Běhám – neběhám
Běh je přirozený pohyb pro všechny živé tvory. To, že my lidé dokážeme s přibývajícím věkem neskutečně zlenivět, je věc jiná.
Systematicky běhat a trénovat jsem začala jako dítě školou povinné, a to na běžkách. Běžecký trénink na "suchu" byl přirozenou a nutnou součástí. Běhali jsme pořád – trénovali několikrát týdně, o víkendech závody, o prázdninách soustředění. Až přišel takový ten věk (však víte), a s během byl konec. Za několik let jsem se přihlásila na svůj první Pražský půlmaraton. Běžela jsem bez tréninku a v příšerných botách a nemohla jsem, světe div se, týden chodit. Následně jsem si "dala" půlmaraton ještě 2x – naposled tuším v roce 2006. Pak se mi během necelého roka a půl narodily ještě 2 děti a na běh nezbyl čas vůbec. Prostě jsem skoro vždy musela svůj dobrý úmysl jít běhat odsunout a jen fungovat.
Jednou přinesl manžel v maratonské tašce časopis RUN a od té doby jsem pořád lepší a lepší běžec- teoretik. Když tam psali o minulém ročníku PIM Women´s Challenge, tak jsem si říkala: "Třeba bude ještě další ročník ...". A ten právě začíná. Mám strašnou radost, že jsem byla vybraná. Těším se moc, že mi někdo pomůže zvládnout životní výzvu, kterou je pro mne maraton.
Páni (tedy spíš dámy), je to ale dálka, ten maraton. Ale za pokus to stojí.
Takže do toho, dámy. V pátek se uvidíme na našem 1. společném startu. Těšte se, protože tento rok bude pro nás všechny výjimečný.
Vložit komentář
I já jsem ráda, že jsme se poznaly, a že jste všechny fajn.Držím palce, aby se vám všem dařil vybojovat čas pro pravidelné běhání, aby vám přitom bylo báječně a splnily jste – jsme si naše cíle :-) Ilona
..a že nám ten start hezky vyšel! hned po první schůzce mám pocit, že se známe snad 1OO let
