Vítězství důvěry v člověka
Moji rodiče se bratrovi a mně velmi věnovali. Rozvíjeli nejen naše vlohy duševní, ale nezapomínali ani na ty sportovní. Vzpomínám si, jak nás tatínek, mne a bratra, v době, kdy bylo ještě málo vleků, vytahoval na zasněžených stráních do kopce za hůlky k lyžím, abychom nemuseli kopec vyšlapávat. Nohy se mu bořily do sněhu a on vydržel a pak celé dopoledne a po obědě i odpoledne byl na stráních s námi a díval se, jak jezdíme.Ve čtrnácti, šestnácti letech jsme s bratrem rádi běhali.
V následujících letech jsem však se sportováním přestala a dost jsem přibrala na váze. Bratra to velmi mrzelo, běhal a sportoval beze mne. Jednou jsem přišla domů ze školy a nalezla jsem od bratra předplacené hodiny kondiční kulturistiky pro ženy. Tak jsem se znovu vrátila k pohybu.
Před necelými třemi lety jsem přišla na tréninky k panu Miloši Škorpilovi. Začala jsem se těšit na úterý a čtvrtky, kdy tehdy tréninky probíhaly. Na skupinu nových známých a kamarádů, hezká místa ve Stromovce a v zákoutí Prahy, kudy jsme běhali a na příjemný pocit euforie a uvolnění ze sportovního výkonu. Tréninky probíhaly a probíhají za každého počasí. Nejsou přerušeny ani za třeskutých mrazů, kdy se sejdou ti nejsilnější jedinci, pro které přerušení běhání znamená téměř fyzické utrpení.
Nejprve jsem neměla vysoké ambice, stačilo mi absolvovat Běchovice, Mattoni Grand Prix. Pak jsem se nechala zlákat na první půlmaraton, první celý maraton, druhý celý maraton, čtvrtý, pátý jsem už zdolala v čase 3 hod 59 min 24 sec.
Loni jsem se poprvé účastnila kamarádsko recesistického běhu Kufříček, který pořádají kolínští běžci. Trasa je dlouhá 53 km, běžce doprovází autobus se zázemím jídla a pití a každý běží, kolik může a pak do busu nasedne. Muži se přitom ještě střídají v nesení kufru. Po závodu se jde do sauny v Kolínském sportovním centru, tančí se a pojídá se guláš, při kterém probíhá vyhlášení pořadí Grand Prix běžců Kolínska, ve kterém jsem momentálně první z žen.
Počet mnou absolvovaných závodů už jde do několika desítek.Těším se z toho a doufám, že oplatím svému bratru „vykopnutí“ do sportování a na jaře v březnu se mnou poběží desítku v Pečkách, rodném městě maminky, kde jsem s rodiči strávila své dětství.
A to všechno vlastně jenom proto, že jsem před několika málo lety dostala na trénincích pana Miloše Škorpila důvěru ještě dřív, než jsem cokoli dokázala!
Vložit komentář
Ahoj Bohunko, bezva, že si o sobě něco napsala. Tvoje zlepšování a výkon ve Stromovce jsou skutečně obdivuhodné. Ještě jednou gratuluji. Kufříčku bych se celkem rád zúčastnil, uvidím co se mnou udělá 20 h ve Fr. lázních. Jenom nevím jestli bych mezi vás správně „zapadnul“ , když nejím guláš a už ani netančím. Přeji hodně zdraví a radosti ze života i běhání.
Moooc pekny clanek. Ja jsem moje behani take jeste nevzdala a to jen diky Milosovi . A vlastne diky vsem kdo se s Milosem podileji na techto strankach. Strasne rada ctu kazdy novy clanek, ale rada si mnohe prectu i ponekolikate:)))
Hezky den vsem:)))
