Loučil jsem se se svobodou. Čtyřiadvacetihodinovým během
Na počátku byl nápad sestavit na čtyřiadvacetihodinovku do Františkových Lázní štafetu za tým Rungo.cz. Pak jeho realizaci znemožnila série problémů, nakonec jsem tedy vyrazil jen já. Ovšem s mohutnou motivací v zádech, během jsem se totiž chystal rozloučit se svobodou.
Původní myšlence se do cesty postavilo hned několik věcí. Například to, že tahle akce je pro lidi mimo "Rungo Core" příliš šílená. A že "Rungo Core" jede do Francie a nikdo z nich se týden před půlmaratonem v Beaujolais nechce zničit, což je rozumný přístup.
Navíc se ukázalo, že běh mám týden před svatbou. Doma jsem si ho ale prosadil do kalendáře jako svou rozlučku se svobodou. Prošlo to. Vyrazil jsem, byť bez štafety.
Běžet čtyřiadvacet hodin – co to asi obnáší? Asi jsem se nad tím měl zamyslet, ale pracovní povinnosti a svatební přípravy mě zaměstnaly natolik, že jsem začal řešit, co si vlastně zabalím, v pátek před půlnocí. Vzal jsem všechno trojmo a šel spát. Ráno nákup – nějaké müsli tyčinky, banány, rohlíky se šunkou a sýrem, jablko a Coca Cola. Nabrat Lenku s Ivou, ještě Vláďu – a frčíme směr Františkovy Lázně.
No a zbytek si dopovíme na Rungo
Vložit komentář
