Stále nám mají co říct. Vzpomínky na vynikající půlkaře a mílaře
Běžecké osudy Rona Clarka, Jima Ryuna, Steva Ovetta, Sebastiana Coa a dalších skvělých půlkařů. Běhy na střední tratě patří určitě mezi nejsledovanější běžecké disciplíny na všech atletických mítincích, mistrovstvích kontinentů a olympiádách. Přesto po letech už nové generace neznají jména těch, kteří dokázali zvedat z křesel jejich předchůdce. Je to možná i proto, že články v novinách a časopisech nemají dlouhou životnost a těch, o nichž byly napsány knihy, zase není tolik, nebo u nás nevyšly.
Vzpomínky na vynikající půlkaře
Začneme OH v Římě. Tam přijel jeden vyjukaný zelenáč s výkonem 1:49,2. Všichni, a i on sám, považovali za vrchol, že se může vůbec zúčastnit. Nejdříve všechny překvapil tím, že se svou rvavostí a zarputilostí dostal až do finále. To však mělo stále jediného favorita v osobě světového rekordmana Rogera Mense z Belgie (1:45,7), jehož desetiletá kariéra měla vyvrcholit právě vítězstvím ve finále na OH v Římě.
Tak si to vysnil Moens a tak to viděl celý tehdejší atletický svět. Jediný, kdo byl jiného mínění, byl zcela neznámý Peter Snell. Každému dalšímu účastníku finále: Kerrovi z Jamajky, Wäglimu ze Švýcarska, Schmidtovi z NSR či Matuschevskému z NDR byly přisuzovány větší šance, než tomuto neznámému Novozélanďanovi. Celý závod probíhal tak, jak tyto půlky na významných závodech vypadají. Ale znáte to, alespoň vy, co běháte nebo jste si někdy zaběhli půlku. Do 600 metrů je vše pod kontrolou, ale tady, stejně jako při maratonu na 35. kilometru, se začíná lámat chleba. Nohy tuhnou, hlava by chtěla, ale síly se už nedají nikde vyškrábnout. A tak 100 metrů před cílem, když ostatní začali tuhnout, mladíček Peter za to vzal a slavně vyfoukl vítězství všem zkušeným matadorům.
Za čtyři roky přijel do Tokia Peter coby novopečený světový rekordman. Právě se mu podařilo vytvořit světový rekord 1:44,3, který do té doby stále držel ten, kterého vystřídal na trůně, Moens. V Tokiu vyhrál jak půlku, tak i 1500 a stal se prvním běžcem, který získal na OH „double“. Ty čtyři roky mezi oběma olympiádami byl naprostou světovou jedničkou, když prohrál jen dva bezvýznamné závody na Novém Zélandu. Od jara 1961 do vítězství v Tokiu vytvořil sérii 47 vítězství za sebou v běhu na 800 m. Tak takový borec byl Peter Snell.
Ale vraťme se ještě kousek dál do historie, kdy předváděl své umění Laurince Lon Myers a překonal sedmkrát nejlepší světový výkon na 800 metrů. Už v roce 1885 mu byl na 880 yardů naměřen čas 1:55,75 sekundy, což odpovídá času 1:54 s. na 800 metrů. Výkon, o němž ještě ve dvacátých letech 20. století snili všichni světoví půlkaři.
V tomto výčtu bychom neměli zapomenout ani na Němce Rudolfa Harbiga, který těsně před začátkem druhé světové války překonal světový rekord téměř o 2 s. a jeho čas 1:46,6 se stal legendou. Vydržel plných 16 let. Harbiga připravila válka nejen o olympijský start, ale bohužel i o život. V letech po válce se o trůn, který Harbig tak nešťastně opustil, ucházela celá plejáda běžců, ovšem marně. Snad nejlepší vizitku z těchto běžců po sobě zanechal americký Indián Melvin Whifield, který zvítězil jak na OH Londýně, tak o čtyři roky později v Helsinkách. Jistě za zaznamenání stojí to, že v obou případech v naprosto shodném čase a i to, že za ním v cíli byl v obou případech Wint z Jamajky. Další běžci, kteří měnili dějiny půlky, byli Alberto Juantorena, který zvítězil na OH v Montrealu ve světovém rekordu 1:43,50, a po něm Sebastian Coe, který posunul světové maximum až na 1:41,8.
