Balonek 2:10
Začnu od konce, od nečekaného, úžasného, neopakovatelného konce, od času 2:08:48 (reálného), za který se mi podařilo uběhnout můj první půlmaraton. Chlubím se tím časem, protože jsem si splnila cíl i sen a jsem nevýslovně šťastná. Jak se to všechno seběhlo?
V Běžeckém kroužku Miloše ve Stromovce jsem poznala úžasnou holčinu a především sportovkyni Lucku, která dělala na ½ maratonu vodičku na čas 2:10. Při tréninku mi dodávala odvahu, ať to s ní v sobotu zkusím. Můj snový čas byl 2:20. Pořád jsem si nějak nevěřila, ale ve skrytu duše jsem s ní strašně chtěla běžet. Když nadešel čas závodu, cítila jsem se fakt dobře připravená. Dodržela jsem snad všechny rady, které proběhly na Běžecké škole – a že jich bylo – pořídila si datle, hroznový cukr, gely, tyčinky, šťávu z červené řepy a před závodem ji půl i vypila.
Vybavena všemi těmito energetickými bombami jsem se potkala na startu s balonkem 2:10 přivázaným na Lucce. Byla to výzva a já se jí držela. Byla jsem tak nažhavená závodit, že mě Lucka musela první kilometry brzdit, dokonce mi bylo líto, že neběžím rychleji. Věřila jsem však, že to se mnou myslí dobře a pokud si chci závod vychutnat a nedoběhnout polomrtvá, tak jsem se rozhodla ji poslouchat. A bylo to dobře, protože je neuvěřitelné, že se dá tato vzdálenost užít! Lucka se o mě fakt dobře postarala, hlavně, když se mi chtělo na 8. km na WC, tak mi sdělila, že takováto návštěva zařízení TOI se musí nejdříve zasloužit.Takže jsme si udělaly pořádný náskok a potom až TOI. Bohužel byly obsazené, takže ušlý čas jsme zase musely dohonit. Občerstvovačky jsme prošly v klidu chůzí a vychutnáním podávaných nápojů. Vítr a chladné počasí mi nevadilo, nevadilo mi ani pinkání balonku 2:10 do mé hlavy, vždy mě totiž ujistilo, že běžím vedle Lucky.
Stačily jsme si i povídat a já hltala její rady, jak z kopečka, jak do kopečka, kdy si dát datli apod. Bylo příjemné, když v půlce závodu jsme začaly předbíhat plno lidí, potěšující bylo předbíhat muže. Za Těšnovským tunelem jsme potkaly další vodičku na 2:10 Moniku (další úžasnou běžkyni z Běžeckého kroužku Miloše), takže jsem chvíli byla v péči dvou vodiček, no nebylo to úžasné? Před cílem mi Lucka nakázala, ať si závěr vychutnám a běžím sama sprintem. V cíli jsem se normálně rozbrečela – štěstím!
Lucko, vodičko s balonkem 2:10, ještě jednou díky!!
Ještě musím popsat pocity z organizace tohoto velkolepého závodu. Klaním se všem organizátorům, dobrovolníkům a všem, kteří se podíleli na bezchybném průběhu. Hlavně mě fascinoval okamžitý úklid všeho odpadu po závodě. Pozorovala jsem to ve frontě na vyrytí medaile a byla jsem pyšná, že jsem se toho všeho mohla účastnit. Jsem šťastná také za to, že jsem v týmu PIM Women´s Challenge, v týmu bezvadných holek, které dosáhly v tomto závodě úžasných časů a splnily si také své cíle. Jsem šťastná, že mohu trénovat pod vedením Miloše Škorpila.
Zdá se, že hlavní cíl – uběhnout 1/2 maraton mám splněn. Co teď? Nechci jen tak skončit a být bez cílů. Takže další článek očekávejte na téma: Jak se připravuji na maraton a pak možná i na téma: Jak jsem uběhla maraton...
Vložit komentář
Danielo, vyrývají reálný čas!
Věro, díky za článek, moc se mi líbil! Chtěla jsem se zeptat, jak je to s časem na medaili? Vyrývají reálný nebo oficiální? Děkuji moc za informaci!
Věro, to je parádní čas na 1. půlmaraton, příští rok ho dáš určitě pod 2 hodiny :) .
Jsi bezva holka, Věrko! A ten maraton dáš určitě s přehledem. Moc Vám všem Pimkám budu fandit!
Věro, děkuju, teď mi ukápla slza. Potěšení je na mé straně, moc jsem si to tam s váma užila. Běžela jsi výborně. Co se týká času, ten je především tvojí zásluhou – na co sis natrénovala, to máš. ;-) Mimochodem, byla jsi o 2 sekundy rychlejší než já při svém prvním půlmaratonu. ;-)
Ať ti to dál běhá a přináší radost a někdy zase na viděnou.
