Pomaratonské střípky
Celý maratonský týden byl nějak nabit. Nabit událostmi, zážitky, setkáními, příběhy a nakonec bezpočtem neskutečných běhů.
Obsah [skrýt]
Většinou se mi nestává, že bych byl na startu maratonu naměkko. Tóny Vltavy mě sice vždy zaplaví od paty až k hlavě, ne obráceně, jak se povětšinou říká, ale opravdu od paty až k hlavě, protože to je prostě nářez. Letos to ale bylo jiné, jak zazněly a já se podíval na holky z PIM Women´s Challenge, jak to prožívají, tak se mi stáhlo hrdlo a měl jsem ho stažené ještě tak kilometr po tom, co už jsme protnuli startovní bránu.
Ono je opravdu těžké zůstat nad věcí, když víte, že většina z nich měla původně v plánu zkusit si, jak to chutná, když dáte půlmaraton a vy je pak na základě jejich výsledků přesvědčíte, že mají na celý. A pak taky víte, jak trpěly, když plnily pro ně neskutečné megadávky kilometrů.
Ale holky běžely jak z partesu (a nejen ty letošní finalistky ale i Hanka z loňských finalistek WCH, která si tak konečně splnila svůj velký maratonský sen, dát to pod 5. Hanko jsi hvězda), vůbec na nich nebylo znát, že běží svůj první maraton. Na třídních schůzkách se mi pak zdály daleko méně unavené než já. Nejspíš také byly, což není divu, protože zaběhly – všechny do jedné – výborné až fantastické časy.
Ale abych tu nepsal jen o holkách, i kluci se pochlapili a většinou až neskutečně, neboť se nezlepšovali o nějaké minutky, ale rovnou o 15 či dokonce 30. Holt to byl letos opravdu dobrý ročník.
A to opravdu byl, jako by i počasí chtělo dokázat hostům, kteří přijeli letos do Prahy a pořádají maratony po celém světě – třeba i ten nejstarší – bostonský, že Praha je opravdu město maratonu zaslíbené. Navíc musím pochválit všechny organizátory i všechny dobrovolníky, protože já neviděl na jejich práci jedinou chybičku. Fakt good rachota.
Ještě jeden postřeh jsem učinil: nejspíš děláme na Běžecké škole dobrou práci, protože jsem viděl hodně lidí, kteří dělali věci tak, jak je doporučujeme, kolik má na tom zásluhu úspěch Ivany Sekyrové, nevím, ale jsem si jistý, že teď se mnoho lidí na má doporučení dívá jinak.
Když už jsem pochválil „všechny“, tak musím pochválit i vodiče, alespoň podle toho, jaké zprávy dostávám, z těch, které přicházejí v komentářích a těch, co se valí na FB, mi vychází, že udělali také hodně dobré práce a hodně lidem pomohli ke skvělým výkonům. Takže kluci a Pavlo – moc díky!
Dneska už toho moc nedám a těším se na zasloužený odpočinek – zejtra fakt nic nedělám, jen se válím, teda kromě těch pěti kilometrů, které doporučuji si dát i vám, abyste odplavili z těla veškerou nahromaděnou únavu.
Jak trénovat a co vše dělat po maratonu
Když už jste mě poslouchali před maratonem, tak to se mnou ještě chvíli vydržte, nebojte, dnes s těmi moudry končím, od příštího týdne se budeme věnovat rozboru tréninku Ivany Sekyrové. Takže:
Jak trénovat po maratonu
Tento týden si to poskládejte takto: Po. – 5 – 8 km volně, i chůze, plavání, kolo, inlajny – dobrý; Út. – volno; St. – jako pondělí. Čt. – volno; Pá. – 5 – 8 km volně, i chůze, plavání, kolo, inlajny; So. – volno. Ne. – už klidně delší výběh, ale pořád to nijak nehroťte.
Výživa
Pokud jde o běžné stravování, jezte spíš po menších dávkách a častěji, ještě hodně zeleniny – kvůli přirozenému zavodnění. I když byla zima, tak jste toho dost vypotili, navíc vláknina vás bude dobře zevnitř čistit a pomůže vám urychlit regeneraci. Nezapomínejte na pitný režim – tím nemyslím bujaré oslavy dosažených výsledků, ale hlavně vodu. Samozřejmě proti alkoholu nic nemám, jen ho doplňujte zase vodou. Nezapomeňte na doplňování minerálů.
