Loď uvíznutá v písku
Občas se dočteme o tom, že někde v poušti objevili pod nánosy písku loď. Jak se tam mohla dostat, napadne nás. Odpověď je přitom velmi jednoduchá, prostě tam, kde je dnes poušť, bylo dříve životem kypící moře. Ta loď neztroskotala kdesi v moři písku, ale docela prostě někde na mořské hladině, když si s ní pohrála bouře a srazila ji ke dnu.
Obsah [skrýt]
V našem životě se také často odehrají takové události, které jej rozbouří a nás srazí kamsi ke dnu, a když nás po letech někdo potká, ani nás nepozná, neboť tam kde byl zvyklý vídat smích je jen stažená tvář, kde byl zvyklý vídat jiskrné oči, vidí jen vyhaslý zrak, směřující kamsi do dálky, kde hledá, co on to vlastně hledá…
Když něco nesnáším, neměl bych v tom setrvávat
Ze všeho nejvíc nesnáším pocit lodě uvíznuté v písku. Tak jako ta loď se v téhle situaci cítím jaksi nepatřičně. Nemůžu se hnout z místa, jako by mě něco drželo a nechtělo pustit. Přitom si nemám vlastně na co stěžovat, když nic jiného, tak mi rozhodně nehrozí, že ztroskotám na rozbouřeném moři. A v tom to asi bude. Nejsem člověk, který by se vyžíval v tom, že má své jisté, že má svůj život pod „penzí“, že sice nic moc, ale aspoň něco. V tom to asi bude.
Jako loď uvíznutá v písku nemám moc možností, jak se dostat zpátky na moře, a ty, co mám, pocházejí spíš z říše fantazie, jako že si mě na vodu odnesou krabi. Taky kde by se tady na poušti vzali krabi, že? Spíš tu loď narazí na štíra, než na kraba. A proč by mě tahal k moři štír, když je mu bližší život na poušti. Ale možná toho štíra přesvědčím, že život na moři je docela něco jiného než život na poušti, kde vám celý den visí nad hlavou jen slunce a nehne se ani zrnko písku. Možná, když přesvědčím jednoho štíra, on přesvědčí dalšího a ten zase dalšího a ten zase dalšího a ten zase… a já se na to moře přeci jenom dostanu.
Taky mám možnost, že mě najde nějaký člověk a řekne si: „A hele loď, a na písku. Co tu dělá? Neměla by být někde na moři a vesele se houpat na mořské hladině?" A odtáhne mě k ní. Vyspraví mě, natře smolou, abych se nepotopila, a pak si společně na to moře vyplujeme. Spíš to bude ale úplně jinak. Ten člověk si řekne, že když ze mě udělá atrakci, tak na mě vydělá balík a bude ke mně vodit turisty, aby se podívali na tu divnou loď, která tady sedí uvelebená vprostřed pouště a nejspíš si k tomu ještě vymyslí nějakou historku, jak jsem se tam dostala.
Myšlenka – přání – splněný sen
Popravdě, ta první myšlenka s tím krabem, teda vlastně štírem nebo člověkem, co mě dotáhnou zpět k moři, se mi líbila víc. Tak já na ni začnu pracovat. Protože už nevím, kdo to řek, možná nějaký Řek, že důležitý je cíl, tedy ani ne tak cíl jako cesta, ale vlastně ani to ne, ale myšlenka – přání. To je ono – budu si přát, aby mě našel člověk, který mě dopraví z téhle, byť krásné pouště, kde všemu vládne jen slunce, písek a vítr, zpět k moři. Tam mě opravil a znovu vysmolil a vyplul se mnou na sice možná nebezpečnou plavbu, ale na plavbu, která znamená ŽIVOT.
Řeknu vám, to čekání na život, to je teda vopruz.
Čas na rozmyšlenou
Možná jsem tu ale v poušti uvízla proto, abych měla čas se rozmyslet, neboť Andrew Jackson jednou řekl: „Vezmi si čas na rozmyšlenou; ale když nadejde chvíle něco podniknout, zanech přemýšlení a jednej." Tak já si tu tedy ještě chvilku pohovím, ale člověče, štíre, krabe, nenechte mě tu čekat dlouho, nebo se přižene pouštní vítr a buď mě odnese k moři sám anebo mě zasype tunami písku. Tak či tak, tady už mě nenajdete!
Vložit komentář
Někdy je čas zůstat v klidu a ta poušť je pro to příhodné místo, kde můžeme dočerpat vnitřní Enegii a zaslechnout hlas Nitra, jako to dělali lídé už dříve i nyní a pak je čas navrátit se zpět do života s jiskrou v oku a napnout plachty na Velkou Plavbu. Přeji Ti šťastnou plavbu a svěží vítr.....
Ahojky moc krásnej článek,jen tak dál tati.
Přejeme ti svěží vitr do plachet! VaP
