Běhání se stalo součástí mého života...
Je to poprvé v mém životě, co pravidelně a systematicky sportuji a trénuji dle tréninkového plánu a má sportovní aktivita směřuje k jistému cíli… Ne, že bych předtím byla úplný povaleč gaučový, ráda se hýbu a sport potřebuji k životu, ale když se mi chtělo a všechno klaplo, tak to šlo a když náhodou ne, tak jsem to nijak neřešila. Teď je všechno úplně jiné… a musím říct, že si tento nový stav vysloveně užívám:-). Jsem běžecký nováček se vším, co k tomu patří, objevuji pro mě úplně nové věci, které mě dřív nezajímaly a ani jsem o nich nevěděla, ale teď jsou pro mě moc důležité..:-)
Asi každý, kdo už nějaký ten pátek běhá, to zná a řešil taky: např. co jíst a co pít před tréninkem a po, co si obléct, co obout, co když to venku klouže a je namrzlo, tepovku, běhat ráno nebo večer, atd. atd. A baví mě to a mooooc se mi to líbí. Pomalu a nenápadně se běhání stává součástí mého života a mě samé…
Dříve jsem doma s oblibou cvičila na našem domácím orbitreku… I nyní jsem občas místo tréninkového běhání dala hodinku na Kettlerovi (ještě tak v lednu):-). Ale manžel do mě pořád hučel, že to je jiný druh pohybu a že to není to stejné, a že vlastně nedodržuji svůj tréninkový plán, a jak chci uběhnout ten půlmaraton a následně i maraton, když vlastně pořádně neběhám. Uznala jsem, že na jeho názoru asi něco bude, a tak teď je náš orbitrek opuštěný a já dala přednost běhání na čerstvém ovzduší. Musím říct, že běhat venku mě více baví, než cvičit doma a koukat u toho na televizi…A po svém tréninku se vracím domů vždy vysmátá a v dobré náladě… Toto je jistota... Ať je trénink kratší nebo delší, endorfiny se vždy dostaví:-))).
I když maraton jsem původně neměla v plánu, měla jsem pocit, že je to trošku moc brzo na to, kolik toho mám naběháno, nakonec jsem se přihlásila i na maraton a i ostatní holky PIMky, a jdeme do toho jako jeden muž, tedy ženy (s mužem, nesmím zapomenout na Miloše, bez něho bychom nebyly kompletní:-)) – nebo snad gazely??
Tréninkový plán mám připevněný na ledničce magnetkama, abych ho nemusela pořád někde po bytě hledat a za každý splněný trénink si udělám „fajfku“. Je třeba mít přehled:-).
Pravidelně nabíjím své Garminy, protože si při běhání hlídám tepovou frekvenci a snažím se dodržovat trenérem předepsané hodnoty… I když pro to, abych se pohybovala v pásmu 65-75 % a budovala vytrvalost, tak to se mému pohybu ani nedá říkat běh, to je snad rychlejší chůze:-). Ty hodinky ale musí být nějaké divné, necítím se zadýchaná a při tom ukazují vysoká čísla. No, ale neztrácím optimismus, snad to jednou bude lepší, budu mít nízkou tepovku a poběžím rychle a lehce, jako ta gazela:-)…
Po vyšetření v ISL, které jsme měly v rámci tohoto projektu, jsem se dozvěděla, že mám fyzičku skvělou, ale bránici ztuhlou a neumím správně dýchat. Zajímavé, že? Většina z nás neumí správně dýchat. A zejména ženy… Je to pro mě obrovská motivace a prostor pro zlepšování se, možnost, jak běhat rychleji a s větší pohodou. Vida, dokonce jsem v sobě objevila soutěživého ducha:-).
Můj muž miluje badminton a byly doby, kdy jsem chodila hrát s ním, ale pak mě to přestalo bavit. Neustále mě poučoval, jak mám držet raketu a jak dávat podání atd., abych hrála lépe, ale mě to spíš otravovalo. Tak jsem ho nechala, ať si hraje se sobě rovnými, stejně postiženými:-). Teď se směje on mně, když s ním probírám svá běžecká moudra, že je to stejná situace. No a má pravdu, jen jsem se našla v jiném sportu…
PS: V neděli 10.3. poběžím Kobeřickou 20. Nejde mi o čas, i když čím bude lepší, tím to bude samozřejmě „fajnější“. Budu se snažit běžet na pohodu, nepřepálit rozjezd, dýchat pořádně:-) a doběhnout ve zdraví. Ještě nikdy jsem tolik km neběžela, takže jsem lehce nervózní. Ale budu mít s sebou pro štěstí naši putovní Gazelu Jelenu a poběžím ve známém tričku Běžecké školy s nápisem: „Běžím tak pomalu…“:-)
Jsem na tebe děvče zvědavý, jak dodržíš svá předsevzetí :)
20 km, to už je ½ maraton na zkoušku, tak mi, prosím, držte palečky!:-)
Vložit komentář
Miloši, Kačenka a s tvou čítankou v ruce a možná už i v hlavě? V pohodě! ;-) Kačko, Kobeřickou jsi zvládla perfektně, jsi gazelka udatná! Motto Dámského běžeckého klubu zní: „Běháme (my ženy) proto, aby muži byli rychlejší“ :-) Tak hurá, do dalších tréninků a závodů :-)