Volkswagen Maraton Praha, jak ho zaznamenali fotografové Běžecké školy
Fotografie použité v článku Martin Bursík a Renata Prokešová
Vložit komentář
Zdravím všechny .. stále mám v sobě ten hřejivý pocit z nedělního zážitku. Byl to můj první maraton a měl jsem respekt k této vzdálenosti. Dopadl pro mne však nad očekávání a věřím, že k tomu výrazně přispěly i dobré rady p.Škorpila i dalších, kdo se zde dělí o své zkušenosti. Takže tímto DĚKUJI !
Také já se aspoň se zpožděním přidávám k zástupům děkujícím vodiči Davidovi na 3:45. Byl úžasný motivátor a díky jemu jsem měl na 30 km pocit, že ten zbytek už je vlastně hračka...
hanka za všechno moc děkuje!!!!
Jak si pročítám diskuzi, vidím, že z vodiče na 3:45 se pomalu stává "pojem" ;o). Chtěl jsem doběhnout na čas 3:35, což se v reálu zjednodušilo na: "Nestíhat vodiče s časem 3:30 a nenechat se doběhnout vodičem na 3:45". Na druhou stranu mi ale bylo líto, že neběžím pomaleji, protože když jsme se na otočkách míjeli, šířil kolem sebe (David?) skvělou atmosféru do všech rychlostních pruhů ! Věřím, že jestli příště poběžím s takovým pozitivistou, dám to za 3:15 jak nic ;o) Díky za výborné povzbuzování! Zároveň děkuji Milošovi a všem dalším za cenné rady ze na fóru, které jsou pro hobíka nad zlato! Díky díky díky!
velké poděkování štefanovi! když něco řekl, prskali jsme všichni smíchy!
miloši a dano, vám dvěma díky za rady i inspiraci. za rok..
Dovolím si sem přidat odkaz na svůj blog k závodu, protože je i o výborné práci jednoho z vodičů: ivopeterka.blog.idnes.cz/c/265705/Prazsky-maraton-pod-ctyri.html
Velke podekovani Milosovi za takticke pokyny den pred marathonem. Dodrzel jsem (dle nabehanych km a casu) presne instrukce drzet co km na 6 minutach a svete div se, od startu az do cile to vyslo absolutne konstantnim tempem na cas 4:12. Africti bezci maji 50kg, ja 100kg, bezeli jen 2x rychleji, coz odpovida, takze vlastne jsem vitez 8). Zadna krize neprisla po 30km a tak jsem si jen uzival predbihani bezcu a myslel na PIM devcata na trati. Milosi diky a velke diky zenusce Jane, ze to mela v hlave a take zdarne dokoncila a vsem devcatum z PIM za jejich sportovni nadseni a skvelou partu.
Miloši moc Ti děkuji, díky Tobě jsem poznala co to je uběhnout Maraton. Nestanovila jsem si žádný čas, neboď jsem věděla, že kolena mě poslouchat nebudou. Ze začátku jsem nevěřila, že maraton je hlavně v hlavě, ale ted už to vím. Vůle byla silná a cíl daleko, ale já to dokázala, ještě jednou moc děkuji, překonala jsem sama sebe.
já bych taky chtěla poděkovat vodiči na 3:45 ... vytvářel kolem sebe super atmosféru a aniž bych se musela otáčet, pořád jsem věděla, že mi je někde v patách, což mi nedovolilo zpomalit :)
Chtěl bych moc poděkovat vašim vodičům na 4:15 Renému a Michalovi. Byli perfektní, ani mi s nimi nepřipadalo, že běžím něco náročného. Teprve když jsem se od nich na 28 km odpojil, protože jsem si myslel, že umím být rychlejší, tak jsem zjistil, že to "dře". Rychlejší jsem byl, ale jen o chvíli (4:10:16). Náladu mi ale spravilo to, že čas byl o hodinu lepší než loni. Pepik Škvor (56)
1 . 2
