Forrest Gump a Don Quijot jsou v každém z nás
Ani jednoho není třeba představovat, každý je zná a tak se výborně hodí k tomu, abych na nich demonstroval svůj záměr vysvětlit, jaké cesty vedou k cíli. I když si nedělám iluze, že by si Don Quijotové nechali poradit, spíš mi jde o to, aby případné Forrest Gumpy nezviklali a nesvedli z jejich cesty.
Forrest Gump představuje typově člověka, který má zaměření na cíl – v očích většiny lidí se objeví úsměšek, když si jeho příběh představí, ale zároveň jim ve většině případů stále nedochází, v čem spočívalo jeho kouzlo. Kouzlo, které způsobilo, že ať dělal, co dělal, nakonec v tom byl úspěšný. Vzpomeňte si na ten úchvatný příběh nepřekonatelného stolního tenisty, běžce, rybáře, sekače trávy, manžela, otce.
Žádná činnost pro něj nebyla podřadná, vždy poslouchal, když mu někdo říkal, jak má co dělat a dělal to přesně tak, jak mu řekli. Nikdy nepřemýšlel, že by to mohlo být jinak. Prostě věřil, věřil tomu, co mu lidé, kterým věřil, říkají. Věřil tomu, že když to tak bude dělat, úspěch se musí dostavit. A ON SE DOSTAVIL! Prostě jenom hrál, běžel, chytal ryby, sekal trávu, miloval … a žil.
Přiznejte si, kdo z vás by nechtěl být Forrestem Gumpem – tedy v tom konečném efektu – v tom být úspěšný? VŠICHNI!
ALE!
No právě to ale, to nám tam nějak neštimuje. Všichni by chtěli být Forrestem Gumpem, ale nikdo nechce být pokládán za prosťáčka a proto raději seká hlavy jako Don Quijot. Už jste pochopili tu pointu? Není cesty ze začarovaného kruhu, vždy vás někdo bude považovat za prosťáčka. Tak proč si s tím vůbec lámat hlavu.
Proč jsem tohle všechno píšu na Běžecké škole? Protože to s tím, co každý z nás dělá velmi souvisí. Forrest Gump je zástupcem člověka, jdoucího vytrvale za svým cílem – nesprintuje chvilku za tímto cílem a chvilku za oním cílem, on má vždy jen jeden cíl a za tím si jde bez ohledu na to, co říká kapitán … Proto má vždycky dost energie na to, co dělá. Bude-li poslouchat příběh Forresta Gumpa člověk, který se rozhoduje se sebou něco začít dělat, řekne si: „Je to sice dlouhá cesta, ale není tak obtížná, chce to jen vytrvat a věřit,“ a vyrazí …
Don Quijot útočí proti všem větrným mlýnům – protože to jsou všichni ti, kteří jej chtějí připravit o jeho milovanou Dulcineu – jeho zasloužené vítězství. Vždy schytá spousty ran, pak se oklepe a jde bojovat znovu. Obdivuhodná trpělivost – taky obrovské zaměření na cíl, ale … byly všechny ty rány potřebné?
