logotype Archiv - Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Red Bull X-Alps: Rudý býk nad Alpami

První ročník Red Bull X-Alps dal v roce 2003 tzv. adventure závodům zcela novou dimenzi. Tenkrát prohlásil bývalý profesionální závodník a “vynálezce” tohoto závodu: “Tady jde o mnohem více, než jen překonat Alpy. Je to dobrodružství, expedice a současně tvrdý závod.”

Příští týden přineseme rozhovor s Janem Škrabálkem, který se zúčastní letošního ročníku. V roce 2009 se Red Bull X-Alps jako novinář zúčastnil René Kujan a tak jsem ho požádal o postřehy, které tehdy zaznamenal. To jen, abyste pochopili, proč se v textu píše o roce 2009, když už máme rok 2011.

Red Bull X-Alps

Poslat přihlášku je to nejjednodušší

Na letošní závod se mohli zájemci přihlašovat už od poloviny července minulého roku. Vyplnit on-line přihlášku na webových stránkách byl ten nejjednodušší krok z celého podniku. Poslední zářijový den uzavírají organizátoři administrativní předkolo a z přihlášených pečlivě vybírají tři desítky atletů, kteří zakusí jeden z nejnáročnějších vytrvalostních závodů na vlastní kůži.

Letos byli vybráni: Lloyd Pennicuik (Austrálie), Helmut Eichholzer (Rakousko), Christian Amon (Rakousko), Thomas de Dorlodot (Belgie), Max Fanderl (Kanada), Jan Skrabalek (Česká republika), Jouni Makkonen (Finsko), Vincent Sprungli (Francie), Julien Wirtz (Francie), Michael Gebert (Německo), Aidan Toase (Velká Británie), Tom Payne (Velká Británie), Pal Takats (Maďarsko), Leone Antonio Pascale (Itálie), Andy Frötscher (Itálie), Kaoru Ogisawa (Japonsko), Masayuki Matsubara (Japonsko), Ronny Geijsen (Nizozemí), Filip Jagla (Polsko), Toma Coconea (Rumunsko), Evgeny Gryaznov (Rusko), Peter Vrabec (Slovensko), Primoz Susa (Slovinsko), Pierre Carter (Jihoafrická republika), Ramon Morillas (Španělsko), Alex Hofer (Švýcarsko), Martin Müller (Švýcarsko), Christian Maurer (Švýcarsko), Honza Reijmanek (USA), Raul Penso (Venezuela).

Přes celou Evropu

Trasa závodu zavede zvolené jedince na hřebeny Alp v Rakousku, Německu, Itálii, Švýcarsku a Francii, aby na konci boje i svých sil spočinuli na monacké pláži u Středozemního moře. Závod od nich nebude vyžadovat jen zocelené tělo hodné špičkových vytrvalců, ale také vysokou odolnost vůči spánkové deprivaci a zocelenou mysl, která bude neustále pracovat na nejlepší variantě taktické strategie. Správně zvolené údolí nebo rychlý výstup na určité místo dalšího startu může mít obrovský vliv na celkové pořadí. Sportovci se v mnoha ohledech budou pohybovat na hranici svých možností, a to v okolí nejvyšších hor Evropy.

Jen ty, tvůj glide a tvůj supporter

Po celou dobu závodu si účastníci musejí nést plné vybavení (křídlo s veškerými úvazy, záložní padák, helmu, signální raketu, kontrolní přístroje; tedy až 20 kg). Na trase jim může být nápomocen jeden předem zvolený supporter, který jim pomáhá s proviantem, oblečením, předpovědí počasí a navigací. Závodníci mohou překonávat vzdálenosti pouze pěšky nebo pomocí paraglidu. Cestu si mohou volit sami, musí však proletět nebo proběhnout všemi turnpointy. Je zakázáno používat tunely. Jakmile dosáhne cíle první účastník, mají ostatní pouhých 48 hodin na dokončení závodu. Po uplynutí této lhůty je klání u konce a ten, kdo zůstal opodál, je nekompromisně diskvalifikován.

Pár dat

Start: 19. červenec 2009 v Salcburku na Mozartově náměstí, Rakousko
Cíl: Monte Carlo, Monako
Délka: zhruba 15 dnů
Účastníci: 30 atletů z 23 zemí světa
Trasa závodu: 818 km přímou čarou
Průměrná doba spánku: tři hodiny denně
Nejdelší trasa, kterou v minulém ročníku pěšky urazil jeden z účastníků za den: 100 km
Nejdelší trasa, kterou v minulém ročníku jeden z účastníků celkově urazil pěšky: 1020 km za dva týdny
Nejdelší trasa, kterou v minulém ročníku uletěl jeden z účastníků za den: 195 km
Maximální nadmořská výška dosažená při minulém ročníku: 4270 m nad mořem
Počet účastníků, kteří minulý ročník dokončili: pět ze 30 startujících

„Running man“ Toma Coconea (Rumunsko)

