Běžecký antikrist
Jak se stát běžeckým antikristem v poměrech zakomplexovaného státečku, který byl 300 let v područí? Jak se stát běžeckým antikristem mezi lidmi, kteří si musí stále dokazovat, že jsou NĚCO? Velmi snadno – stačí druhým poskytnout víru v sebe sama, víru, že i ty máš na to, co si usmyslíš udělat, že stačí jen věřit v sebe, ve své schopnosti, že si za tím půjdeš, že si za tím poběžíš a vše ostatní už přijde samo.
Samo, že to samo nepřijde, ale na první pohled to tak může vypadat pro někoho, kdo nevidí, kolik jsi pro to učinil, kolikrát jsi musel překonat sám sebe, kolikrát jsi musel překonat své pochybnosti. Ale to se nakonec nepočítá, vždy se počítá jen dosažení cíle, a když dosáhneš cíle, vše se maže, vše je odpuštěno, cítíš se znovu jak politý živou vodou a máš potřebu se o své štěstí podělit a máš-li tu schopnost, že víš, jak nastartovat druhé, tak je nadchneš pro svou věc. Pohříchu se pak pro některé můžeš stát kacířem – antikristem, vždyť kam by ten svět dospěl, kdyby všichni uběhli maraton, což teprve ultramaraton, co ultramaraton – Mammut ultramaraton!
Už pár dní ke mně z různých stran míří zprávy, že jsem se zbláznil, když ty chudáky ženu, sotva zvládli maraton, na ultramaraton. Asi někomu uniká skutečnost, že nikoho nikam neženu, jen jsem prostě po domluvě s organizátory Mammut ultramaratonu začal psát trénink na tento běh a to pro ty, co by si ho rádi zaběhli a dosud se na něco takového nepřipravovali, nemají tedy osobní zkušenost a nemají přístup ke zdrojům, kde se o něčem podobném pojednává!
Vždycky musí být někdo první
To je zlaté pravidlo, které platilo, platí a platit bude vždy a všude. Navíc to není poprvé, kdy něco podobného vydávám, o přípravě na ultramaraton jsem psal již v Ultravytrvalosti v roce 2002, pravda, tehdy to bylo pro pár vyvolených, ale co? Přeci není hřích psát něco, co si mohou přečíst všichni. A všichni také, pokud na to mají fyzickou kondici a jsou zdraví, mohou zvládnout ultramaraton, stejně jako stovky tisíc lidí po celém světě již uběhli maraton. Maraton je příliš démonizován, ultramaraton samozřejmě ještě víc, ale to vše může být jen proto, že chybí informace. Jakmile jsou člověku informace poskytnuty, on sám zváží, zda je pro něj maraton či ultramaraton výzvou.
Nevedu si statistiky
Taky k čemu, mě nezajímají čísla, mě vždy zajímá jen konkrétní člověk. Kdybych si ale statistiky vedl, tak bych došel jistě k docela velkému číslu těch, které jsem osobně, nebo zprostředkovaně za pomoci svých článků a knih, dovedl do cíle maratonu či ultramaratonu. Nikdy jsem za někým nepřišel a neřekl mu: „Ty bys měl běžet maraton“, vždy se to odehrálo spíš následovně: „Myslíš, že bych mohl někdy uběhnout maraton – ultramaraton?“. Má odpověď většinou zněla: „ Ano, myslím si, že můžeš uběhnout maraton – ultramaraton“. Každý takový za mnou přijde kvůli víře, ta jeho je zatím slabá, on po tom zaběhnout si maraton – ultramaraton bytostně touží, ale zatím se bojí, zda jeho myšlenky nejsou příliš smělé a tak přijde za mnou, aby u mě načerpal tu víru, která mu dosud chybí. Proč bych měl komukoliv, opakuji, kdo je zdravý a má odpovídající fyzickou kondici, nebo je u něj předpoklad, že je ochoten a schopen vykonat tu cestu, tu práci, která je potřeba, aby svého cíle dosáhl, jeho víru vzít tím, že jej nepodpořím vírou svou.
Ale ten problém může být i jinde a:
Čert aby se v tom vyznal
Svět se vymkl z kloubů. Na počátku se dalo vložit rovnítko mezi pojmy sport a zdraví. To již v mnohém dnes neplatí. Dnes by spíš slušelo rovnítko pojmům sport a byznys. Každému je na první pohled jasné, že zdraví a byznys opravdu nelze stavět vedle sebe. S tím, jak se rozevřely proniknutím byznysu do sportu nůžky mezi sportem a zdravím, vnikl nový druh sportovců – sportovec hobík – lama. Zároveň ale nezmizel ze světa sportovec srdcař, a tak se nám začíná klubko pěkně zamotávat.
