Na co si šetříš tu sílu!?
„Přidej! Na co si šetříš tu sílu!?“, takhle na mě řval Michal pár set metrů před cílem loňského desetikilometrového nočního závodu. Přidala jsem, ale jen zlehka. Víc to nešlo. Vlastně jsem nevěděla jak. A proč taky! Sílu bych opravdu měla na víc. Proč vlastně běhám? Celých deset kilometrů se mi honí hlavou jeho nesnesitelná otázka. Neznám odpověď.
Na konci března 2015 stejnou otázku Michal opakuje na půlmaratonu v Praze. A to každý kilometr! S diktafonem. Nevím. A vlastně ani to vědět nepotřebuju! Tady měl být umístěn přesný přepis našich půlmaratonských dialogů. Nebude! Od 15. kilometru jsem byla sprostá jako dlaždič. A na otázku „proč běháš“ jsem Michala, kamaráda pro těžké chvíle, posílala na různá místa. Chci zůstat ve vašich očích dámou:-).
A mimochodem, běželo se mi nejlépe ze všech minulých závodů. Užila jsem si to mega až na patnáctý kilometr. Běželo se mi tak lehce, že to bylo podezřelé. Pak už jsem dřela a vůbec mě to nebavilo. Ale nakonec jsem si hrábla někam na konec sil. S vytrvalým pokřikem otrokáře Michala – neflákej se, přidej, na co si šetříš sílu!... a s vodopádem sprostých slov jako odpověď jsem nakonec dala osobák.
Až v hospodě přišla odpověď. Běhám hlavně proto, jak báječně mi je v cíli. A taky mě baví zkoumat, co všechno se se mnou při běhu děje. Hlavně ve chvílích, když už jsem úplně v háji.
Ale zrychlit bez drába mi nejde. Možná až moc dobře rozpoznám, co je důležité. A v běhu nejde o život ani o vítězství... Bylo by smutné, kdyby se mi smysl života smrskl jen na cílový čas. Ale když je něco v životě fakt důležité, dám ze sebe všechno... To umím:-).
A ještě něco jsem při běhu objevila: když už zrychlím, dám do toho maximum, otevře se mi nová kvalita v životě. Úplně nová energie a velké a trvající potěšení z ní. A už tuším, jak je to provázané s mým životem. A asi i se životem každého z nás. Někdy je potřeba se dokopat k tomu, do čeho se nám nechce. A radost, úspěch přijde vzápětí. Čekání na to, až se nám bude chtít, může trvat až do smrti.
Nedělám si žádné ambice psát jako zkušený běžec. Více běhat jsem začala teprve před čtyřmi lety. Koučování a rozvoji lidí se věnuji přes 20 let, tam už nějakou zkušenost mám. A z téhle perspektivy se dívám na i běhání. Skvělá paralela.
Vložit komentář
Staré myškienky sú často nadčasové Miloš.Tiež sa otom často presviedčam.
K poznání, co je v životě důležité se lze dosíci různými cestami. Má padesátiletá zkušenost s všelikým hýbáním se a více než dvacetiletá zkušenost práce s lidmi, mě naučila být na věcí, být tvrdý (především na sebe), neústupný (když vím že mám pravdu) a empatický (když cítím, že v dané chvíli by nebyl bič na místě).
