Košice – město, co žije SVÝM maratonem
89 let maratonu v Košicích cítíte v tomto městě na východě Slovenska na každém kroku. Přál bych pražskému maratonu a vůbec všem větším závodům, které dnes rozběhávají Českou republiku, aby měly v městě, v němž probíhají, takovou podporu občanů a představitelů města.
Obsah [skrýt]
Přesně tohle dělá košický maraton naprosto výjimečným, ta sounáležitost všech. Přesně tohle dělá velkými maratony v New Yorku, v Berlíně, v Londýně, v Bostonu, v Interlakenu, v Zermattu – hrdost na to, že něco takového se v daném městě, v daném regionu rok co rok odehrává, za čímž rok co rok jezdí tisíce lidí.
Maraton si můžete odběhnout klidně sami kdekoliv, ale maraton v duchu toho, co nabízejí Košice a výše uvedená města není jen o sportovním výkonu, o překonávání sebe sama. Maraton je, a to jej činí tak výjimečným oproti jiným sportovním celospolečenským aktivitám, do nichž se v jednu chvíli, na jednom místě zapojují tisíce lidí, o společném prožitku. O společném prožitku těch, kdo jej s láskou připravují, těch, kdo jej s láskou absolvují i těch, kdož v tomto městě žijí „obyčejný“ život, kdož dané město řídí.
Velikost výše uvedených maratonů, k nimž Košice zcela nezpochybnitelně patří, je minimálně dvojnásobná oproti těm maratonům, kde je nepřijali za své zde žijící občané a správy těchto měst.
Uznávám, jsem zaujatý, neb jsem během zasažený, ale to s tím nemá co dělat. Jestli nějaký pražský radní pochybuje a uvažuje tak, že Pražský mezinárodní maraton znamená pro město jen spoustu trablů, protože na 8 hodin bude potřeba ochromit v městě dopravu, jestli kdejaký občan má problém, že zrovna tohle ráno nevyjede autem, protože zas nějací šílenci běhají po Praze, tak je to velmi smutné, protože ani jeden, ani druhý tímto městem nežijí, jinak by byli šťastní, že mohou být součástí akce, která je v celém světě, a to vůbec nepřeháním, tak ceněna. Ale chápu je – oni si za to nic nekoupí!
Vrátím se však k MMM v Košicích. Jak jsem se tam najednou ocitl, a proč. Co mě, kromě výše uvedeného, tak nadchlo.
Octl jsem se tam tak, že jsme spolu s www.behame.sk, připravili pro účastníky košického maratonu 10ti dílný seriál o přípravě na něj. Ocitl jsem se tam také proto, že jako odměnu za tento seriál jsem si vybral startovné na košickém maratonu a pobyt v Košicích. Ocitl jsem se tu proto, že mě ke Košicím váží dávné vzpomínky z dětství. Ocitl jsem se tu také proto, že Dany maminka z Košic pochází a Dana v Košicích byla poprvé a naposledy někdy ve svých pěti letech.
Všechny ty důvody jen umocnily to, jak jsme si pobyt v tomto městě – a já i maraton – neskonale užili.
Moc nás nadchnulo zapálení maratonského ohně, ceremoniál, který se odehrává rok co rok vpředvečer startu maratonu u sochy maratonce, na jehož piedestalu jsou uvedena jména všech dosavadních vítězů a vítězek. Obřadu přihlíželo na 3000 Košičanů – neskutečné. Síla okamžiku nám hnala slzy do očí. To se pak člověk nediví, že mu nohy letí druhý den dopoledne po trati maratonu naprosto samy.
V tento předvečer probíhá ve městě i Bílá noc – noc světla/světel. Město najednou prosvítí desítky různých světel a světelných projekcí, což je ještě doplněno různými kulturními produkcemi. Prostě Košice si noc před maratonem užívají. Projevuje se to radostí, kterou nasákne hned každý, kdo do Košic v tuto noc a v den následující zavítá. Protože ta radost je pak cítit i v ulicích města, jimiž se trať maratonu proplétá.
Není divu, že zrovna v Košicích se mi podařilo zaběhnout pro mě nádherný čas 3:25:30,8 hod.
