VYHRÁLA JSEM PIM WOMEN’S CHALLENGE!
V mobilu zapípala sms zpráva od PIM: HANA, DOKONCILA JSTE… do vytoužených pěti hodin je ještě rezerva 27 minut 38 vteřin. Jenže v té sms nepíšou celé oslovení: HANA, EVA, JANA, ALENA! Přesto je nad slunce jasné.
A stalo se to už na začátku února při čtení mailu s oznámením o přijetí do projektu, dnešek je jen třešničkou na dortu. Skvělé na tom všem je, že jsem si to uvědomovala od úplného začátku po celou dobu, ne až teď, kdy už nám cosi pomalu končí a začíná se ztrácet.
Dokázaly jsme se všechny podržet na první zkoušce – Cooperově testu, u váhy i špekoměru, později při nemocech, nejrůznějších obavách, potížích v běžeckém i osobním životě, na startu i v cíli několika závodů. Podporovala nás nad rámec svých povinností naše Jarka, manažerka projektu a našich přání, věnovala nám svůj čas, zájem a vždy vyřešila okamžitě a k naší spokojenosti vše, co jsme si navymýšlely.
Držel nás Miloš, byl na telefonu či na mailu v nejnemožnější denní i noční hodiny, okamžitě hasil, co jsme myslely, že hoří. Ale nejvíc ze všeho Milošovi vděčím za to, že mi poté, kdy jsem si musela přiznat, že nejsem způsobilá vypustit se na maratonskou trať, umožnil běžet ve štafetě, které již byla sestavena beze mě. Díky němu jsem nemusela zůstat jenom divákem. A to bych teda opravdu obrečela. Odměnou nade vše byla nakonec ještě Milošova věta „Příště je na řadě Hanka“. Že se se mnou počítá, je velká motivace.
Krátce a stručně, od Velikonoc jsem netrénovala podle plánu, opět teploty a kašel v kombinaci s řezavou všudypřítomnou bolestí patní ostruhy. Běžely jsme štafetu, zbyl na mě poslední úsek, podezírám holky z toho, že věděly, že bez medailí pro všechny čtyři mě z prostoru cíle nedostanou.
Mám teď novou zkušenost s pocitem sounáležitosti a zodpovědnosti k holkám ve štafetě a nakonec přes niterné zklamání, že to nebyl maraton, jsem ráda. Navíc jsem tak dosáhla svého cíle, byť s dopomocí dalších tří párů rychlých nohou.
Ale stejně, řekněte, spokojili byste se s kouskem čokolády, kdybyste ji mohli mít celou?
P.S. Přišla mi taky sms od syna:
… dobra prace dneska, jsem zas o kus pysnejsi.… asi si zapominas uvědomovat, kolik lidi by todle ani nedokazalo. Kdyz jsi s bezcema, tak ti to prijde nic moc, ale když to nekomu reknu ja, tak ma nevericny reakce a vim, ze by to jejich mamy ani nezkusily...
Tak jsem ráda, že to stále zkouším, navíc díky Alence a Iloně vím, že ještě mohu mít zářnou sportovní kariéru před sebou a být pospolu se všema PIM holkama bylo to nejlepší, co mě v poslední době potkalo.
Nevím jak vy, ale já si myslím, že i Hanka si zaslouží být Miss Sympatie (bohužel já hlasovat nemůžu), její příběh, její zaujetí pro běh oslovilo spoustu lidí, oslovila li vás nejvíce z té finálové dvanáctky tak neváhejte a zvolte její jméno.
Vložit komentář
Hanko, přeji ti , abys co nejdřív přemohla patní ostruhu a mohla zase naplno běhat. Chtěla bych taky jednou dostat takovou sms od svého dítěte. Musí to být fakt super pocit , když víš, že si tě děti váží a že tě "berou"
Moc gratuluji! K výkonu, skvělým dětem, odvaze a síle zvednout se a pokračovat. Procházím obdobím, kdy běžím se staženým krkem a přes slzy nevidím na cestu, ale po dlouhé době zase běžím a pomáhá to. A taky mám naštěstí perfektní děti, které udílejí běžecké rady... :-)
Pomáhá mi sledování úsilí vás všech holek, jste dobré, ale vítězkou jsi pro mě ty. Zdravím tebe i děti, mějte se moc fajn.
Hani, ty jsi byla první, koho jsem z týmu poznala, vystoupily jsme na Strahově a hned jsme věděly, že tak nějak patříme k sobě. To jsem ale ještě nevěděla, že Tě nic nezlomí a hlavně, že nikdy neztrácíš svůj krásný humor.
Moc moc gratuluji a moc krásná pochvala od syna. A´t ten krásný pocit vydrží co nejdéle. :-)
Já jsem pro Hanku hlasovala. Je to fakt sympaťačka a navíc její humor a vtip mi nejednou zvedl náladu. A jak se pořád pere, znovu a znovu zkouší jít naplno do boje – to je prostě obdivuhodné.
Hanko, opět jsi mě dostala. A tvůj syn to nemohl vystihnout líp – spousta lidí by to ani nezkusila – shodou okolností jsem to zrovna dneska šla zase jednou zkusit, a celou dobu v tom lese jsem si připadala jako naprostej zoufalec, pokolikátý už se to snažím prolomit. Takže je čas si to přiznat: jsi vážně dobrá :) A syn má recht – buď na sebe pyšná. A můžeš být pyšná i na něj, je to borec, když napíše mámě takovou zprávu.
Hanko jsi dobrá! Krásný článek a syn je na tebe právem pyšný. Neboj se, oni dny tvých sportovních výkonů ještě přijdou! Rád Tě potkám zase někde na závodech či na setkání běžců a běžeckých blogerů :o)
Hanule, jako vždy trefné, chytající za srdce a motivační. Držím palce, až ostrouháš ostruhy ať se můžeš rozběhnout a zastavit až tam, kde si budeš přát. :-) Ilona
Hani jsi bojovnice a syn má pravdu jsi skvělá. Rád Tě potkávám na závodech.
