Koloběh, co jsme si užili až do morku kostí
Všichni už víme, jak vše dopadlo. My, to je Vašek Jun, Dana, Kristýna (Danina dcera) a já jsme však zažili neskutečný den (míněno tím 24 hodin – i když jich bylo ve skutečnosti jen 18). Začalo to vstupem na Městský úřad v Aši, kde jsme s Vaškem volili, abychom pak měli klid na svůj koloběh pro Karla.
To, že půjdu volit s čírem, jsem vůbec neplánoval, to byl naprosto spontánní nápad. Když jsem do budovy vstupoval, říkal jsem si: „Buď to projde, nebo mi řeknou, abych to sundal, že se to nesluší. Na druhou stranu jsem věděl, že tam volit budu a že jsem tak trošku svéráz. Ve snu mě však nenapadlo, že první reakce, s níž se setkám, bude: „Konečně pořádný číro!“, což pronesla dáma spíše starší než mladší, od které bych to určitě nečekal.
Odvolili jsme, samozřejmě naprosto nestranně:), a pak jsme s podporou pana starosty Aše – Dalibora Blažka a dalších lidí vykoloběhli. Počasí bylo navzdory předpovědím a ročnímu období naprosto skvělý – jen pouhých -6. S Vaškem jsme si jízdu neskutečně užívali. Pravda, když jsme se dostali k jídlu poprvé až někdy v 18 hodin (Dana mezitím odjela pro Kristýnu do Varů a pak spolu s ní a zbytkem rodiny odvolila v Sokolově), byl jsem spíš nevrlý než vrlý, ale jak to bývá, když muže nakrmíš, máš na půl vyhráno:).
V Plané u Mariánských Lázních jsme měli za sebou 62 kilometrů a na oslavu jsme si dali hrachovou polívku, docela bodla, leč v dalším průběhu docela dost nadnášela. Ve Stříbře jsme se na benzínce setkali s mým dlouholetým kamarádem Jardou Kotkem. Dali kafe, já obloženou housku, Jardův svařák a čokoládu, a pak jsme koloběželi dál. 
Noc byla jedním slovem – nádherná. Klid a mír se rozprostíral širou krajinou, kterou jsme projížděli. Do Plzně jsme dojeli sice o něco později, než jsme předpokládali, ale to bylo dáno spíše tím, že koloběhu jsem v posledních měsících moc nedal, takže jsme jeli o něco pomaleji. Postupně jsem se však dostával do formy. Ale abych neodbíhal, do Plzně jsme dojeli 45 minut po půlnoci. Rozhodli jsme se, abychom dodrželi dojezd na Zličín okolo půl 9 ráno, že plánovanou přestávku u Vaška doma zkrátíme. Proto jsme místo ve 4 vyjeli už ve 3 ráno. Vyšel jsem ven, abych si připravil věci na další cestu a polichoceně konstatoval, že se nám vyčasilo. Na obloze se houpal měsíc v úplňku. V tu chvíli jsem si neuvědomil, že nám tím pádem nejspíš přituhne. A přituhlo, a pořádně. 
Vyjeli jsme, radovali se ze svítícího měsíce a najednou jsem necítil špičky nohou a prsty na rukou. Zkusil jsem běžet, abych rozproudil krev, v první polovině to pomohlo. Teď však nic. Prsty se praly s řídítky, nohy poskakovaly na stupačce a nic. Výsledkem byla jen čím dál tím větší ztuhlost. Nejdřív jsem to přisuzoval tomu, že mi prostě došla šťáva a tělo není schopné se ohřát. Pak nás však dojely holky, které nás chvilku hledaly, protože se nemohly dovolat na můj vypnutý mobil, který jsem ale nemohl těmi zkřehlými prsty oživit, a konstatovaly, že už není -6, ale -18. „Zatracenej měsíc“, ulevil jsem si a rázem jej přestal obdivovat. Vašek mi půjčil svoje náhradní rukavice, což společně s jedněmi z mých trošku pomohlo, ale jen do doby, než se přivalila mlha, která pak začala mrznout a na zem padala jako přemrzlý sníh. Teď už nám byla nejen kosa, ale navíc jsme nic neviděli. Taky jsme pěkně omrzli a nejen my, ale i sakumprdum koloběžky, jak ta mlha na nás a na nich namrzala a začala vytvářet roztodivné výtvory. Radost pohledět, jen kdyby nám nenamrzaly i řasy a obočí a nebránily nám v rozhledu. S příchodem světla se však přeci jen oteplilo – asi o 3 stupně a dostali jsme nového parťáka Honzu, který se k nám přidal ve Zdicích. Ve třech se to přeci jen lépe táhlo. Hlavně proto, že Vašek se s ním trošku zakecal a už mě tak nedřel, což mi umožnilo se oklepat a ke konci ho lehce protáhnout.