Nebudeme se ale zabývat sportem obecně, my si to vysvětlíme v tom, co je nám nejbližší – běhu. Abychom se v tom vyznali, měli bychom si představit who is who – kdo je kdo, tedy kdo je běžec – srdcař, běžec – hobík, běžec – profík.
Běžec srdcař
Ten prostě miluje svůj sport a je schopen a ochoten mu obětovat vše. Trápí ho, že ostatní běžci nepřistupují k běhu stejným způsobem, že nevidí to, co je nad slunce jasnější – a sice, že když chci být vynikající běžec, tak musím začít od píky, musím začít od kratších tratí, na těch se zlepšovat a teprve až když dosáhnu svého maxima, tak přejít na tratě delší. Nechápe, že ostatní to tak mít nemusí, že jim stačí běhat jen proto, že jim to přináší radost, čistou hlavu, lehčí tělo, zdraví a dobrou fyzickou kondici. Nechápe to i proto, že běžec – hobík může mít také své sportovní cíle, může také chtít dát deset kilometrů za 40 min, maraton za 4 hodiny, 3:30 nebo dokonce pod 3 hodiny, ale ne tak, že by se vzdal toho prvotního – radosti z běhání.
Běžec – srdcař je proto zmaten, snaží se přesvědčit běžce – hobíka, majícího také sportovní cíle, že jde na všechno špatně. Běžec – hobík se zase snaží přesvědčit běžce – srdcaře, ať mu vleze s tím kázáním na záda, protože on si to bude dělat po svém.
Běžec – hobík (hovík)
Ten si prostě běhá pro čistou radost, proto aby utekl stresům, které na něj navaluje potřeba postarat se o sebe, o své bližní, o zaměstnance, o firmu, o pacienty, o … Tomu bude vždy naprosto šuma fuk, jestli běží 10 km za hodinu či 40 minut, nebo maraton za 8 hodin či hodiny tři. Prostě běhá, aby žil, aby přežil. Běhá pro zdraví a dobrou mysl a to mu naprosto stačí.
Běžec – hobík (hobík mající sportovní cíle) – lama
To je takový mišmaš běžce – srdcaře a běžce hobíka, protože si chce svůj běh užívat, ale taky je v něm sportovní duch, a tak má radost z toho, že se v běhu zlepšuje. Chce si to však dělat po svém. V podstatě je to ten, co ve všem působí zmatky, jako je tomu u každého, kdo je jednoduše nezařaditelný, a ještě když si k tomu přidá, že je lama :).
Co s tím
No, co s tím? Zkrátka si musím uvědomit, koho mám před sebou, abych nenarazil. Jako běžec – srdcař nemůže přivést běžce – hobíka na své náboženství, tak běžec – hobík nepřivede na své běžce – srdcaře. Jsou to prostě dva rozdílné světy. Stejně jako tu máme svět křesťanský, islámský, buddhistický … Jedinou možností, jak žít vedle sebe v míru je ctít jeden druhého, své vzájemné odlišnosti a respektovat se navzájem. A že se nám z toho výčtu vytratil běžec – profík? No, vytratil, ale ten žádný problém nečiní, ten si prostě běhá pro prachy a je mu jedno, jestli někdo běhá, protože běh miluje a ještě chce být nejlepší, nebo jen proto, že běh miluje, a když je nejlepší, tak ho to taky potěší.
Vložit komentář
Tak já jsem taky jednoznačně lama. Těším se na tým BSMS. Zatím jsem se na Mamuta ještě nepřihlásil, i když s účastí počítám. Říkal jsem si, času dost, přihlásíš se na konci března. Teď ale začínám mít obavy, aby koncem března již nebylo vyprodáno.
seznam bych nedelal aby to pak zdravotni pojistovna nechtela Milošovi přišít k uhradě :))
Tak u mě je to jasná diagnóza, sem lama jak vyšitá:-)
Jo, a do těch Novohradek jedu taky, snad nás tam po trati někde posbíraj..., co takhle dát dohromady nějaký seznam nebo soupis lidí, co se podle Milošova plánu připravujeme, jakýsi Heretic-team, ať je tu nějaká zpětná vazba...
Ultramaratonský tým Běžecké školy pro Mammuta s Milošem připravujeme. Vymyslel dokonce heslo „Běhám tak pomalu, protože mi to řekl Miloš“ … až to vše promyslíme, tak si o tom na stránkách přečtete.
Zatím pilně trénujte!
Konecne odhaleni! Ted uz je vse jasne – ultra Skorpil s nama a zle pryc:).
Lama
