Vize 2012
Minulý týden jsem se zamýšlel nad tím, jak a co formuje vývoj člověka vzhledem k osobním vztahům. Tenhle týden to bude spíše o tom, co nás formuje vzhledem k tomu, co děláme, čím se živíme, komu a čemu sloužíme.
A proč jsem to nazval Vize 2012? Protože jsem přesvědčen o tom, že to jak se ve velké většině prezentují lidé k přírodě a univerzu, k sobě samým, k sobě navzájem, v současnosti – jak se snaží sebe navzájem a vše okolo sebe přetlačit a potlačit, bude mít ten efekt, že veškerá ta energie se obrátí a začne působit směrem opačným. A bude to pěkná šlupka!
Ostatně ono už se to obrátilo, a i když se to projevuje stále intenzivněji – jako by nám vše okolo říkalo: proboha, tak už člověče otevři oči, zastav se, poodstup o kousek a podívej se, co činíš, tak většina dělá pravý opak – přimyká se stále více a více k tomu, co považuje za jistotu. Přimyká se k majetku, práci, penězům, tedy ke statkům veskrze hmotným a snaží se zabezpečit pro budoucnost.
Vtip je v tom, že koruna, Euro, $, ani jiná měna mu nezajistí, že bude zdravý, že bude schopen užívat toho, čeho nabyl usilovnou prací, pokud si nedopřeje pravidelného odpočinku a zvážil své skutky.
„A jéje, už zase káže“, napadne vás právě v tuto chvíli. Nekážu, jen se zamýšlím nad tím, co kolem sebe vidím a vidím to stále častěji. Vidím stoupající počty lidí trpících podvýživou – přitom se produkuje čím dál tím více surovin. Vidím stoupající počty lidí trpících obezitou – nejspíš snědí víc než je zdrávo, a to pak chybí těm podvyživeným. Vidím stále více lidí trpících cukrovkou, rakovinou, kardiovaskulárními problémy…, přitom zdravotnictví se chlubí stále dokonalejšími metodami prevence či boje proti těmto chorobám. Stejnými „výsledky" se chlubí i chemický průmysl, pardon – odvětví věnující se výzkumu a výrobě nových léků.
Když se podívám, jak jsou výsledky boje s podvýživou, nadvýživou, nemocemi… prezentovány, vidím velmi zřetelně, v čem je asi ten problém, že se v konečném důsledku všechno vyvíjí opačným směrem, než kam by mělo. Nějak mi tam chybí ČLOVĚK! Naopak ze všeho vyčuhují PENÍZE! Stalo se přesně to, s čím se potýkal již Mojžíš, když vyváděl Izraelity z Egypta. Ve chvíli, kdy se odebral, aby lidem přinesl 12 přikázání, a trošku se na hoře Sinaj zdržel jejich tesáním do žuly – aby přetrvala věky, tak se jeho lid začal modlit ke zlatému teleti. A od té doby s tím člověk nepřestal. Nepřestal s tím ani poté, kdy syn člověka – Ježíš, vyhnal kupčíky z chrámu svého Otce. Dopadlo to přesně naopak – kupčíci se postarali o to, aby se Ježíš stal symbolem toho, co přijde – symbolem nástupu „vlády" Ducha.
Proč o tom mluvím v kontextu s nemocemi? Ono to zase tak nějak souvisí s historií. Vzpomeňte si, co se odehrávalo před tím, než vyvedl Mojžíš svůj lid z Egypta, jak seslal Bůh na Egypt mor a kobylky, aby Mojžíšovi usnadnil cestu. Takže historie se opakuje, a bude se opakovat stále, dokud ČLOVĚK neprozře a nezačne se chovat jako součást VŠEHOMÍRA a ne jako jeho pán.
Izraelité v podstatě zastupují ve starém zákoně člověka a všechna „příkoří“, která se jim dějí, se jim dějí jako tresty za to, že nepochopili Boží záměry a chovali se, jak se chovali. Prostě se chovali stejně jako člověk dneska a tak jako jsou Nám v osobním životě, ale i v životě jako takovém připravovány stejné nebo podobné situace, abychom je konečně jednou vyřešili, jak je třeba, tak jsou podobné nebo stejné úkoly připravovány i ČLOVĚKU, dokud NEPOCHOPÍ, co je třeba UDĚLAT. Možná by stálo za to, přečíst si starý zákon, ale nedívat se na něj jako na historii boje člověka s Bohem a nepřáteli, ale jako na historii toho, co člověk udělal špatně a jak to měl udělat, a prostě to už jednou udělat tak, jak to Bůh chce.
Pokud vám slovo Bůh dělá problém, zaměňte si jej za Univerzum, energii, život… nebo za co chcete, ono v tomto případě na slovu nezáleží, podstatné je to, že toto slovo představuje UNIVERZÁLNĚ veškerý ŽIVOT. Takže dokud se s ním nesrovnáme, nesrovnáme se sami se sebou samými a tím pádem se nám nepodaří srovnat s nikým a ničím.
Vložit komentář
Miloši,to je mooc pekny..., neni treba více slov :)
www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/jidlo-z-popelnic-trikrat-nakrmilo-svet
to fotka k tomu je úžasná
Opět moc hezké. K tomu co píšeš je potřeba ticho. Spousta lidí ticho neumí. Ticho =nuda. Ticho = jsem sám se sebou a co s tím mám dělat? Naskakujeme do rozjetého vlaku a nezajímá nás kdo a kam to vede, natož abychom v tom poznali svou roli. Tak to na mě hřmelo, i když už 10 let nemám televizi, že jsem musela odejít do ticha. Jsem mimo ČR. Nic nepotřebuju a hlavně jsem se setkala s pocitem, jak nikým nechci být – JÁ jsem JÁ. Nezáleží na vzdělání, na postavení, na penězích. Jsem NIC a to má ten největší význam. Byla jsem přejedená lidí, protože se mne každý nějak týkal, i když jsem si myslela, že ne. Až nyní v tomto novém rozměru vidím, jak se mne netýkají. Není to hlostejnost. Je to, jak když projdete kolem někoho, vaše stíny se na tu chvíli spojí a pak si nesete každý svůj stín dál. Na mých wwstránkách (které jsem velmi, ale velmi zredukovala) se vyjadřuju helsem – Můj jediný ŠÉF je BŮH – to je po polovině prožítého života můj výběr. Nemám televizi, vybrala jsem si Boha a proto mě nic neokrádá o čas, který věnuji životu a jeho podstatě a to je ŽIVOT=POHYB. Miloši děkuji.