V Rudné, kde se vzali, tu se vzali Simča s Terezkou a Petrem. Hlavně však Simča přinesla naprosto skvělý perník s marmeládou. Dal jsem si 4 kousky a byl opět připraven odrážet se jak na začátku. V cíli jsme se nakonec zpozdili o pouhopouhou hodinu a půl a měli velkou radost, že to máme za sebou, i když jsme se v duchu s Vaškem už těšili na duben, kdy si to dáme z Hodonína do Aše – nonstop.
Vložit komentář
Dobrý postřeh Jaromíre. Už přituhuje! Proto běhejme a koloběhejme,ať nám nepřituhnou zadky. :-)
Miloši,
skvělý výkon, poznal jsi a plně vychutnal plnými douškyco to je sportovat v "sibiřském předjaří".
Tedˇnepude " mráz" z Kremlu, jako za našich mladých let, ale z Pražského Hradu.
Je vidno, že duch dokáže přemoci tělo! Je vidno, že svítící měsíc neznamená jen krásnou jasnou oblohu! Je vidno, že se sporty již nerozdělují na letní a na zimní! Je vidno, že blázni nemusí být zavření stále v Bohnicích. Takže vlastně normální byla jen ta teplota v lednu! Ale zaplaťpánbůh, že ti blázni dokáží měnit všechny zažité zvyklosti! Je vidno, že náš národ nezhyne! Děkujeme! Po dobu dalších 5ti
volebních let si toto budu vždy v těžkých chvílích připomínat!
Miloši, jseš cvok. Nádhernej cvok. :)
Smekám nad výkony obou!
Kluci, před Vašim výkonem smekám. Něco takového si musí každý zkusit, aby měl motivaci jít dál a dál. Kde máte hranice :) ?? Bylo mi ctí Vás uvítat a pogratulovat na posledních kilometrech a vidět přijíždět do cíle, Jste Borci na koloběžkách....!! Ahoj Petr
Smekl bych klobouk před vaším výkonem, i kdyby byly normální podmínky – ale vzhledem k nočním "úplňkovým" teplotám musím říci, že jste prostě neuvěřitelní ... při -18°C by to zabalil snad každý. Já bych se asi neodhodlal vylézt v půlce trasy po 2h odpočinku zase ven a jet dál. A kolu bych to také neudělal :-) Věřím, že to nebylo jen o fyzické námaze, ale že jste si oba prožili něco, co možná doteď ne... Tyhle zážitky patří k těm, na které už nezapomenete. A že volby nedopadly tak, jak jsme doufali ? Na tom už teď nezáleží ... P.S. Až pojedete v dubnu kolem z Hodonína do Aše, tak pokud to jenom trochu půjde, aspoň kus cesty si s vámi dám. Snad to vyjde.
Skvělý výkon! Chvíli jsem litoval, že nemám koloběžku abych se přidal, ale v tý kose bych nepřežil.. Chtěl jsem dát dnes na Karlovo počest maraton, ale stejně jako to nevyšlo jemu, jsem i já skončil o 6km dřív. .
Pánové gratuluji Vám, to byl opravdu obdivuhodný výkon při tom mrazivém počasí! Myslím však, že Vás mnohem víc pálil mráz na konci vaší cesty sálající z Hradu.
Lojzo, táák, určitě :)
Kluci, krásný výkon a určitě ještě krásnější zážitek (hlavně když na něj člověk vzpomíná už v teple :-)) a znovu si to v mysli přehrává)
Jste frajeři!!! Máte můj veliký obdiv a respekt. Mně byla zima už za tu chvilku, kdy jsme Vám předávali placky Karla v Aši. -18 bych opravdu nedala!!! Sláva a čest Vašemu výkonu!
1 . 2
