Kilometry pro Paraple on-line – den šestnáctý
Olomouc něco po půl osmé ráno, přijíždíme k Hornímu náměstí, kde už čekají Ilona, Jarča a Petr. Nakládáme je do Draka, zeptáme se příslušníků městské policie, kudy na Zlín a vyrážíme směr nádraží, tam se máme zeptat kolegů na cestu na Zlín, protože tito mají na starost centrum a neví kudy-tudy dál :) Doběhneme k nádraží a tam se zeptáme kolegů, ti už vědí a posílají nás ven z města.
Běžíme si, běžíme. Jarča většinu času vede, je zvyklá z vojny navigovat. My ostatní se střídáme v tom, kdo za ní visí. Běžíme po vedlejších komunikacích, je tu ale dost objížděk, někde se budují plynové přípojky, jindy celé nové silnice. Proběhnout se to dá, projet ne. Takže DagmarKa musí objíždět. I naše trasa se celkem protahuje. Před Holešovem zjišťuji, že do Zlína to nebude 58, ale 71, což nelze do patnácté hodiny stihnout. Navíc bych pak ani nestíhal doběhnout do Tlumačova, natož do Kroměříže. Takže volám do Zlína, že nedorazím a měním trasu tak, že z Holešova to vezmu rovnou na tu Kroměříž. Volám to i Jitce Stehlíkové, která se za námi chystá a ta ještě stačí přeskočit z autobusu do Zlína na autobus do Holešova.
V Holešově jsme něco málo po druhé hodině. Hledáme restauraci Pumpa, kde na nás Jitka čeká. Dáme oběd. Ilona s Jarčou a Petrem se s námi loučí. Všichni si dnes zaběhli osobáky, holky co se týče kilometrů a Petr vlastně taky – uběhl svůj první maraton a to bez jakékoliv přípravy. Kdyby ho nezradilo v konci koleno, dal by i on celých 53 kilometrů.
Z Holešova mě vede Jitka po cyklistických stezkách. Je to příjemné proběhnutí, jediné, co není úplně fajn, je foukající protivítr, ale i tak jsme něco po páté v Kroměříži. Vezmeme to zámeckou zahradou a pak na náměstí. Pak jedeme k Jitce domů.
Zatímco DagmarKa vyráží na dráhu atletického stadiónu, který má Jitka přímo před okny, my jdeme k ní do ordinace, kde mě trošku srovná a namasíruje. Dostávám školení o funkci lopatky v našem vývoji, ale i co se týče lidí v jakémkoliv věku. Musím si upravit názor, že vše se odvíjí od nohy – chodidla. Každopádně to bylo příjemné, a až se vrátím, udělám s Jitkou na toto téma rozhovor. Nebude to o tom, že by nás něco naučila, to opravdu v písemné formě nejde, ale věřím, že to mnohé obohatí o jiný úhel pohledu na náš pohybový aparát.
K večeři jsme měli vynikající těstoviny s hlívou, špenátem a sýrem a než bys řekl švec, bylo 22:00, tedy čas, kdy bylo třeba se zvednout a jít napsat těchto pár řádek a také to, že zítra vybíhám v 7:00 z Kroměříže a budu se snažit být nejpozději do 15:00 v Brně.
Sumář dne:
- dnes jsme uběhli 70 km, celkem 841 km
- běželi jsme 9 hodin a 30 minut, celkem 112 hodin a 25 minut
- vybrali 600,- Kč, celkem 6006,- Kč
Vložit komentář
Když jsem po několikáté prohlížela fotky došlo mi, že se dívám na stadion, ze kterého jsem v mimulém roce vyběhla na svůj první a zatím jediný maraton. Tak ještě pozdrav tomu památečníu místu :-))
Děkuji Milošovi i Dagmarce za den, kdy jsem poznala nové přátele, kdy jsem si utvrdila poznatek z minulosti, že když si myslíme, že jsme na dně, ještě se ani nezačínáme potápět a hlavně děkuji nám všem, že jsme na sebe byli milí a ohleduplní.Byl to den nevšední,na který se nezapomíná.:-) Ahoj Jarči, Dagmarko,Peťo, Jitko i nezdolný Miloši.
