Skončí svět velkým zívnutím? Třicátníci, čtyřicátníci, padesátníci, šedesátníci „propadají pohybu“, naproti tomu pro mladé už není ani řídit bourák „in“.
Při čtení Born To Run jsem narazil na zajímavý odstavec, v němž se píše: Šiva předpověděl, že konec světa se uskuteční velkým zívnutím.
Obsah [skrýt]
Pro ty, co neví, kdo to byl Šiva – to byl nejvyšší duchovní mistr a zjevitel učení jógy na Zemi a představoval ztělesnění božské síly, ničení zlých a nevědomých a rozpouštění všeho omezeného, nečistého a pomíjivého. Což si myslím na současnost docela sedí a sedí to i na to, že jak uvedeno v nadpisu – pro mládež už dneska není in ani řídit pořádný bourák, protože v době, kdy by ho museli řídit, by nemohli komunikovat se svými „přáteli" na různých serverech, či hrát různé počítačové hry. Pohyb – tak to už je ta největší pruda, a jíst – no když mi to budete tlačit rovnou do krku, jako se to kdysi dělalo husám, tak dobrá. Hlavně abych měl volné ruce k ovládání tlačítek.
Jasně, všichni mladí nejsou stejní, ale tenhle trend tu je a těžko ho spravíme „správnou" výchovou. Vždyť sami víme, jak nás prudilo, když se nám dospěláci snažili vysvětlit: „Že tohle, mladej, teda ani náhodou“. Jakékoliv poučování a snažení se přivést nás na správnou cestu povětšinou končilo otočením se zády a vzpourou.
Šance k probuzení
Takže jaké máme šance tohle otočit? Osobně vidím čtyři:
První šance k probuzení – přestat o tom mluvit
Přestat mluvit, že by se s tím mělo něco dělat a prostě začít něco dělat. Hlavně dlouze nepřemýšlet o prvním kroku. I z toho důvodu jsem se rozhodl, poté, co mě o to poprosil Mirek Vostrý, jít s ním do LETNÍHO TÁBORA VOKO. Mirek je pro mě zárukou, že se dětem dostane přesně toho, čeho je jim třeba – inspirace, aby pak měly motivaci směřovat po své cestě ke svému cíli. Protože to je jediná cesta, neboť děti jsou jen menšími odrazy nás „dospělých" a jak se „známe“, taky nikdo z nás nemá rád, když se nám říká: Dělej to či ono, případně toto a dělej to tak a tak. Taky si postavíme hlavu, a buď se na to vyflákneme, nebo si to uděláme po svém. Zkrátka a dobře – INSPIRACE je to, co chybí dětem i nám a Mirek je výborný inspirátor, takže se na tábor VOKO těším, třeba mi zase pomůže trošku více otevřít oči.
Druhá šance k probuzení – změnit systém hodnot
Už jsem o tom na Běžecké škole psal několikrát, a sice že by to chtělo začít alespoň rozpravu o změně na nazírání na zdravotní a sociální politiku. Myslím tím obecně, vůbec mi teď nejde o nějaké vybírání pojištění a přerozdělování brebend, které z toho plynou, do té či oné kešeně. Jde mi o to, že jsem přesvědčen, že na obě tyhle oblasti nazíráme jaksi blbě, tedy z blbého úhlu. Řešíme důsledky, tedy povětšinou, ačkoliv bychom měli řešit to, aby k těm důsledkům vůbec nedošlo. Zabývat se prevencí – výchovou ke zdravému životnímu stylu. No jo, no, ale to by chtělo se začít hýbat a jedna stará moudrost říká: „Děti nám byly dány, abychom se od nich učili“. A když už ani pro ty děti není in řídit bouráky, tak co teprve pro nás? Že my si ale vždycky vybereme, co se nám hodí!
Třetí šance k probuzení – vyvézt všechny na tábory
Jo, to by byla taky šance. Zavést povinně, že každý z nás by musel část své dovolené strávit na nějakém táboře, kde by dostal do těla, aby viděl, jak dalece dokázal za svůj život svou tělesnou schránku zničit. A protože už jeden z největších Čechů Ámos Komenský hlásal „Škola hrou“, tak bychom to trošku upravili pro současnost a zavedli bychom: „Tábor hrou“. Tábory bych udělal putovní – putovaly by po celé zeměkouli, aby i ti movitější si přišli za své peníze na své, a hlavní jejich náplní na nich by bylo vyčistit Zemi od všeho sajrajtu, který jsme na ni nakydali. Nikdo by nám neříkal, jak to máme udělat, museli bychom zapojit vlastní představivost, svůj důvtip. Hlavně bychom to museli dělat růčo, bez jakýchkoliv současných technických výdobytků, prostě trošku se zpotit, trošku si zaposilovat. Posílit tělo, mysl a i ducha.
Čtvrtá šance k probuzení – žít
Tahle šance je „nejjednodušší“, teda byla by, kdyby většina lidí nezapomněla, co to vlastně představuje. Takže by to chtělo nějakou tu inspiraci, nějaké to vdechnutí, nějaké to vnuknutí, nějakej ten nápad…
Vložit komentář
Ahoj Miloši,
ve tvé škole studuji spíš dálkově (což ale neznamená na gauči), zatím se neúčastním tréninků ani jiných akcí. Prostě to zatím nejde. Můj příspěvek je teď ale spíš o tom, že mě inspiruješ nejen běžecky, ale v životní filozofii vůbec. V hodně věcech mi mluvíš z duše, viz teď tenhle poslední příspěvek. Mám pocit, že možná máme šanci něco změnit, Věřím, že tenhle rok by změnám mohl být nakloněný. Nemyslím jen změnit něco sami u sebe, ale ovlivnit víc lidí. Hezký den a díky za zajímavé myšlenky, Mirka
Zatím to spíše vypadá,že mladí se řídí jiným Ámosovým výrokem:Všelikeré kvaltování toliko dobré pro hovada jest.Na druhé straně však pochybuji,že o něm mají tušení.
