BORN TO RUN – ZROZENI K BĚHU
Christopher McDougall
Tahle kniha se už na přebalu chlubí tím, že je „světovým bestsellerem o běhání“. Poměrně rychle se dočkala i českého překladu. A bleskově se stala předmětem diskuzí debatních kroužků lidí postižených během. I naše redakce, poté co dokončila vášnivou četbu s očima doširoka otevřenýma, může zodpovědně prohlásit, že za přečtení toto dílko rozhodně stojí.
Během proti všemu a všem – vstanou noví poběžníci
Na vlnách Tarahumarů
Nosnou vlnu celé knihy představuje pátrání po téměř zapomenutém kmeni původních obyvatel Ameriky, žijícím dnes na území Mexika – kmeni Tarahumarů a následné pozvolné pronikání do tajů jejich života a umění běhu. Autor si nemůže nepoložit otázky: Jak je možné, že indiánští běžci netrpí žádnými u nás tak běžnými druhy „běžeckých" zranění? Jak je možné, že pouze v primitivních sandálech, v bederních rouškách a tunikách absolvují ultramaratony v nejnáročnějších podmínkách rychleji než světová běžecká esa vyzbrojená nejmodernější obuví a konzumující podpůrné prostředky dle nejnovějších poznatků biochemického průmyslu? Jak je možné, že pětadevadesátiletý stařešina kmene je schopen uběhnout maratonskou vzdálenost v horském terénu? Jak s tím souvisí indiánská vášeň pro kukuřičné pivo?
Během proti depresi
Při proplouvání nesčetných fjordů myšlenek, vědeckých výzkumů, příběhů ze života a marketingových sond se dozvíme něco o tom, že běh působí jako silné antidepresivum. A že právě proto se po 11. září onoho nechvalně proslulého roku 2001 dočkal trail running v Americe největších růstových koeficientů ze všech outdoorových aktivit. Čtenář si může postupně utvořit názor i na to, jak se prastarému mírumilovnému kmeni Tarahumarů daří přežívat v sousedství brutálních drogových gangů. Navíc v zemi, které například co do počtu zavražděných novinářů může konkurovat jen Irák. Potřebovali bychom asi opravdu silná antidepresiva, kdybychom stejně jako příslušníci kmene žili v Měděných kaňonech, na jejichž okraji se svého času objevovalo v průměru šest mrtvol za týden.
Civilizací proti běhu
Při ponorech do hlubin této poutavé knihy narazíme i na jakési sociologické sondy líčící, co se stane s kmenem původních obyvatel, rozhodne-li se vláda postavit silnici až do jejich vesnice. Ano, hádáte správně. Začarovaný kruh civilizace. Se silnicí se do vesnice dostávají pro indiány neznámé potraviny „vousatých ďáblů" – čokoláda, limonáda, cukr… Indiánům chutnají. Leč, ouha! Na jejich koupi potřebují peníze. A peníze nevydělají na svých polích, ale mytím nádobí v nedalekém městě a prodejem podřadných suvenýrů. Kromě zubů se v civilizaci brzy začíná kazit i indiánův charakter, a tak za pár let není ve vesnici nikdo, koho bychom ještě mohli nazvat běžcem.
Hlavou proti marketingu
Z téměř bezbřehých myšlenkových vod knihy vybublávají na povrch i otřesné skutečnosti z marketingového zákulisí největších světových výrobců běžecké obuvi. Autor na nejrůznějších výzkumech amerických univerzit i na zkušenostech předních odborníků dokládá pro mnohé běžce velmi znepokojující až šokující věc: Moderní sportovní obuv se všelijakými výztuhami, vložkami, odpruženími a výstelkami zvyšuje zatížení pohybového aparátu a několikanásobně umocňuje riziko zranění. Dle McDougalla je tato skutečnost přednímu světovému výrobci obuvi známa už od 70. let minulého století. To mu ale nebrání dodnes vám nabízet běžecké boty s mnoha patentovanými podpůrnými přípravky. Úžasný marketingový obrat, ba dalo by se říci i velekrut, nebo ještě lépe ve výskoku provedený trojitý kop přímo do obličeje naivního zákazníka, představují poslední, bohužel úspěšné snahy firmy přesvědčit svoje zákazníky, že pro dnes tak propagovaný běh naboso vlastně také potřebujete její boty (!)
