Setkání Pátečníků – zamyšlení nad končícím rokem a nad tím příštím
Na Hod boží se sešli na Vyšehradě příznivci Karla Čapka, aby vzdali hold jednomu z největších českých spisovatelů, v den, kdy v roce 1938 zemřel. Podle novinových zpráv se jich sešlo na 200. Co to říká? Říká to to, že Karel Čapek v nás stále žije a že nám má stále co říci.
Karel Čapek byl velmi vnímavým člověkem, byl prodchnut člověčinou, a tak není divu, že spoustu času trávil ve vile Na Strži nedaleko Dobříše. Ve vile, ležící pod nedalekým rybníkem, kolem níž protéká potok, z tohoto rybníku vytékající. Ve vile zasazené do krásné zahrady, která s okolní přírodou, v níž volně přechází, vytváří kouzelný celek, v němž člověk vnímavý a citlivý nalézá nejen klid, ale i v níž člověku přicházejí na mysl velmi ušlechtilé myšlenky.
Nahlédněme a zamysleme se nad tím, co nám chtěl Karek Čapek sdělit:
V zahradě vily Na Strži jsem byl několikrát, a vždy jsem byl uchvácen a doslova lapen geniem loci tohoto místa i geniem loci Karla Čapka, kterého zde můžete cítit na každém kroku. Ve vile jsem byl letos poprvé, když nás sem pozvala Pavlína u příležitosti martinské husy, kterou tak svými slovy skvěle zvěčnil Ondřej Prokop v Sobotním rozjímáním nad martinskou husou. Ve vile je stálá výstava Karla Čapka a rozhodně doporučuji každému, kdo má Karla Čapka rád, navštívit. Dozvíte se tu o životě Karla Čapka, ale i Františka Peroutky mnohé, co se v knihách nepíše, a to nejen z vystavených exponátů, ale i ze zaníceného výkladu průvodkyně, která opravdu ví a zná.
Ale o vile na Strži jsem v tento poslední den roku, kdy účtujeme s tím, co nám rok dal či vzal, psát nechtěl, ale nakonec jsem musel, protože i to mě přivedlo zpět k myšlence, kterou před dvěma lety hodil do větru Karel Tyrpekl, když jsme hodnotili první ročník Běhu bez hranic – ½ maratonu Cheb – Waldsassen. Tehdy jen tak nadhodil, že bychom mohli pořádat pravidelná páteční setkání, tak jak je kdysi pořádal se svými přáteli Karel Čapek. Ochotně jsme tehdy i se Zdeňkem Dančem souhlasili, ale čas běžel a nějak se ho nedostávalo k tomu, tento nápad realizovat. Až právě návštěva vily Na Strži mi jej zase připomněla, a dny svátků vánočních přinesly nápad, jak a kdy tyto schůzky Pátečníků pořádat.
Páteční setkání Pátečníků na chebské faře
Napadlo mě totiž, že bychom tato setkání mohli pořádat v chebské farní charitě, a tak jsem zavolal Petrovi Hruškovi a ten byl pro. Dohodli jsme se také, že to nebudou setkání, v nichž by se mluvilo toliko o věcech duchovních, ale spíše setkání, při nichž budeme diskutovat nad věcmi, které mají spojitost s místem, kde žijeme, ale i o věcech nebo nápadech, které můžeme nabídnout ve prospěch celé otčiny nebo i za jejími hranicemi, vždyť svět je bez hranic a i „malý“ človíček může přijít s nápadem, jak život nás všech ozvláštnit, obveselit, učinit šťastnějším a příjemnějším …
Budeme se scházet buď v knihovně, nebo v kuchyni, podle toho, které to místo bude zrovna danému diskutovanému tématu příhodnější :).
Kdo jsou či budou novodobí Pátečníci
Základ budou tvořit lidé žijící v Chebu a okolí, ale rádi přivítáme i hosty z blízka, či daleka, umím si představit, že mezi nás zavítá i Pavel Kosorin , Jan Hanousek, Michal Vítů, Lucka Urbanová, Davidové Schovánek a Dufek, Martin Lukeš …, ale nemusí to být jen lidé z okolí Běžecké školy, protože Pátečníci nejsou a nikdy nebudou uzavřenou společností. Naopak Pátečníkem může být každý, kdo projeví zájem být při tom. Prostě naše setkání si nebudou klást hranice ani tematické ani účastnické, tak jak už je to v tomto kraji, kraji, který byl po dlouhá staletí – byť leží na hranicích – bez hranic, zvykem.
Chebsko a Cheb, když do nich vjedete či vejdete, na vás dýchnou svým klidem. Kraj, který byl před 65 lety násilím umlčen, ale který se probouzí a o němž bude zase brzo všude slyšet. Kraj, který má lidem, ať pochází odkudkoliv, co nabídnout. Kraj, do nějž když vjedete či vejdete, si vás ihned podmaní svým kouzlem. Kouzlem barevných východů a západů slunce nad Slavkovským lesem, respektive hraničními hřebeny a hvozdy, kouzlem mlh nad přehradami Jesenice a Skalka, či četnými rybníky v okolí. Kouzlem ticha, které se rozprostírá všude vůkol. To vše působí na lidskou mysl, lidskou duši jako balzám a způsobuje, že z nich mohou tryskat nápady a myšlenky mající hloubku a jasnozřivost, stejně jako ji mají léčivé prameny vyvěrající z hloubky matičky země v blízkém i vzdálenějším okolí všude kolem.
Pátečníci si budou naslouchat
Umím si představit, že mezi sebe pozveme i spisovatele, fotografy, politiky, novináře, sportovce, prostě lidi, kteří se umějí dívat, umějí se zamyslet, umějí naslouchat. To poslední slovo – NASLOUCHAT, je asi ze všeho nejdůležitější, neboť páteční schůzky by měly být i o umění si vzájemně naslouchat, možná hlavně o něm, protože to je to, co člověku v této ukvaltované době velmi chybí. Takže jediné, co bude na těchto schůzkách zakázané, bude SKÁKÁNÍ SI DO ŘEČI – uf to bude fuška :), jsem si na sebe upletl pěkný bič :).
Druhý rozměr setkání Pátečníků
To jsem ještě s nikým nediskutoval, ale umím si dost dobře představit, že po pátečním besedování se v sobotu společně sebereme a vyjdeme, vyběhneme či vyjedeme na kole či na běžkách do blízkého či vzdálenějšího okolí, abychom to vše, co jsem výše popsal, mohli do sebe nasát a vstřebat a pak podávat dál …
Přeji vám krásného Silvestra a nezapomeňte – zítra v 11.00 vybíháme …
Vložit komentář
Páteční setkání mne zaujala a zatím ze zvědavosti (zejména když jsem z Chebu) rád přijdu a proto nyní jen mohu za ideu poděkovat.
Jinak přeji všem příznivcům běhání ale i všem dobrým lidem úspěšný a pohodový Nový rok.
P.S.
Zaběhat bych si na Nový rok šel, ale musím manželku doprovodit na běžkách (asi na Kladskou)
Dobré „intro“ (a taky jitro :-), Miloši. Jen malý detail – kdy se slezeme poprvé? Podle dnešního motta to dneska ještě asi nebude… ;-)
Petře, pro začátek se sejdeme v sobotu v 11:00 a dáme si oč si očistu hlavy, těla i ducha :)
už teď jsem v duchu tam, ale dnešní pátek nestíhám :-), požehnaný rok 2011 přeju!
