Úchvatná a brutální Tour de Tirol

Vyrazit si takhle s podzimem do Tyrolska – doporučuji. Je tu krásně až úchvatně. Zelené, povětšinou listnáči zalesněné svahy alpských kopečků hrají všemi barvami, co jich jen podzim dokáže vykouzlit. Když máte to štěstí, že to celé dny ozařuje slunce, jehož světlo občas měkčí tu a tam po obloze se honící mráčky, tak je to učiněná pohádka a ráj. Máte-li však v úmyslu vše si ještě zpestřit účastí na Tour de Tirol, pak to nemá chybu.
Za čtyři týdny se na Tour de Tirol těším zase, po B7 to bude procházka růžovou zahradou :)
Tento článek vyšel na Běžecké škole 12.10.2010
Obsah [skrýt]
Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne, tedy od nás z Komorního Dvora. Martin s Martinou a Michalem už mají za sebou cestu z Jablonce resp. z Pelhřimova. Po 6. hodině večer už vjíždíme do městečka Alpbach. Z okna penzionu, v němž se ubytováváme, se díváme právě na ty krásně zelené a všemi barvami hrající alpské kopečky. Přijeli jsme sem, abychom se s Martinem zúčastnili 5. ročníku Tour de Tirol. Běžeckého závodu, který tvoří běh na 10 km – Alpbachtaler Zehner, alpského maratonu – Kaisermarathon Söll a Kaiserwinkl halb marathon. Můžete běžet i jednotlivé závody. Takže Martina je přihlášena na 10 km běh a ½maraton a Michal na ½maraton.
Letošní Kaisermarathon Söll se běží poprvé jako součást Mountain Maraton Cupu, ovšem už ročníku 2011, který je takto rozšířen na 4 závody, s tím, že do samotného poháru se započítávají 3 nejlepší výsledky. Protože jsme však s Martinem již přihlášeni v Zermattu na 50 km (mimochodem v prvním týdnu po otevření přihlášek už byla vyčerpána celá kvóta 500 startovních čísel), tak musíme tenhle maraton vylézt, chtě nechtě.
Alpbachtaler Zehner
Deset kilometrů jsem naposledy běžel den před koncem svého oběhu republiky na Velké ceny Jihlavy. Tam jsem měl při ní v nohách za 23 dní nějakých 1100 km, tady mě naopak čekalo dost těžkých 73 km za tři dny. Jediné, co jsem věděl, bylo, že bych to neměl přepálit. Představoval jsem si, že bych měl běžet tak 45 minut. Atmosféra před startem byla docela nabitá, k tomu pouštěli muziku, která doslova burcovala, takže první kolo, běžely se čtyři 2,5 km okruhy, jsme s Martinem měli za lehce přes 10 minut. Trošku jsme zpomalili, ale ne moc, takže nakonec jsme doběhli za 43:10 – já, resp. 44:10 – Martin. Večer jsme ve výsledcích na nettu zjistili, že jsem vyhrál svou kategorii – včetně těch, co běželi jen oněch 10 km a dál v Tour nepokračují, o 6 minut. Bylo to pro mě docela velké překvapení. Takže hned od první etapy jsem si to pěkně rozeběhl. No, ale co tomu řeknou nohy zítra?
Kaisermarathon Söll – Brutální, brutální, brutální – tedy hlavně ten závěr
Na náměstí v městečku Söll je již od rána docela těsno. V prostoru maraton expa, pod cílovým kopcem, se tísní desítky aut a začínají tu pobíhat stovky natěšených, občas i lehce vyděšených účastníků. Není se co divit, když se podíváte na profil běhu a hlavně na jeho úseky mezi 22. a 30. km a pak závěrečné 2 km, zůstává vám rozum stát. Mezi 22. – 30. km je stejné stoupání jako na závěrečném 3 km úseku v Zermattu, které jsem až dosud považoval za maximum, co se dá při maratonu šplhat, tady to jdete rovnou 8 km. No a o těch posledních 2 km vůbec nemluvím. Celé to převýšení pak vydá na 2030 m, jak říkám – BRUTÁLNÍ. Ale kdo to vyšplhá a doleze šťastně do cíle, ten je odměněn krásnou vyhlídkou a slastným pocitem, že zas něco dokázal. Ale nepředbíhejme.
