Dobrý čin roku – Běh z Aše do Košic pro Achillovu Patu
Otevírám schránku, vypadává z ní na mě černá obálka ukrývající poslední letošní číslo časopisu Run. Nedá mi to, abych si jím nezalistoval, zajímá mě hlavně, jak je v něm zpracován článek: Běh jako cesta do nitra. Zpracování mě potěší a listuji dál. Dostávám se na: Objev roku 2013 – článek o Anežce Drahotové, Osobnost roku 2013 – článek o Zuzce Hejnové, a pak: Dobrý čin roku 2013 – Běh z Aše do Košic pro Achillovu Patu. Tak to jsem fakt nečekal!
Obsah [skrýt]
„26. září vyběhnu z Aše, poběžím napříč Česko-Slovenskem tak, abych stihl být 5. října u zapálení maratonského ohně v Košicích. Jestli chcete, připojte se a za každý uběhnutý kilometr věnujte 10,- Kč na dobrou věc“. Tento vzkaz Miloše Škorpila stál na začátku akce, která si od nás letos vysloužila titul „Dobrý čin roku“.
Běžci jsou nezřídka okolím považováni za sobce, které nic jiného než běh nezajímá. Na druhou stranu se letos snad v žádném jiném sportovním odvětví neuskutečnilo tolik akcí s cílem pomoci druhým, takže to s tím sobectvím asi nebude tak zlé.
Vybírat vítěze právě v této kategorii však právě proto rozhodně nebylo snadné. Míru lidské solidarity zkrátka nezměříš. Má snad větší cenu velká akce, na níž se vyberou tisíce, nebo závod, který zorganizuje pár nadšenců z jedné vesnice, aby podpořili sousední, povodněmi postiženou obec? V obou případech přeci strůjci nápadu pomáhali naplno, ze srdce a v rámci svých vlastních možností. Velké uznání si proto zaslouží každý, kdo se rozhodl prostřednictvím běhu prospět dobré věci.
Pomoc, která inspiruje
Titul je ovšem jen jeden a tentokrát putuje za Milošem Škorpilem. Sám sice díky zdravotní indispozici do Košic nedoběhl, jeho záměr však vzbudil vlnu solidarity, takže se našlo dostatek nadšenců, kteří po něm převzali štafetu a nápad dotáhli do zdárného konce.
Hlavním důvodem není ovšem jen akce samotná. Těžko bychom totiž u nás hledali člověka, který by měl na běžeckou komunitu větší vliv. Proto je zvlášť důležité, že masy běžců neinspiruje jen k pokořování rekordů a hranic vlastních možností, ale předává jim také myšlenku, že i běháním je možné pomáhat.
Tak tohle mě fakt dostalo. Co na to říct? Obligátní „děkuji" mi přijde příliš šedé, ale napsat to musím, protože si tohoto ocenění, které jsem nečekal a vlastně ani nevěděl, že se něco takového chystá, moc vážím. Takže Rune: DĚKUJI!
Poděkovat bych chtěl i těm, které jsem v Dobrém činu 2013 „porazil“, za to, co prostřednictvím běhu pro spolubližní dělají. Přátelé, dělejme to stále více, sami víte, že to stojí za tu upřímnou radost v očích, která je nám největší odměnou za naše Dobré činy.
"Dobrý čin roku" patří všem, kteří se mnou běží a pomáhají mi dobré akce organizovat
Kousíček téhle ceny rozhodně náleží každému, kdo se běhu z Aše do Košic pro „Achillovu Patu“ zúčastnil a vlastně i všem, kteří přijeli či spoluorganizovali Jedinečnou Františkolázeňskou 24hodinovku pro Achillovu Patu“, která měla jen tu smůlu, že se pořádala až po uzávěrce prosincového čísla Runu, neboť jinak by určitě byly vyhlášeny Dobrým činem roku, tyto dvě akce spolu.
Všem pak přeji Šťastný života běh.
Vložit komentář
To je prostě skvělé!!!! Letím koupit Run :) tenhle ještě nemám. A gratuluji!!!!
