A přece si běžím!
Tak, a mé naivní představy o tom, že odložím svou sádru v dál a poběžím, vzaly za své hned po prvním kroku v ordinaci.
A to jsem pro návrat mezi běžce fakt dělala všechno, co bylo v mých silách – mentální tréning, pojídání tvarohu, mazání a obklady kostivalem, stimulace reflexního bodu číslo 53 pro tvorbu kostí… Kdybych uměla, tak i čaruji.
Po čtrnácti dnech bez sádry se ale začala má noha probírat k životu a žebro se přestalo ozývat. Červík pokušení zahlodal a Martina Kozáková mi pomohla s registrací aspoň na maratonskou štafetu. Díky moc!
Teď ji ještě sestavit! Všechny holky z Pimčat běžely celý maraton a Zdeňka už slíbila Volkswagenu, Mirka odjela na služebku. Zůstala Verča a já. Tak mně napadlo, nabídnout společný běh holkám z loňské party PIM WCH. Přihlásila se Petra a Pavlína. Znaly jsme se jen z fotek a po telefonu, ale až na malý renonc s výměnou tašek to klaplo a my se setkaly v neděli ráno u Prašné brány.
Start, oči plné slz u Vltavy a už se pomalu rozbíhám. Opravdu pomalu a s největší opatrností našlapuji na zlomeninou oslabenou nohu. Potkávám se se Zdeňkou, která je hned v obraze a tak trochu mně kárá. Já vím. Ale jsem rozhodnutá, že to nějak dojdu. Včera jsem si v Expu koupila kompresní podkolenky a zdá se, že pomáhají.
Běží se mi dobře. Vyhledávám ta nejrovnější místečka na dlažbě a dobře se dívám před sebe, abych předešla případné kolizi. Chtěla jsem to rozběhnout s Milošem a holkama, ale nakonec mi to šlo rychleji. V hlavě mi běží spousta myšlenek, ale jedna je hlavní. Dnes by měla moje maminka 70 let. Právě teď u nás doma v Chuchelné se celá rodina, sousedé a známí scházejí na vzpomínkové mši, kterou za ni slouží otec David. Vím, že si spousta lidí řekne, že bych měla být raději v kostele, ale maminka byla sportovec tělem i duší a já věřím, že bych jí udělala obrovskou radost právě tím, že běžím.
Uteklo to rychle a já se blížím k předávce. Ještě mě stihl vyfotit Martin, který tam čekal na Káťu! Díky Martine, ta fotka je moc hezká. A já na ní mávám nejen Tobě, ale i mámě na obláčku za to, že mi držela palce!
Vložit komentář
Martino máš můj obdiv! ai nějakou slzu jsem u tvého příběhu uronila...
Martino, moc hezky clanek. Jsi moc statecna. Bylo mi Te tak moc lito po Tvem urazu, obzvlast, kdyz jsi tak perfektne zabehla 1/2maraton, ale jak je videt, tebe jen tak neco nezastavi!!! Mas muj velky obdiv. Maminka z Tebe musi mit tam nahore velkou radost. Myslim, ze uz tam musime mit velky fanklub:)
Martino, moc hezky napsané, mamka by na tebe byla určitě pyšná!