Všichni se shodují na tom, že právě vytáhlý Rumun je jednou z nejvýraznějších osobností závodu. Je jedním ze dvou sportsmenů, kteří se zúčastnili všech ročníků transalpského klání. Má neuvěřitelnou výdrž. To potvrzuje i další ze startujících. Při pohledu na Rumuna mi spiklenecky šeptá: „Podívej se na toho chlapíka. Ten magor běhá dva týdny za sebou každý den dva maratóny s batohem na zádech. Tomu se nedá konkurovat.“ I v minulých ročnících dosahoval Toma výborných výsledků právě díky vynikající běžecké technice. A na tiskovce Coconea jen tak mimochodem prohodil, že dost vypiloval i tu leteckou. Překvapí? Coconea po rambovsku dodává: „Už dávno jsem se naučil ignorovat bolest a koncentrovat se na cíl. Strach a bolest mi nebudou stát v cestě!“

Horký favorit Christian Maurer (Švýcarsko)

Skvělý pilot a dřívější vítěz světového poháru. Poprvé na X-Alps. Maurera považují za jednoho z nejtalentovanějších letců. Společně s Müllerem a Hoferem vytváří favorizovaný trojlístek švýcarských závodníků. Důslednou přípravu věnoval také studiu terénu, počasí i taktice. Zatím si vede velmi dobře a nechává všechny daleko za sebou.

Mistr comebacků Honza Rejmánek (USA)

Tohle jméno vás na tiskovce zaujme na první pohled. Americká vlajka působí trochu matoucím dojmem, ale jak sám Honza plynulou češtinou potvrzuje, kořeny má tam u nás. Od svých osmi let žije ve Spojených státech, má dokonce i českou manželku, s níž se seznámil na americké sjezdovce. A dodělává doktorát z meteorologie. Že by jeho velká deviza do soutěží takového druhu? Určitě. Ne však největší. Kromě úctyhodných sportovních výkonů na něm soupeři oceňují (a zároveň se jí tak trochu i obávají) jeho úžasnou houževnatost, s níž se do všeho pouští. Několik velmi náročných dní po startu v roce 2007 se Honza přiotrávil jídlem. Sendvičem s pravým českým lovečákem. Vnitřnosti se vzpínaly jak hroznýš královský při smrtelné křeči, maratónskými výkony sužované tělo nedokázalo přijímat tolik potřebné energetické zdroje. A přesně v tuhle chvíli bychom to asi všichni zabalili. Ne tak Honza. Neuvěřitelná vůle ho postavila zpátky na nohy a kopala ho do zadnice tak dlouho, dokud to z absolutního losera nedotáhl do první desítky. Honzovu osobnímu slibu, že už si bude dávat pozor na to, co si cpe do krku, lze, myslím, věřit. A tak se těšme na to, co nám „náš“ Američan přichystá za překvapení. Lidi z branže považují Rejmánka za největší mimoevropskou naději. Tak uvidíme.

Místní matador Helmut Eichholzer (Rakousko)

Jasný favorit všech místních. Vítěz světového poháru v roce 2008. Žije a trénuje v Salcbursku a má to tam rád. Salcbursko má rádo jeho. Všichni mu tady familiérně říkají „Heli“ a drží mu palce. Právě jeho nejvíce odměnili bouřlivým potleskem a obdivnými výkřiky při prvním vzdušném startu na Gaisbergu. Někteří tvrdí, že to natře i favorizovaným Švýcarům. Ještě den před závodem se Heli na veřejnosti neukázal – léčil poslední zbytky choroby, aby nemusel chybět při nedělním zahájení. Nastoupil v plné kondici a dle svých slov zcela zdráv. Patrně nekecal, zatím se drží velmi dobře.

Roku 2005 měl čtvrtý nejlepší výsledek. Jeho devizou je velmi dobrá znalost terénu – rakouských Alp. Eichholzer je vynikající letec i běžec. V mládí se závodně věnoval zápasení. S prvními vzdušnými zkušenostmi ale přišlo okouzlení „jemnější“ alternativou adrenalinového vyžití a u toho už zůstalo.

Svérázná postavička Kaoru Ogisawa (Japonsko)

Jeden ze dvou japonských startujících. Testovací pilot pro Gin Gliders. Bezkonkurenčně nejstarší účastník závodu. Klasicky skromně vyhlížející Japonec, za jehož vlídnou tváří možná vytušíte vůli z ocele a vytrvalost z železobetonu. Na tiskovce vysvětluje novinářům: „Já vím, bude mi letos padesát. Ale podívejte se na to z druhé stránky – mám o patnáct let více zkušeností!“ S notnou dávkou východního porozumění naukám o subtilnějších složkách našeho bytí dodává: „Problémy nastávají, když si přejeme příliš mnoho.“ Možná proto ho zdejší milují téměř stejně mocně jako Heliho. Nikdo mu neřekne jinak než Ogi. Není tu na závodech prvně. Dokončení X-Alps 2007 považuje za svůj největší sportovní úspěch. Nejvíc ho baví, že na tak dlouhém závodě může každý udělat pár chyb, a přesto neztratit naději na vítězství. Mystik pod křídlem?