Běhám kvůli horám a komunitě. A kvůli egu, říká Anton Krupicka
Rozevláté vlasy, plnovous, obvykle polonahý, s sebou téměř žádnou výbavu. Amerického horského ultratrailového běžce Antonyho Krupicku ve světové špičce nepřehlédnete. I díky jeho názorům. "Na trať si s sebou moc neberu, čím méně věcí překáží, tím lépe. Ano, někdy bývám dehydratovaný, ale kvůli komfortu neběhám."
"Vyslovuje se to jako ´crew-pitch-kuh´, je to české jméno," musí často vysvětlovat a dodává, že i křestní Anton nosí po skvělém dědečkovi českého původu. I když ale mají Američané s výslovností podivného jména problémy, ti, co patří do běžeckého světa, vědí přesně, o koho jde.
O borce, který žije v horách, kde naběhá dvě stě mil týdně (asi 320 kilometrů), mnohé z nich bosý. O apoštola prostého, nekomplikovaného přístupu k běhu, posla návratu k jednoduchosti, generála minimalismu, a fanatika do hor.
Bez zranění bych k tomu možná nedošel
Tak docela to však neplatilo odjakživa. "Byl jsem ten druh chlapíka, který si vyrazil zaběhat na dvě hodiny a klidně běhal pořád dokola v parku, dokud ty dvě hodiny nesplnil," směje se. Dnes už na monotónní kroužení není, ne že by mu scházela disciplína a nedovedl se zakousnout, prostě mu to připadá pitomé: "Nejsem tady proto, aby obíhal jako automat kolem parku."
Co dál o sobě prozradil Anton Krupicka, vám napráská Rungo
Vložit komentář
Fascinující chlap.. je-li to teda ještě vůbec člověk :)
borec
