MOJE Kbelská 10
Uběhl už více než týden od soboty 2.3.2013, kdy se běžela Palestra Kbelská 10. Vyslechla jsem si dojmy a přečetla ohlasy od nadšených nebo i lehce zklamaných běžců, kteří proběhli cílem. Přesto stále žiju v rauši, že jsem zaběhla těsně do hodiny (59:57)!
Dobře jsem si uvědomovala Milošovo doporučení zkusit nějaký závod – a tenhle se k tomu hodí dobře – před startem Hervis ½ Maratonu Praha. Jenže jsem si říkala, že přípravě nedávám dost… při rychlejším běhu mě bolí koleno… zrovna mám poslední týdny větší pracovní vytížení… možná se o mě pokouší nějaké nachlazení… a taky mám hroznou trému… Abych to zkrátila, tyhle výmluvy mi vydržely až do pátku 1.3. poledne. Při polykání ohřátých těstovin k obědu jsem si řekla, že bych se přece jen mohla mrknout na web. Jestli je ještě možné se přihlásit, udělám to. Nebylo sice možné se přihlásit přes web, ale pořadatel sliboval, že ještě ráno budou čísla k dispozici. Napsala jsem tedy na uvedený mail dotaz.
K večeru jsem se šla trochu proběhnout a po doběhu se zase objevily pochybnosti a bolest i v druhém koleni, obou (!) kotnících a zádech. Večer kolem 19. hodiny jsem dostala mail, že opravdu čísla ráno budou. Teď už nešlo couvnout, přesto mi pořád v hlavě vrtala tréma, která způsobovala bolesti a zrychlený dech. Mám já tohle zapotřebí?!
Sobotní ráno slibovalo první slunečný den po dlouhé řadě zamračených. Když i počasí běhání přeje, musí jít stesky a výmluvy stranou! Před startem jsem se potkala s holkama PIMkama a tak nám doba do startu pěkně uběhla a ani chlad nám nevadil.
A už je to tady, probíhám startem a zapínám hodinky… ouha, při čekání na startu se mi odpojily od GPS. Nevadí, můj nejrychlejší čas (64) sotva vyrovnám, takže si jen tak hezky poběžím. Hodinky naběhly po asi 0,5 km a pole běžců se už začalo protahovat. Protože jsem, samozřejmě, startovala v poslední čtvrtině, moc kolegů mě ani nepředbíhalo. V krátké době jsem dokonce pár běžců předběhla já! Zdálo se mi, že letím, při pohledu na hodinky jsem nevěřila – okamžitá rychlost 11,57 km/hod. Tak rychle jsem asi ještě neběžela! Najednou jsem si začala říkat, že by hodina nemusela být nereálná, ale známe se! Na 5. kilometru mi dojdou síly a budu se zbytečně trápit do cíle! Při míjení kilometrovníku 5 jsem měla sil ještě dost a byla kolem 29 min. A pak se to stalo realitou. Prostě jsem proběhla cílem a bylo to. Jako že nic! Ještě teď se usmívám, když si ten nevěřícný pocit smíchaný s radostí přehraji znovu.
Škoda jen, že jsem tu radost na místě nemohla sdílet s manželem nebo dcerami, protože nikdo se mnou nemohl běžet ani mě na místě podporovat. Měla jsem ale několik sms a nepřijatých hovorů, takže se mnou byli aspoň v duchu (v případě manžela přes půl zeměkoule).
Pohled zpět mě tedy rozveseluje, ale nijak mě nezbavuje obav z ½ maratonu a, na to se bojím jen pomyslet, z celé maratonské tratě. Prostě, byla to velká radost, ale: ...přípravě nedávám dost... při rychlejším běhu mě bolí koleno… zrovna mám poslední týdny větší pracovní vytížení… možná se o mě pokouší nějaké nachlazení… a taky mám hroznou trému…
Vložit komentář
Moc hezké. Držím palce na 1/2 maraton a ráda si pak počtu :-)
Jsi krásný blázen. Nezbývá mi, než se před tebou a Tvou vůlí sklonit. Vím, že já bych to nedokázala. Držím ti všechny pěsti k tomu, abys pokořila ještě spousty vrcholů, které se před tebou tyčí. :-)
Věra
10 km pod hodinu bych nedala ani kdyby mi šlo o život, takže smekám hluboko zasněženou čepici a moc a moc gratuluji!!!! Vzpomenu si na Tebe pokaždé, když běžím od MŠ rozbředlým sněhem, závějí či blátem s podpatky na vlak, a pak ještě dvě stanice řeším zda je to či není kolaps:)))
Ilonko, co k tomu říct, jsi prostě jednička!!! Ten 1/2marathon dáš! Držím pěsti
Ilonko, máš mů neskonalý obdiv, že jsi zvítězila sama nad sebou a gratuluju....
Snad to zvládneme všechny! To sledování, jak se dny do startu krátí, je ohlušující. Vždycky když si to uvědomím, leknu se
Jeden den běžíš jako Tarahumarové, druhý jako kripl :) Motivace je potřeba! Jen tak dál..
Ilčo, skvělý výkon na Kbelské tě jistě předurčuje k úspěšnému zvládnutí nejen 1/2maratonu, ale i celého maratonu :-) Gazely to dají!!! :-) Z dnešního společného setkání si odnáším: "všechno je o dýchání". A tak rozdýchej nachlazení, rozdýchej koleno do uzdravení...prodýchej se až do cíle maratonu :-) Věřím, že to společně zvládneme, těším se, až se 13 gazel obejme v cíli!
