Vývojová linie běžce. Jogger – Hobík – Dopík – Rakvík
Úplně prapůvodně byl běžec rychlým poslem, prostě něčím jako je dnes pošťák. Dneska už jsou všichni moderní pošťáci vybaveni nějakým kolem, buď s přidaným motorem, nebo bez něj, a tak běžec zběhl k běhání.
Obsah [skrýt]
Mnoho běžců a běžkyň začíná tím, že nejprve vyzkouší všechny „osvědčené" a „zaručené" způsoby, jak zhubnout, zesílit, zlepšit své zdraví, zlepšit svou fyzickou kondici a pak nakonec, když všechno tohle „osvědčené" a mnohými doporučované selže, sáhne po tom, co celý život odmítal a říkal: „NIKDY!" Vezme na milost běh.
Seznámení se s během většinou bolí, protože jeho nový vyznavač neví, jak na něj
„První" seznámení se s během není vlastně prvním, to člověk udělal již coby dítko školou povinné a právě od té doby o něm nechtěl vidět, nechtěl slyšet. Každopádně ho tato zkušenost vede k tomu, že vyběhne tak, jak ho to ve škole naučili, prostě rozeběhne se, co to běží a běží do té doby, než zrakven a zhrzen zastaví a usilovně hledá plíce, které jak se zdá běžely někde daleko před ním.
Před druhým pokusem už je chytřejší a vyběhne o něco opatrněji, ale protože všichni kolem něj jsou rychlejší než on, nechce být za šneka a tak se přizpůsobí tempu alespoň těch nejpomalejších. I to je na něj však moc. Opět mu běh nepřinese ty skvělé zážitky, o nichž slyší všude vyprávět, o nichž si čte a chce je samozřejmě taky.
Před třetím pokusem už začne hledat nějaké rady, ty jej však dovedou k přesvědčení, že bude-li se jich držet, tak vlastně nebude moci ani běžet, ale spíš bude muset jen jít. Ale on chce přeci běhat. Takže ani třetí pokus nedopadne o mnoho lépe než ten první a druhý.
Přestože zatím byl náš nový adept běhání spíše neúspěšný, tak drápkem již uvízl a navíc na svých prvních třech výbězích zjistil, kolik lidí že už běhá, a on by měl snad zůstat stát stranou? No to teda ne!
Zrození Joggera
Při svých běžeckých vycházkách si náš běžec či běžkyně všimli, že ale ne všichni ti, co je tak lehce předbíhají, pořád běží, že ve více méně pravidelných intervalech střídají běh s chůzí, že dělají něco, co se nazývá indiánský běh, neboli že joggují. „To by mohla být cesta pro mě" řekne si. Právě se zrodil nový Jogger.
Většina těch, co provozují jogging, tedy velmi volný běh, začínala indiánským během, s tím však, že do chůze přecházeli ve chvíli, kdy už se jim pro běh nedostávalo dechu. Mnohem lepší je buď si určit časové úseky, kdy budete pravidelně střídat běh a chůzi (třeba 2 minuty běhu se 2 minutami chůze), nebo, což je ještě lepší, se naučíte přecházet do chůze dříve, než vás k tomu donutí to, že se vám pro běh nedostává dechu.
První pravidlo Joggera a běžce je DECH JE TÍM, KDO URČUJE TEMPO!
Pochopením prvního pravidla se člověku otevírá cesta k tomu, začít milovat běh, a běhu možnost přesvědčit člověka, že může při něm zažívat všechny ty skvělé pocity, o nichž se mluví a píše (volnost, radost ze života, z pohybu, vyčistit si hlavu) a jako nadhodnotu pak dostat možnost snížit svou váhu, zlepšit si fyzickou kondici a zdraví.
Zrození hobby běžce
Dalším stupněm na cestě běžce je přechod z Joggera mezi Hobíky. Zatím co Joggerovi stačí běhat si jen tak pro sebe, hobby běžec brzy zatouží porovnat svou výkonnost s druhými běžci, navíc když si přečte, kolik účastníků se zúčastnilo třeba Sportisimo 1/2Maratonu Praha či jiného městského závodu jak u nás, tak ve světě a zatouží být příště při tom. Zprvu mu stačí se jen účastnit, ale po dvou či třech účastech začne pošilhávat po těch, kteří končí ve startovní listině poblíž míst, co končí on a začne si říkat, jak by bylo skvělé je příště porazit.
