Zen je učitelem života, život je však mnohem tvrdším učitelem
Mnoho lidí cítí jako zradu, když je hodíte do vody, aby se naučili sami plavat. Uznávám, je to drsný způsob výuky, ale nejúčinnější, teda chcete-li se skutečně naučit plavat. Pokud ne, tak…, tak jste o tom neměli mluvit. Zen je praktickou školou téhož – ve chvíli, kdy si myslíte, že jste to zmákli, přijde od učitele rána holí do zad. Život se k nám nechová jinak, jen jeho rány bývají mnohem tvrdší a jejich následky trvalejší.
Na tuto školu života jsem si vzpomněl v posledních měsících mockrát, když jsem se dostal do role učitele rozdávajícího rány holí.
Že výše uvedené platí, jsem se utvrdil znovu ve chvíli, kdy jsem otevřel knihu: „Osudové zásahy“ od Dana Millmana a Douga Childerse, dvou mužů, jež život vpravdě ani trošku nešetřil ve chvíli, kdy je potřeboval mít tam, kde jim určil jejich místo.
Knihou nemusíte listovat dlouho, stačí zabořit svůj zrak do úvodu a začne vám svítat:
„Tato kniha vděčí za svou existenci osudovým okamžikům, jež poznamenaly životy obou jejích autorů: Jedné noci roku 1966 při jízdě na motocyklu havaroval mladý gymnasta Dan Millman; a o dvanáct let později v temných ulicích San Franciska se dva rváči s kovovou trubkou v ruce vrhli na mladého spisovatele Douga Childerse. Životy obou mužů se díky těmto incidentům změnily.
Ti dva o sobě ještě tenkrát nevěděli, ale po létech, když se jejich životní dráhy zkřížily, se z nich stali nejlepší přátelé. Společně napsali i tuto knihu. Tehdy ještě netušili, že zásadní obrat v jejich životě se podobá změnám, které potkaly i mnoho jiných. Příběhy, které vám předkládáme, se sice vzájemně liší, ale spojuje je jeden jediný fenomén – každý z nich je jednou z plošek na témže diamantu.
V této knize se díváme na osudové zásahy jako na jistou formu působení vyšší moci, která ukazuje další cestu, je bohatá na zjevení a projevy milosti, mění životy lidí a provází je do vyšších sfér, povzbuzuje je, poskytuje jim tvůrčí inspiraci a nabádá, aby prokázali pomoc svým bližním.
Že sdělení vyjádřené v nadpisu tohoto článku platí, jsem se přesvědčil, když jsem připravoval anketu, v jejímž rámci volíme letošní Miss sympatie PIM Women´s Challenge a začetl se znovu do příběhů letošních finalistek, abych ještě jednou zvážil, které z nich dám svůj hlas, protože z pohledu toho, co jsem jim letos uložil za úkoly, je každá z nich splnila skvěle. Tady musím říct, že nejvíc mě v těch příbězích zaujalo jedno, že už v dalších článcích ten příběh není zdůrazňován. Prostě přišla rána, přišlo poučení a život běží dál.
Vložit komentář