Start
Na první pohled je na nás s Martinem vidět, že nás atmosféra vtáhla. Oproti svým zvyklostem se jdeme i lehce proklusnout. Jednak abychom trošku uvolnili nohy po včerejší 10, a taky si potřebujeme odskočit. Když se vrátíme do centra dění, vše už se chystá na odstřelení startu. Pro někoho je to zívačka, u jiných nervozita roste. Snažíme se být nad věcí. Chvilku před startem se k nám protlačí Tomáš s Jardou, další dva Češi, kteří běží. Oba už mají zkušenost s tratí z loňska. Po odstartování alpským myslivcem se začínáme zadržovaně sunout vpřed. Vybíháme několik mírných kopečků, ale většinou je trať až na 21. km vcelku rovinatá. Běžím zprvu před Martinem, chvilku dokonce s Jardou, který tu běžel vloni za 4:20. Kolem 20. km mi však začínají trošku tuhnout nohy, Martin mě lehce předbíhá. Běžím ještě do 22. km, když tu se náhle stáčí trať vpravo a začíná velmi příkré stoupání, které je občas proloženo i schody. Vyjdu z lesa na sjezdovku, podívám se dolů do údolí a začínám fotit. Trať příkře stoupá – jako závěrečná pasáž na Zermattu, až skoro na 31. km. Chvilku jdu, chvilku popobíhám, není to tak hrozné, jak jsem čekal. Hodně fotím, protože je opravdu co.
Občerstvení
Trošku mě zklamalo, z ostatních závodů Mountain Maraton Cupu jsem trošku zmlsaný, hlavně navyklý na bujón, který tady nejvíce postrádám. Musím tedy vzít zavděk gely, ionťákem, colou a vodou. Ten teplý bujón ale opravdu schází. No nic, není, není.
Dlouhý seběh
Poté, co jsme se na 31. km vyškrábali až na vrcholek Eibergu (1666 m nad. m.), se prudce spouštíme dolů do údolí. Sešup končí na 40. km, ve výšce 1140 m a tady začíná ten brutus – poslední 2 km a na nich šplhání až do výšky 1828 m, tedy převýšení 688 m. Se 40 km v nohách dobrej extrém!
Šplhání k cíli
Tady už to nejde ani jít. Udělám 10 m vzhůru a půl minuty se vydýchávám. Urazit 500 m mi trvalo asi 12 minut. Hlava se mi točí a v duchu si říkám, že sem mě už teda nikdo nikdy nedostane. Naštěstí jsem si schoval v ledvince jeden malej Redbul. Vzal jsem si ho na jedné občerstvovačce, šel mi špatně otevřít, tak jsem si ho schoval pro strýčka Příhodu, a jak se ukázalo, bylo to dobře. Ne že bych po něm dostal křídla, ale přeci jenom jsem se trošku zmátořil a stejným tempem vylezl i zbývajících 1700 m. Dostal jsem se do zóny cíle, 50 m mě dělilo od kýženého vrcholu. Naposledy jsem se zastavil – nadechl a vyrazil. V cíli jsem nepadl, ale nohy se mi klepaly jak ratlíkovi v zimě. Martin na mě mával, ale nebyl jsem schopen reagovat. Můj skelný pohled hleděl někam do dáli, za všechny ty kopečky, které odtud byly vidět, a už jsem si v duchu kreslil, jak to tu za rok dobudu v lepší formě :).
Večer se z výsledků dovídám, že jsem v kategorii obsadil 3. místo a v celé Tour de Tirol už vedu v kategorii o 19 minut. To mi notně zvedlo náladu, i když pravda – hlava se motala stále jak na kolotoči.
