Babičky a dědečkové, běhejme – omládneme
Dobíhám desátý kilometr, do cíle zbývá posledních 500 metrů. Přede mnou běží dva sedmdesátníci a vesele si povídají.
„Franto, máme dobré tempo a oba máme bednu jistou.“
Vtom je doběhne třetí sedmdesátník a chce jejich cílový optimismus trochu zkalit.
„Pánové, já už jsem nebyl dlouho na bedně, myslím, že byste mohli být trochu přející a to potěšení mně dopřát.“
Ti dva sedmdesátníci se svorně zasmějí, uhnou se stranou a vyzvou bednychtivého běžce:
„Tak se ukaž, rozbal to a normálně nás zařízni, jestli na to máš.“
Třetí sedmdesátník vystřelí vpřed v bláhové víře, že ho bedna nemine. Ti dva vyrazí za ním a lehce ho předběhnou.
Udýchaný předběhnutý sedmdesátník jen poznamená vyčerpaným hlasem:
„Hamouni!“
Oni se smějí a běží dál. Já se bavím těmi nádhernými klukovinami a chci do toho vstoupit také.
„Pánové, já nejsem z vaší kategorie, mohu vás předběhnout?“
Ohlédnou se a jeden zakřičí:
„Ha, žádný usmrkaný šedesátník nás přece nebude předbíhat těsně před cílem!“
Přidají a zmizí za cílovou čáru, neměl jsem již sílu jim ani dýchat na záda. Tím, že mě nazvali usmrkancem, mě dostali.
Před 55 lety jim bylo 15 a mně 5 let. Teď jsou z nich zase kluci a mají plné právo mě nazvat usopleným usmrkancem.
Běháním si doběhli do svých klukovských let. Klukovská hrdost z nich jen prýštila. V cíli mi podali ruku, byl jsem hrdý na to, že mne, šedesátiletého usmrkance, považovali za soupeře.
Abych nemluvil jen o chlapech, tak v Žitavě, na mistrovství Evropy veteránů, se zase veteránky ve věku 50 až 63 let změnily v holky. Ta nejstarší chvíli před startem maratonu omluvným hlasem hovoří k těm mladším:
„Holky, jsem hrozně ráda a potěšená, že jste mne vzaly mezi sebe do družstva. Jen se trochu bojím, abych vám to svým pomalým tempem nezkazila.“
Holky se zasmály, chlácholily a povzbuzovaly její ustrašené ego. Ona pokračovala dál ve svém omlouvání:
„Já jsem začala běhat nedávno, ten můj se stará jen o majetek a pořád jen brblá. Nedá se to poslouchat, a když běhám, tak se krásně uvolním a mám od něj klid. Na své běhání si musím naspořit z brigád. Chlapovi dávám svůj důchod, aby držel pusu a nebrlal mi do mého běhání. Začala jsem běhat steepl, ale chci zkusit i delší tratě.“
To je úžasné, ve své mysli vidím tuhle babču, vlastně v tomto případě holku, jak skáče přes plot pro pírko dle rčení: Je tak spořivá, že pro pírko i přes plot skočí. Sice by ten plot musel být nízký, spíše plůtek, ale přeskočila by ho. V tom hloučku veteránek jsem viděl holky ze základky, jak se domlouvají před školním závodem. Probudily v sobě dětskou soutěživou duši plnou optimismu.
Holky, kluci v seniorském věku, běhejme a nic se nebojme. Naše těla jsou sice starší, opotřebovanější, ale mladý duch sídlící v těchto tělech unavené svaly ukecá a vy poběžíte tak, jako ve školních letech. Co může být hezčího než radost z pohybu. Konečně se můžete věnovat svému tělu. Nemusíte pracovat, nemusíte se horlivě starat o majetek. Můžete běhat, chodit po horách, jezdit na kole dálkové jízdy a na bruslích si vyzkoušet svůj vztah k rovnováze. Netrapte své tělo přejídáním a nedostatkem pohybu, ať nemusíte hovořit o nemocech, ale můžete se těšit ze sportovních zážitků.
Vložit komentář
Krásně napsané :)
