvenýr obdrželi sešitek s běžeckými aforismy z připravované knihy Pavla Kosorina „Lekce z joggingu aneb Chvála soustavného pohybu“ a krabičku sýrů Maratonec.
Reakce
Po skončení akce jsme různými cestami obdrželi mnohé milé ústní i písemné reakce:
- „Díky, bylo to moc fajn… uf uf!“ „Super akce, za rok znovu :-)“
- „Akce nádherná, díky za pěkně strávený den. Příští rok na viděnou!“
- „Tatínek si to také moc pochvaloval.“
- „Bylo to super, moc díky za skvělý nápad a perfektní organizaci… Moc se mi to líbilo!!!“
Zdá se tedy, že můžeme už nyní avizovat další, 2. ročník Poutního maratonu, který se bude konat nejspíše poslední víkend v červnu 2011.
Výsledky benefice
V účelových sbírkách pro Poutní maraton se při ranní a večerní bohoslužbě vybralo přes 5 tis. Kč, dobrovolné startovné účastníků vyneslo téměř 25 tis. Kč, přátelé účastníků a farní charity v souvislosti s Poutním maratonem věnovali na účet farní charity dalších téměř 18 tis. Kč, benefiční aukce obrazu „Běžec od Marathonu“ vynesla 7,5 tis. Kč, téměř 15 tis. věnovaly některé firmy (KomTech a Ateliér Vystyd) a především katolická farnost z Waldsassenu (12,5 tis. Kč), což celkem dělá něco přes 70 tis. Kč. Navíc někteří účastníci či fandové přispěli různými věcnými dary či službami: firma Pribina Přibyslav zaslala dva balíky sýrů Maratonec, katolická farnost Cheb zajistila zdarma tisk všech letáčků a brožurek, někteří účastníci na vlastní náklady zajistili výrobu maratonského loga a obrazu Běžec od Marathonu, jiní zajistili část občerstvení, ubytování či pohonné hmoty. Takto se celkové náklady na organizaci maratonu podařilo stáhnout na necelých 10 tis. Kč (za poutní autobus a občerstvení). Z toho plyne, že jsme se mohli radovat z čistého zisku této benefiční akce 60 tis. Kč, což téměř pokrylo náš fundraisingový cíl (kterým bylo dorovnat 70tisícový deficit v letošním rozpočtu našeho dobrovolnického centra způsobený krácením dotací z ministerstva vnitra na práci s dobrovolníky).
Všem dárcům, spolupracovníkům, účastníkům i médiím proto patří náš velký dík.
Doufám, že v komentářích se přidají i ostatní účastníci této výjimečné akce. Akce ne výjimečné v tom, že by se již nikdy neopakovala, protože, jak jste si jistě všimli Petr Hruška už ve svém pohledu avizoval druhý ročník příští rok ve stejném čase, ale výjimečné svým záměrem, tedy spojit běh s poznáváním se, poznáváním světa v němž žijeme, s duchovním odpočinkem a v neposlední řadě s pomocí potřebným.
Jak se mi běželo s Běžcem od Marathonu
Skvěle, byl to zážitek mít na zádech symbol všeho toho, proč se vlastně všechny maratony, co jich po světě je, běhají. Pravdou taky je, že mě pak pár dní po běhu bolely nikoli nohy, jak by mnozí očekávali, ale břišní svaly. Přeci jenom styl běhu byl jiný, trošku prkenný, ono si zkuste běžet cca 25 km s kostrou krosny na zádech :). Každopádně jsem moc rád, že se mi nakonec podařilo tento obraz v aukci vyhrát. I když Petr Hruška, který věděl o mém úmyslu, že budu přisazovat za 5 minut 12, tedy 24, jednak ještě odpoledne částku dosti navýšil, ale jak pak přiznal, chtěl ten obraz také a pak chtěl čekat, až přihodím, že bude kontrovat. Naštěstí byla středa velmi teplým dnem a Petr u monitoru počítače usnul a vzbudil se až v půl jedné, tedy 30 minut po skončení aukce a tak jsem se mohl stát vlastníkem obrazu „Běžce od Marathonu“, který byť nesen na cizích bedrech, uběhl maraton.