Kaiserwinkl halb marathon
Do Walchsee přijíždíme v půl 12, sluníčko se nesměle klube z mlhy. Martina s Michalem se jdou odprezentovat, převlékneme se do běžeckého a jdeme ven z haly. Uvítá nás sluníčko, které pak vesele svítí celé odpoledne. Čas běží docela rychle a ani se nenadějeme, je 1 hodina odpoledne. Další horský myslivec popadne flintu a výstřelem z ní nás posílá na trať kolem jezera. Vůbec nevím, jak poběžím, než se naděju, je Martin s Jardou a Tomášem, s nimiž jsme se opět sešli na startovní čáře, v čudu. Pomalu, velmi pomalu se rozebíhám. Mám pocit, že mě všichni předbíhají. Přemýšlím, jak to celé přetrpím, ale zhruba po 2 kilometrech se zničehonic rozebíhám. Snažím se držet tempo, pomáhám si rukama a světe div se, první kolo mám za 23:30, to jsem opravdu nečekal. V hlavě mi běží: „Hlavně se nikam nežeň, času je dost, v celkovém hodnocení poháru máš 19 minut, a to by museli mít křídla, aby tě doběhli." Druhé kolo dobíhám za 47:30, takže furt to běží. Teď už pomalu začínám spekulovat o tom, že bych mohl běžet pod hodinu 45. Ranní nepříjemné pocity jsou pryč, nohy běží skoro samy a tak si běh užívám. Po třech kolech mám náskok na průměr 5 min/km skoro 4 minuty. Spočítám si, že kdybych tempo udržel, bude to dokonce pod 1:40, ale raději se snažím nikam nehonit. Po každém kilometru se dívám na stopky a vidím, že tempo je stále pod 5 min/km. Zbývají poslední 2 km. Přichází jediné významnější stoupání na okruhu. Zkracuji krok, zvyšuji frekvenci, stejně jako v ostatních kolech. Na vrcholku kopečka krok prodlužuji. Zatáčka, velmi pozvolné stoupání, 20. km. Do cíle je to už skoro celé z kopce a tak zrychluju, kouknu se trošku více před sebe a najednou vidím, že se blížím k Martinovi. Nějak musel v závěru ztuhnout. Přibližuju se k němu celkem rychle, ale úplně doběhnout se mi ho nedaří. No nevadí, hlavně že je to za mnou a cítím se daleko lépe než včera večer a ještě před startem. Prostě běh je lék – tedy alespoň u mě to platí :).
Výsledky tu trvají trošku déle, ale když jsou vydány, zjišťuji, že jsem vyhrál kategorii o 8 minut, takže za ty tři dny jsem toho vyhrál víc než za posledních pár let dohromady. 3x 1. a 1x 3. místo, to si zaslouží repete, i kdybych měl přijet na koze, i když mi je jasné, že tyhle výsledky se budou velmi špatně obhajovat.
Každopádně ale mohu tuhle Tour doporučit, a když se nebudete cítit na celou Tour, tak i jednotlivé závody stojí za to, tím spíš, že příroda je v Tyrolsku na podzim tak úžasná. A abych nezapomněl, zregenerovat po každém závodě a být fyzicky připraven na další náročný den mi pomohlo vypít bidon Regeneru
Vložit komentář
By me zajimalo kolik je potreba natrénovat aby to byl schopen beznej amater přežít :)
Mě to teda dostalo :)
Milosi, samozrejme gratulace i na BSMS!!! Je to perfektni, mozna nekdy v budoucnu bych se pridal, ani ne tak na rekordy, jako na ten pocit to projit… Asi se s tim laska cela radka lidi, co to cetli..:)
Ahoj Miloši, gratuluji ke zdoláni Tour de Tirol a k prvnímu fleku v kategorii. Na to, žes mi psal, že budeš hlavně fotit, pěkný výkon:) Příští rok se tam asi objevím také, rád bych zažil brutálnější stoupání než na Riffelberg..