Pokud jde o vlastní maraton, i na něm je možno pocítit běžecký boom, který rozběhává svět. Přesto košický maraton si zachovává i svou sportovní prestiž. Velmi dlouho se v Košicích běhalo mistrovství Československa v maratonu, a tak se sem doposavad sjíždí hodně těch, kteří si to právě na této trati, chtějí právě zde rozdat. Proto jsem se nedivil, když jsem celkově skončil 180., ale v kategorii šedesátníků až 24.
Suťažanie je zkrátka pre mladé a bodka
Tady trošku odskočím od tématu. Měl jsem velkou radost, když jsem na startu potkal své dávné slovenské přátele, s nimiž jsme si to rozdávali zejména v ultramaratonu, nutno přiznat, že na kratších tratích – do 100 km – byli většinou lepší, v neděli jsem jim to vrátil. Ještě větší radost jsem však měl z vítězství nad Enricem, zvláště když pak večer u piva prohlásil, že si nemyslel, že jsem ještě tak dobrý. Na to konto mě pak další z Fialových účastníků vzrušeně vyprávěl, jak kdosi na behej.com rozvinul diskusi na téma, že staroši už by se neměli na běžeckých závodech motat, protože suťažanie je zkrátka pre mladé a bodka.
Mám pro Mateho také vzkaz – kde zůstala pokora, kdo jsi, že se naprosto mícháš do věcí, jež nechápeš? Pro každého, bez ohledu na věk, je výzvou především ŽIVOT. Ti dříve narození mají radost, když to natřou i mladším, třeba proto, že je společnost odepisuje a mnohdy právě jen pro svůj věk nemohou najít místo, přestože jsou na tom fyzicky velmi dobře a mají spoustu zkušeností, které možná brzdí jejich pružnost v rozhodování, neboť už vědí, ale naproti tomu výsledky jejich práce nemusí pak mnozí těžce napravovat!
Osobně mě vždy přijde tohle generalizování, ať na jedné či na druhé straně, úsměvné. Nedělá mi problém stýkat se a spolupracovat s mladým – nedočkavým člověkem, stejně jako s tím, co už ošoupal desítky běžeckých topánok. Vždy mi jde o jediné: pochopit! A jsem přesvědčen, že to je jediná cesta ke společnému a harmonickému soužití napříč generacemi, napříč národy, napříč lidmi s různými politickými názory!
Vracím se k letošnímu 89. ročníku MMM v Košicích. Tenhle maraton, byť už je to tedy pořádný kmet, má rozhodně na to, ještě řadu let prohánět ty mladé, které se rodí jak houby po dešti, hlavně pro tu sounáležitost všech, a tak by to mělo být a to i mezi jednotlivými věkovými kategoriemi a i mezi běžci a běžkyněmi, vždyť jak daleká je doba, kdy maraton měly ženy zakázány, protože by pro ně nebyl zdravý. Houby nebyl zdravý – to jen si několik „moudrých“ usmyslelo, že prostě na trať nepatří. Naštěstí jich ženy nedbaly a dnes stále více a více vyplouvají na běžecké trasy a nejen ty závodní. A neříkejte chlapi, že se vám to nelíbí?
Vložit komentář
Super:) Toto mal byt moj 1. maraton. Dlho som vahal, ale serial na behame.sk a ucast bezeckeho guru ma presvedcila. 3-tyzdne pred MMM som mierne ochorel a kym som sa z toho vyhrabal, nestihol som uz dobehnut formu. Ale mohol som si so synom uzit 1. spolocny beh – Minimaraton a za odmenu sme aj na foto k clanku:) Dakujeme. (Keby sa dala nahodou poslat vo vyssej kvalite:))
Výdrž a rychlost velmi často se sebou nesouvisí :-)
Dobrý den, Miloši. Zajímala by mě jedna věc, co se týká tvého výsledku maratonu. Neber to prosím jako rýpavou otázku. Jak je možné, že ty , který jsi schopný zvládnout ty nejtěžší ultramaratony světa, jsi nezaběhl maraton min. pod 2 hodiny? :-))) Jak to, že ultramaratonci nejsouch schopní nastoupit na olympiádě a s přehledem ji vyhrát? Přece musíte mít větší výdrž než maratonci. Děkuji
Petře, Hugo už odpověděl za mě, vytrvalost je jedna věc, ale rychlost nedohoní :)