Evolucí proti povalečství
A jak autor proplouvá svým příběhem, mění se i on z obtloustlého, labilního, pohybu téměř neschopného Američana s chronickými problémy v oblasti kolen a klenby chodidel v uvolněného, klidného ultramaratonce. Spolu s evolučními biology dochází k závěru, že každé lidské tělo je od přírody vybaveno k tomu stát se neúnavným běžcem na dlouhé tratě, ultramaratonskou mašinou. Ostatně, sám se o tom na vlastní kůži přesvědčil.
Až budete po přečtení této knihy relaxovat u hrnku dobré kávy a z rádia k vám dolehne píseň rtuťnatého Freddieho „I was born to love you“, možná v duchu zpěváka malinko poopravíte „I was BORN TO RUN“!
René Kujan je reportérem www.horydoly.cz
Vložit komentář
Opravdu inspirativní kniha, která vám řekně, že super boty na běh nemusí znamenat super běh. Životopis autora určitě není k zahození a poznáte, jak to u kmene chodí. Líbilo se mi celkové filosofování nad tím proč a jak běhat. Najdete zde také fakta, která vás donutí zapřemýšlet nad tím jestli něco něděláte špatně apod. Ze začátku se kniha zdá být nezáživná, ale první stránky vás nesmí odradit. Moje hodnocení? 4/5
Ahoj, pokud byste měli zájem o tuto knihu, můžete ji koupit se slevou v našem knihkupectví:
www.knihajilemnice.cz/born-to-run-zrozeni-k-behu/d-98676/
Štefane, musím se Pablose zastat. Tohle byla od Tebe podpásová přesmyčka. On nikdy netvrdil, že běhá půlku za 150 PROTOŽE je na trati málo občerstvovaček. On tvrdí, že mít občerstvovačku co 40 minut, když po celou dobu jede s tepovkou na 180, nestačí.
No knizka je to velmi zajimava, me taky ruzne motivovala, i kdyz jak jsem zjistil uplne jinak nez me kamarady a zname, co ji cetli.. A to je hezky, ze si kazdy neco najde..:)
12:)
Celá kapitola o Zátopkovi je úžasná, já jí (jako správná fňukna) hezky obulela :-)
Do knížky se dívám pokaždé, když mám chuť se sama sobě vymluvit z běhu. A teď, po operaci a při nucené běžecké pauze, do ní koukam pro povzbuzení, že to za nějakou dobu zase půjde :-)
2 štefan mě dostalo když sem čet že zátopek pral prádlo (trenoval) běháním ve vaně.:)
Me ta kniha pripomnela jak jsem v mládí hltal knižky od Danikena :) Ale i z té knihy sem něco podobného cítil.
Ahoj, Štefane! Určitě jsem knihu taky nečetl naposled :) Jsou tam úžasné příběhy. Až se bojím, že přestanou fungovat moje obvyklé výmluvy, proč zrovna dnes neběhat... :)
Ahoj René, hezky jsi to zhrnul. Já to právě čtu podruhé, poprvé jsem to moc rychle přeletel. Moc, moc se mi to líbí.
A k té pohodlnosti. často o tom v poslední době přemýšlím. V ní může být hlavní důvod, spolu s určitou rozmazleností. Když někdo zaběhne půlmaratón třeba za 2:30 a jeden z halvních důvodů vidí v tom, že na trati byli občerstvovací stanice až po 5-ti km a osvěžovací nebyli, tak těžko se bude zlepšovat.
Mne se moc v té knížce líbil příběh Ann Trason, A zvášť tá část, jak ráno zaběhla 20 mil, pak se nasnídala, pak zaběhla dalších 20 mil, pak rozbalila bednu s nářadím a pročistila v domě odpady.
