Žádná bolest není jen tak
Mám za sebou sedmý týden tréninkového plánu. Zatím šlo všechno nějak lehce. Po absolvování vyšetření v ISL (Institut sportovního lékařství) a zjištění, že jsem schopná uběhnout jak půlmaraton, tak maraton, by se dalo říct, že teď už můžu jen zvesela trénovat a polykat kilometry. Není to tak jednoduché. Všechno se vším souvisí a na základě zprávy z vyšetření, kde jsem zjistila, že špatně dýchám, mám povolené lopatky… a spoustu dalšího, co se ve zprávě uvádí, mi bylo doporučeno navštívit fyzioterapeuta a začít odbourávat nedostatky. Při první návštěvě mi pan fyzioterapeut sdělil, že jsem přišla včas a zvládneme vše dát do pořádku.
Nejdříve mě vysvětlil, jak mám dýchat a používat bránici, kterou jsem nepoužívala, protože se my ženy snažíme být stále narovnané, zatažené břicho a bránice nám tuhne. Není to těžké, jen se na to zatím musím soustředit;-)
Mám před sebou pár rehabilitací, kde budu cvičit, dýchat… Určitě lepší než za tři roky skončit na operačním sále s vyhřezlou plotýnkou, to byla také jedna z informací, které jsem v ordinaci slyšela.
Následoval den, kdy mě čekalo uběhnout 27 km (3 km (60-65) – 22 km (80) – 2 km (60-65)). Stále dokola jsem si opakovala rady od doktora. Dýchej do břicha. Rady od Miloše. Jak správně došlápnout, jak držet ruce v pěst, (ruce také pomáhají v pohybu vpřed)… Přestala jsem nějak vnímat kilometry až do chvíle, kdy se mi opět na 13. km ozvala pravá kyčel a já si opět vzpomněla jak na pana fyzioterapeuta, tak na Miloše. Nemám zpevněný střed těla a cviky, které Miloš doporučuje, jsou přesně na toto. Při každém špatném kroku zatěžuji jen jednu polovinu těla. Při krátkých vzdálenostech to nestačí začít bolet, ale při půlmaratonu a maratonu o tom budu vědět dost dlouho, takže zpevňovat, zpevňovat a zpevňovat!!!
V sobotu mě čekal závod Rungo pětka: přes tři tydýty, kam jsme se vydali s plzeňskou skupinou Rungo. Skvělý závod. Mohu jen doporučit.
A byla tu neděle a mé tělo začalo dávat najevo, že takhle ne. Mám velký výdej energie a tudíž musím mít i velký příjem, takže jsem se v neděli budila opravdu jen na jídlo Odpoledne jsem se byla lehce proběhnout, to mi pomohlo. Nic mě nebolelo, jen tělo si žádalo spánek, mnoho spánku.
Poslouchejte své tělo, Miloše a nejlepší fyzioterapeuty.
Fotografie: Archiv PIM
Vložit komentář
