Dopink, drogy – je omezováním osobních svobod, když oddíl, či organizace kontroluje, zda ten, koho platí, je čistý?
V novinách se teď objevila zajímavá kauza – a sice zda oddíl či organizace nepřekračují své pravomoci, když kontrolují své ovečky, jestli nesypou.
Nebudu psát, o co konkrétně se jedná (přece jim ještě nebudu dělat reklamu), kdo se zajímá o „sport“, ví. V tuhle chvíli jsem trošku ve výhodě oproti novinářům, kteří by z toho titulu, že jsou zaměstnanci různých médii, měli vědět, že alkohol a omamné prostředky všeho druhu na pracoviště nepatří. A kdo toto nebere v úvahu, může se pakovat. Rozuměj – vzdává se práva právní ochrany ve vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel.
Navíc je toho mnohem více, čemu se vystavuje. A sice, pokud někdo sype – požívá v jakékoliv formě omamné prostředky, pozor – mezi ty se v pracovním právu považují i léky proti bolesti, tedy sedativa! – tak v případě, že se mu pak něco stane – způsobí si zranění, jde o PRACOVNÍ ÚRAZ. Tedy pokud je tento v pracovním poměru. Pokud není a má uzavřenu vlastní pojistku proti úrazu, vystavuje se opět tomu, že tato pojistka nebude z toho titulu, že jednal tak, že si musel být předem vědom, že si může něco způsobit, v podstatě se vědomě sebepoškozoval – vyplacena, a on si utře ústa.
Vrátím se k našemu případu, protože si jsem jistý, že tohle jde tak nějak mimo dosah chápání profesionálních sportovců. Nemyslím tím, že by byli hloupí, ale prostě si tyto aspekty a následky svého jednání neuvědomují, protože jim to nikdo neřekl. Prostě nebyli ze zákona řádně vyškoleni zaměstnavatelem v otázce bezpečnosti práce. Takže pokud vezmou dopink, lehkou drogu, prášek proti bolesti…., vystavují se čtyřem trestům:
- Nedostanou odškodnění
- Nedostanou nemocenskou
- Můžou dostat okamžitou výpověď – nevztahuje se na ně ochranná lhůta vztahující se na zaměstnance v pracovní neschopnosti
- Půl roku nedostanou žádnou podporu v nezaměstnanosti, v žádné formě, v jaké se poskytuje
Stručně a slušně řečeno jsou v pytli. Jsem si jistý, že tohle si řada „sportovců" neuvědomuje a riskuje, a vůbec neví co.
Aby v tom „sportovci" nebyli sami, tak jak jsem výše uvedl je povinností zaměstnavatele proškolit své zaměstnance z bezpečnosti práce. Seznámit je se všemi riziky, která je mohou při jejich práci ohrožovat. Pokud tak neučiní, tak plnění vyplývající z odškodnění za tento úraz přechází plně na zaměstnavatele. Možná to je jeden z důvodů, proč většina profesionálních smluv se uzavírá mezi subjektem a OSVČ (sportovec je vlastně osobou samostatně výdělečně činnou). V tom případě mám pro „sportovce" ještě jednu radu, proč nesypat a nesportovat pod prášky. Je to opět ono sebepoškozování a v tuhle chvíli může přibýt do celého procesu ještě vaše zdravotní pojišťovna s tím, že pokud se zcela vědomě sebepoškozujete, můžete dostat k úhradě léčebné výlohy spojené s léčením vašeho úrazu. No a to už by možná stačilo, aby se mnohým rozsvítilo.
Ještě na vysvětlení, proč uvádím v tomto článku slovíčko „sportovec" v uvozovkách. Je to jednoduché, uvozuji ho proto, že tyto lidi nepovažuji za sportovce. Spíš je považuji za slabochy a bloudy.
Vložit komentář
Too many compimletns too little space, thanks!
Ano, není to jen černobílé :) je správné, že zkontrolovat vás mohou kdykoli a kdekoliv,.... ovšem zkuste se prakticky v kterékoliv lékárně poptat, zda je na seznamu zakázaných látek třeba obyčejný PARALEN PLUS. Obvykle neví, že je, protože dodnes nemají v lékárnách zapotřebí onen seznam mít ani k dispozici, natož aby mohli poradit.
Btw. když už jsi se věnoval minulý měsíc komentování Born to Run:
Docela mě tam pobavilo, jak autor v jednom místě vychvaluje čistotu ultramaratonského běhání v kontrastu s "podvodníky na Tour de France", a jinde do nebe chválí "záhadný nápoj Tarahumarů", který ho polomrtvého zázračně oživil a mohl běžet, necítil hlad a žízeň. :-) Podle účinků bych tipoval, že minimálně efedrin je podstatná složka.
A v celé knize nebyla ani zmínka o tom, že na ultramaratonských akcích by byly nějaké dopingové kontroly....
Michale, pokud jde o Born To Run, je pravda, že samozřejmě indiáni (a je to vcelku veřejně známo) používají určité „drogy“, v tom smyslu, že znají účinky různých rostlin, vždyť léčivky jsou také drogy, vždy jde o důvod použití. Tím nijak nebráním ani nestraním indiánům. Ještě k těm dopingovým kontrolám. Na MS a ME v ultramaratonu se dopingové kontroly provádějí. Když jsme běželi MS na 24 hodin v Basileji a skončili druzí v družstvech, tak tam byl jeden z Rusů přistižen, bohužel to vyšlo najevo až později a my přišli o zlato, takže jsem „jen“ vicemistr světa. Ale o titulech určitě běh není, já to mám položeno tak, že jde o to, abych se mohl s klidným svědomím ostatním podívat do tváře, a kdo to tak nemá, tak co s ním nadělám. Osobně mi tak nejde ani o to, jestli si takto někdo pomáhá k lepší výkonnosti, jen to nepovažuji za sportovní. A to rozhodně není!
Bránil bych se rychlých soudů pokud se jedná o doping, nic není černo-bílé, např.:
- ve smyslu tohoto článku a dopingových kontrol jsou sportovnci "v zaměstnání" 24 hodin denně, 365 dní v roce.
- největšími konzumenty anabolických steroidů v USA jsou manažeři, finančníci apod. z důvodů, aby víc vydrželi a hlavně, aby líp vypadali (protože na sport rozhodně čas nemají), což jim přináší lepší výsledky v zaměstnání a nikdo je za to nestíhá, spíš naopak.
- při dnešní citlivosti metod zjišťování látek a současné zamořenosti prostředí (vody, potravin...), jste si jisti, že bychom prošli dopingovou kontrolou?
- v potírání dopingu existují obrovské rozdíly mezi jednotlivými sporty, sportovci a spíš jde o boj finančních skupin a sponzorů, než o snahy o čistý sport.
- i ten nejlepší doping z nikoho sám o sobě mistra neudělá.
atd.
Aby nedošlo k mýlce, jako že už v jednom případě došlo. Pokud někdo bere léky, i tišící nebo jakékoliv jiné z důvody léčení, je to naprosto v pořádku a byl by bloud, pokud by tak nečinil. V tomto článku kritizuji ty, co to dělají jako prevenci před tím, aby je náhodou trénink nebo závod nebolel. Protože o tom přeci sport je o překonávání se a při tom se zkrátka a dobře bolesti nevyhneme!