Vzpomínky na vynikající mílaře
Pokud jde o mílaře, tak se vrátíme pouze do válečných let, v těch ovládli ovály na této trati Švédové Gunder Hägg a Arne Anderson. Tito dva celkem jedenáctkrát posunuli světový rekord až na výsledných 3:43 na 1500 m a na 4:01,4 na míli. Hägg kromě toho překonával i rekordy na dalších tratích. Dvakrát na 2000 m, jednou na 3000 m, 3x na dvě míle, 3x na tři míle a dokonce i na 5000 m. Zde se stal prvním vytrvalcem Gunder Hägg, který uběhl tuto trať pod 14 minut (13:58,2). Během čtyř let vytvořil celkem 16 běžeckých rekordů. Poslední z nich ale vytvořil po válce. Záhy na to byl však diskvalifikován a vyloučen z amatérských řad.
Určitě stojí alespoň vzpomenout na první dva běžce, kteří se dostali na 1500 m pod 3:50 s. Byli to Francouz Ladoumeg a Ital Luigi Beccali. Ve výčtu těch, na něž bychom neměli zapomenout, jistě nemůže chybět Angličan Roger Bannister, který za vydatné pomoci svého krajana Chrise Chatawaye překonal v Oxfordu 6. května 1954 světový rekord na jednu míli a jako první na světě se dostal pod hranici 4 minut, když se stopky tehdy zastavily na čase 3:59,4.
Ve výčtu těchto slavných běžců a událostí nesmí chybět ani datum 12. července 1957. V tento den byl svědkem mimořádné události příjemný atletický stadión v Houšťce u Staré Boleslavi. Ten stadión, na němž zaběhl své skvělé rekordy Emil Zátopek. Stadión, na němž jsem sváděl své první běžecké bitvy o přeborníka okresu Praha – východ i já.
Ale aby bylo jasné, jaká událost se stala 12. července, je třeba předeslat, že den před tím se trio Finů Salsola, Salonen, Vuorisalo a Švéd Waern pokusilo překonat hranici 3:40 na 1500 m. Nejblíže tomu byl Salsola, který zaběhl 3:40,2. O den později se tedy na stadiónu v Houšťce postavil na start 1500 m Čech Stanislav Jungwirth a vystřihl tam neuvěřitelný výkon 3:38,1.
Tento výkon byl také nejlepším výkonem, kterého dosáhl svěřenec vynikajícího českého trenéra Dr. Fišera, který mimo jiné byl trenérem mého trenéra Petra Bláhy a z jehož kuchyně, díky tomu, že mi do ní Petr dovolil nahlédnout, dodnes čerpám i já.
Jedinečnou postavou mílařské historie byl i John Walker z Nového Zélandu. Nejen tím, že zvítězil na OH v Montrealu a že jako první překonal hranici 3:50 na jednu míli, ale i jedinečnou sérií dlouhou osm let. V našem vzpomínkovém výčtu by neměl chybět ani krajan Wolkera, John Lavelock, vítěz z Berlína a jeden z mála, který svoje olympijské vítězství ozdobil i světovým rekordem. Dalším vynikajícím mílařem byl vítěz z Říma Australan Herbert Elliott i ten, kterého při svém vítězství zcela deklasoval (Francouz Jazy), kterému nadělil celých dvacet metrů.
Informace k tomuto článku jsem čerpal v časopisech Stadión, které mi kdysi věnoval Petr Bursík – vynikající kamarád, běžec a člověk.
Vložit komentář
Miloši, dík za pohled do běžecké historie!
...a pro ty, kdo by chtěli vědět ještě více:
Ladislav Fišer Mílaři a vytrvalci
kniha o lehkoatletických bězích na střední a dlouhé tratě
Vyšlo to sice už v roce 1965, ale stále ještě se dá sehnat:-)
