Nikdy to nevzdávej
Nikdy neříkej nikdy, takže i tento nadpis berte s rezervou, protože jsou v životě chvíle, kdy vzdát může znamenat – vyhrát. Jsou situace, kdy dokonce vzdát je mnohem těžší než pokračovat, přestože je to jediná možnost, jak se zachovat při životě. O tom by vám mohl povyprávět snad každý horolezec. Jeden příběh, kdy bylo rozumné vzdát, i když to bylo hodně těžké rozhodnutí, bude v následujícím týdnu na Běžecké škole a bude z pera, tedy spíše z PC, Pavly O´ Rourke.
Nikdy to nevzdávej – náš život často ovlivní jediné rozhodnutí
Když jsem běžel jednu etapu Kilometrů pro Paraple zcela sám, přepadl mě na chvíli splín. Připadal jsem si najednou na té silnici opuštěný a na chvíli byl tenhle splín silnější, než myšlenka – proč to běžím – tedy, že běžím pro ty, co běhat nemohou. Naštěstí tenhle okamžik trval jen malou chvilku, právě jen oka mžik, pak jsem začal jednat a ledy se hnuly. Řekl jsem si totiž: „Nezáleží na tom, jak se k tomu staví média, lidi, nyní. Důležité je to dokončit a pak se teprve začnou ta i ti zajímat. A STALO SE.
Pak přišel maraton a v něm dva příběhy, které jsem mohl z velké blízkosti sledovat a spoluprožívat. Příběh Ireny a příběh Pavlíny. Obě byly vybrány do desítky Women´s Challenge, tedy žen a dívek, které se rozhodly něco dokázat. Něco dokázat sobě a na základě toho pomoci jiným rozhodnout se, že to chtějí zkusit také. Že chtějí zkusit změnit svůj styl života, postavit se svému dosavadnímu způsobu života, postavit se překážkám, které jim život postavil a určitě ještě postaví do cesty, a uspět. To ještě netušily, jak to bude nakonec těžké, ale nepovolily a doběhly, byť by ani jedné z nich nemohl nikdo říci, kdyby se na to ve chvíli, kdy přišel ten zlomový okamžik, kdy musely přímo na trati řešit – VZDÁT TO – NEVZDAT TO, ani Ň.
To, že se rozhodly pro NEVZDAT TO, určitě hodně ovlivní jejich další život a to i přesto, že v onu ROZHODUJÍCÍ CHVÍLI TAKTO VŮBEC NEUVAŽOVALY. A o to jde. Málo kdy dokážeme v takovýchto chvílích chladně kalkulovat – myslím myslet na to, CO NÁM TO PŘINESE! Osobně zažívám tyto situace velmi často, většinou jednám jako člověk narozený v ascendentu Střelec, intuitivně. Prostě vystřelím šíp a běžím za ním a až teprve cestou si uvědomím, co všechno mi ta cesta nabízí za možnosti k prezentaci mých záměrů. Stejné to bylo s Women´s Challenge. Vstoupil jsem už do rozjetého vlaku, o projektu jsem věděl, ale byli jiní, kteří ho měli na triku, ale díky Daně jsem to celé stejně z povzdálí sledoval. Pak jsem byl požádán, abych si vzal na starost přípravu čtyř vybraných a nim pak po čase přibyla i Pavlína.
Projekt mě nadchnul a bylo mi líto, že je jaksi přes velkou pompu v celém projektu PIMu zastrčený. Ostatně, pokud se podíváte na příslušný odkaz na stránkách PIMu, uvidíte, že ten projekt nebyl mrtvý, jak se možná jevil. Holkám jsem napsal trénink, s těmi, co o to stály, jsem komunikoval i jinak a snažil se jim pomoci v hledání cesty, která by je přivedla k jejich cíli.
Už na začátku jsem si říkal, že ten projekt je super, že má na to, aby se co nejvíce žen a dívek stalo Ženami v běhu. Nyní, kdy první díl tohoto seriálu skončil, nastal čas, podívat se zpátky, vyhodnotit, co se povedlo, co se nepovedlo, co s tím dál. Ale ještě než proběhne tohle vyhodnocení jsem se rozhodl, že se do tohohle projektu vyplatí investovat energii, jen je potřeba, aby se o něm více vědělo. Takže milé ženy a dívky – stojí před vámi další výzva a nebude to jen o jednom, dvou, třech závodech, bude to o VÁS, o VAŠEM ŽIVOTĚ, o VAŠICH CESTÁCH. Projekt již nebude stát na jednotlivcích, ale na týmu, který bude sestávat hlavně z žen, konkrétně Dany, která ho bude řídit, Pavlíny, Ireny a Mileny případně i dalších, které budou jeho hybatelkami a já budu jen ta figurka v pozadí, která se to bude snažit koučovat, pokud tedy dámy dovolí :),
abychom to nenaprali do té skály
a nerozplácli se pod ní jak žabičky, které ani krásný mladý princ neprobudí k životu, natož z nich učiní princezny.
Vložit komentář
Prince si vyrobíme každá sama v sobě :-) a probudíme se k životu během! Stanou se z nás princezničky.