Ale i jinak jsem si celý maraton užíval. Zpočátku jsem hlídal chvost závodu, aby nikdo, i přesto, že jsem den předtím celou trať vyznačil, nezbloudil. Musel jsem také podpořit Danu v jejím zatím nejdelším závodě a tak jsme s ní, ještě s Karlem Tyrpeklem, běželi až na Loretu, kde si stanovila cíl. Pak už jsme více než méně okupovali společně s Běžcem od Marathonu :) čelo. Chvilku si odpočinuli u Lurdské jeskyně, pak ve Waldsassenu. Načež následovala sice asi nejtěžší, ale zato velmi krásná, část trasy na Kappel. Zde jsem si udělal, trošku vynuceně, delší přestávku, protože polévku z oháňky s játrovým knedlíkem vařili ve zdejším hostinci neskutečně dlouho. Tak dlouho, že se ostatní rozhodli běžet dál a nás tři hladovce tam nechat, ať si je pak doběhneme. Jelikož uvařit polévku trvalo tak dlouho, dal jsem si ještě malé pivo, ale nechtěl už zdržovat kávou a tak, když jsme opět s 12 a Liborem Matouškem vyběhli, zatuhly mě v kopci nohy :-(, ale nakonec se mi je podařilo vzkřísit a na sv. Anně čelo dohnat. Na Anně jsem se jen letmo napil a mazal na rozhlednu Bismarck. Na jejím vrcholu jsem se pak pokochal pohledem do kraje a peprnými poznámkami, který že Forrest si to vymyslel šplhat až nahoru na rozhlednu :). Abych to nemusel poslouchat, rychle jsem seběhl a společně se Zdeňkem Dančem jsme to pak mastili, už převážně dolů z kopce, až do cíle, do Chebu, ke kostelu sv. Mikuláše. Tam jsme pojedli, popili, dobrého slova vyslechli a jeli domů.
Byl to krásný a všemožnými dary plodný den. Bylo sice trošku tepleji, teploměry hlásaly 30 stupňů ve stínu, na sluníčku bylo určitě víc, ale mně to tentokrát nějak nepřišlo, takže se těším na další maratonskou pouť, kterou absolvuji za týden na Zermatt marathonu, a taky se těším, jak si tam týden v područí alpských vrcholků společně s Danou pochodíme a odpočineme. Teda já si odpočinu :).
A ještě jeden příběh, tentokrát příběh beze slov, protože slova jsou zde zbytečná, úplně stačí, když se zadíváte do tváří účastníků a učiníte poznání, že to prostě stálo za to být při tom :)
Další fotografie z Poutního maratonu najdete zde
Vložit komentář
Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že kvůli počasí se téhle akce nezůčastním. Chtěl jsem jít půlku tratě zpět do Chebu. Bylo vedro.
Teď lituju. Ale příští rok poběžím!
Přátelé, dočetl jsem, prohlédl fotky, a jsem takřka dojat. Jak dnes a denně s potěšením zjišťuji, běhání má spoustu významů a tento vámi právě vylíčený rozhodně nepatří mezi zanedbatelné. Je v tom prostě něco víc. A je to krásné. Pamatuji, když jsem ještě mnohem častěji hrál fotbal než běhal, asi před dvěma roky jsem jel na turnaj v malém fotbale jako posila mančaftu pelhřimovských baptistických farářů. No, posila..., ale to je jedno. Podstatné je, že na onen „farní“ turnaj nikdy nezapomenu. Na hřišti jsem toho zažil spoustu, ale společnou modlitbu poprvé právě až tehdy v Blansku. Ale hlavně, všechno bylo jakési čistší, upřímné, no, prostě, super. Od té doby veškeré podobné akce i lidi vysloveně „můžu". Prozřít je někdy strašně fajn. Takže ještě jednou gratuluji všem vespolek k zážitku a opakuji – bezva nápad!!!
Jen na upřesnění – to, co Miloš prezentoval jako můj pohled na Poutní maraton, je ve skutečnosti text závěrečné tiskové zprávy shrnující základní fakta o akci, kterou jsem posílal do médií. Můj osobní pohled, který snad někdy časem připíšu, by se pohyboval spíše někde mezi velkou radostí z radostné a pohodové atmosféry celého dne, spadnutím kamene ze srdce z toho, že organizace nakonec víceméně klapla, a úvahami nad tím, co způsobilo, že se mi posledních 15 km běželo tak hrozně bídně – a přesto v pondělí jsem už zase byl jako rybička...
Petře, unavený jsi byl proto, že tam byly ty obavy jak to dopadne, a ty tížily nejen tvou hlavu ale ztěžovaly i každý tvůj krok. No a když opadly, stal jsi se rybičkou :)
Děkuji. Bylo to fakt krásný a nezapomenutelný – od rozcvičky v kostele až po běh letními lukami u Lorety (v našem 10-kilometrovém případě :-)). A ten kostel ve Waldsassenu! Whoa! Díky moc Petru Hruškovi i ostatním organizátorům. Příští rok určitě znovu – a možná i dále :-)
Jaký možná? Za rok už budeš štíhlá, vyběhaná holka, tak to bude hezky hupky, dupky celý :)
