Druhý den islandského ultramaratonu pro Sportovní klub vozíčkářů
Dnes to bylo 49 kilometrů (5 hod 49 min) s cílem v městečku Hella. Běžím směrem východním, provoz na silnici pomalu ustává. Naštěstí dnes tolik nefoukalo. Naštěstí také proto, že přede mnou byly nekonečně rovinaté úseky, na nichž když to foukne, tak se nemá člověk ani na chvíli kam schovat. Co mě Island ušetřil na větru, přidal na dešti, takže od prvního dne ukazuje, co jsem čekal.
V dáli už jsou vidět ledovce, což se projevuje v tom, že se docela přikosilo. Ale nestěžuju si, když je nejhůř, přidám a navíc tu neřádí žádná prohibice (od slova prohýbat se pod tíhou toho, co jsme všechno stačili za 23 let prošvihnout), takže kromě teplých pramenů se dá ohřát i čajem s.
Vložit komentář
Drž se, ať se daří, dav