Bohužel však nemá dostatek času, aby se mohl připravovat, jak by potřeboval, taky jeho fyzické schopnosti nejsou ještě takové, aby mu dovolily bez bolesti snášet zvýšenou míru námahy, takže opět zjistí, že běh bolí. Ale on přeci nezačal běhat pro bolest, on začal běhat pro radost! A zrodil se nám Dopík!
Zrození Dopíka
Dopík je „sportovec“, který nesnáší bolest, neumí s bolestí pracovat, a protože všude jsou k dostání a všude se mu vlastně nabízí až podbízí možnost bolest ve chvíli, kdy přijde, rychle potlačit, vždyť jen stačí vzít si prášek, tak si ten prášek proti bolesti vezme a má pokoj.
Pravda, bolest necítí, ale tím není vyřešený problém a sice, že jeho organismus není dostatečně trénovaný, aby byl schopný snést zátěž. Když si člověk vezme prášek na bolest, když jej něco bolí, dá se to lidsky pochopit, k tomu účelu tyto prášky jsou. Problémem je, že člověk se tolik bojí bolesti, aby jej neochromila ve chvíli, kdy se mu to nebude hodit, že si vezme svůj prášek předem, tak pro sichr, co kdyby!
Co se stane? Stane se to, že běží a je mu fajn, necítí žádnou bolest, najednou v sobě ucítí neuvěřitelnou sílu pramenící až odkudsi z nitra, cítí se jako bůh a běží na plný plyn, má pocit, že již jej nemůže nikdo a nic zastavit. V tom však najednou co to, zalévá jej studený pot, krok se zkracuje, dech neuvěřitelně zrychluje a on poznává tvrdost městské dlažby. Ti, co k němu doběhnou, se snaží nahmátnout tep, je velmi slabý, skoro neznatelný a začínají boj o jeho život. Má-li štěstí, neobjeví se zítra jeho jméno jako jméno další oběti běhání, nestane se z něj Rakvík!
Zpráva pro záchranáře
U nás to není zatím zvykem nijak zkoumat, a tak se objevují jako příčiny zkolabování běžců zejména při velkých městských závodech buď dehydratace, hyponatrémie, přehřátí. Ve světě, zejména v USA, se však účastníků těchto závodů ještě před startem závodu pořadatelé v dotazníku ptají, zda: užívá pravidelně léky proti bolesti, bere si léky proti bolesti preventivně, počítá s tím, že si vezme lék proti bolesti v jejich závodě.
Proč se jich na to ptají? Protože když pak účastník při závodě zkolabuje, snáze se zjistí (pokud daný účastník v dotazníku odpověděl ano zejména na poslední otázku), že hlavním důvodem jeho zkolabování bylo hlavně to, že neměl sám sebe pod kontrolou. Ne to, že špatně občerstvoval či doplňoval tekutiny, ale to, že vydal ze sebe více sil, než jich v dané chvíli měl. Tudíž, že na jeho kolapsu nenese organizátor žádnou vinu, protože on podepsal, že běží na vlastní nebezpečí, přičemž si byl dopředu vědom, že hazarduje se svým zdravím.
Memento
Pokud tímto článkem odradím alespoň jednoho běžce či běžkyni, aby si před jakýmkoliv závodem brali preventivně léky proti bolesti, pak tento článek splnil svůj účel.
Výše popsaný vývojový scénář není naštěstí jediný, je spíše slepou vývojovou větví, mnohem častější je ten, kdy z Joggera se stane Hobík a z toho pak Radovan, tedy ten, který běhá pro radost.
Autorem nezaměnitelných obrázků je Mirek Vostrý
Vložit komentář
Než růžovou tabletku před závodem, tak raději tu modrou večer :). Chvála bohu zatím není zapotřebí ani té. Než polykat analgetika před závodem, tak raději neběhat vůbec.