Běžec formátu Dona Quijota nejspíš jednou doběhne do svého cíle, doběhne však jako troska, jeho tělo bude zdevastované. Určitě svůj úspěch řádně oslaví, proč by také ne, vždyť ho stál tak moc, tak moc, že až o tom bude vyprávět, bude rád, když u toho bude sedět, protože nohy – nohy ty už mu moc sloužit nebudou. Jeho vyprávění zachytí ucho člověka, který se rozhoduje začít dělat něco se svým zdravím, právě se dočetl, že: „Ve zdravém těle, zdravý duch,“ a řekne si: „Toho mi seslalo samo nebe, málem jsem udělal něco, čeho bych mohl až do smrti litovat, já blázen chtěl začít běhat!“
Forresta Gumpa a Dona Quijota a jejich posluchače přitom dělil jen jeden metr, metr tvořící uličku mezi dvěma, vedle sebe postavenými, stoly…
Ze sudu pravdy …
A nyní z jiného soudku, soudku ukrývajícího nejopojnější medovinu ze všech, ze soudku pravdy …
… Jednou se stalo, že súfijský mistr k sobě zavolal svého žáka. Sedělo jich tam mnoho, ale on zavolal jen jednoho z nich, aby k němu přišel. Stál u okna, venku zářila úplňková noc. Všichni ostatní žáci se udiveně dívali. Proč zavolal jen toho jednoho? Pak starý muž ukázal mladíkovi něco venku a řekl: „Pohleď!“ Od toho dne byl mladík jiný. Úplně se proměnil. Ostatní se ho ptali: „Co se stalo? Víme, že tam venku nic nebylo, jen měsíčná noc. Úplněk je krásný, i noc měla své kouzlo, ale to, co se s tebou stalo, je něco zcela mimořádného. Jsi proměněný. Jak k tomu došlo?“
A mladík odpověděl: „Uslyšel jsem mistra a byl jsem tak tichý … protože mě zavolal. Neměl jsem žádné myšlenky, byl jsem tak plný míru, že když mi ukázal měsíc, něco se ve mně otevřelo … jako okno. Vnímal jsem něco, co jsem nikdy před tím nevnímal. Díval jsem se na měsíc novýma očima. Díval jsem se na měsíční zář jako nová bytost. Ano díval jsem se ve velmi změněném stavu mysli a budu se muset velice snažit, abych toho dosáhl znova, ale nyní to ve mně už existuje. Nyní je to pro mne jistota. Nyní nemám pochybnosti. Teď toho stavu musím ještě dosáhnout sám, protože včera jsem se díval očima mistra, nebyly to moje oči, na ten moment mi dal své, půjčil mi je. Díval jsem se skrze jeho bytost, ne skrze svou. Okno nebylo moje, ale jeho, a on mi dovolil se přes něj podívat. Nyní však vím, že existuje jiný způsob bytí. Není to jen možnost, ale absolutní jistota. Bude to trvat možná mnoho životů, než dosáhnu cíle, ale s jistotou ho znám. Nejsou ve mně žádné pochybnosti, nyní je má cesta jasná.“
Nejvyšší typ mysli, pokročilý člověk, se ze všech sil snaží žít tak, aby to odpovídalo pravdě, kterou poznal. Ovšem není to tak, že svou usilovnou snahou žít v souladu s pravdou jí skutečně dosáhne. Nikoli. Pouhým úsilím k ní nikdo nedošel.
Abyste získali v určitém oboru prostou a přirozenou obratnost, musíte projít disciplínou. Vezměte si umělce: skutečný umělec nakonec přestane hledět na to, co všechno se naučil, přestane si toho všímat, zapomene. Avšak zapomenout můžete jen to, co jste se před tím naučili. Kdyby umění bylo naplněno úsilím, nebylo by umělecké dílo dokonalé.
OSHO – Tři poklady TAO
Abyste měli dokonalý požitek z běhu, musíte se naučit správnou techniku běhu, musíte se naučit odhadnout správné tempo, musíte se naučit správně dýchat. Naučíte se to tak, že nejdříve to děláte vědomě – myslíte na to, jak to provádět. Pak na to vše zapomenete a jen běžíte. V ten okamžik kdy se to stane se stanete jedním s cestou po níž běžíte, jedním s přírodou jíž běžíte, jedním se světlem, které vám svítí na cestu, jedním se vzduchem, který dýcháte, jedním s ptákem v letu, kterého při svém běhu vidíte, jedním s vodou kolem níž běžíte, jedním se vším co při svém běhu míjíte a potkáváte …
Mem
Vložit komentář
Já na to mohu říct jen úchvatné :-) když jsem to četl až mě mrazilo co je v tom pravdy ;-)
Opět jsi nám dal Miloši nahlédnout „svýma očima skrze své okno". Díky za to. K Loudalovo komentáři behej.com – nemohu než souhlasit. Ještě tak na fóru se může člověk něco dovědět. Díky moc za Bežeckou školu.
Na doporučení přátel-běžců jsem zavítal na školu a musím dát všem za pravdu – toto je konečně místo, kde se píše o BĚHU!! Jsem odkojen behej.com, nevím proč, ale v poslední době mám z tohoto webu pocit nekonečného rodinného bezduchého seriálu. Jen tak dál Miloši, držím Ti palce!!
Loudale dík, raději nechám bez komentáře, ještě by někdo mohl říci, že jsem si tě objednal :).
