Osudu navzdory. Statečná Češka je jedna z nejlepších sportovkyň světa
V devíti letech onemocněla rakovinou plic a skoro rok strávila v olomoucké nemocnici. Když jí bylo 18, přišla o ledvinu. Po tom všem přišel jeden obyčejný den, který se rozhodla strávit na lyžích. Srazila se s jiným lyžařem a skončila na vozíku. Letos je to už 23 let. Takový osud má paralympijská vítězka z Pekingu a světová rekordmanka ve vrhu koulí Eva Kacanu.
Obsah [skrýt]
Proto se s ním rozhodla poprat a vzít si od něj jen to nejlepší. A to není vše. Vyrůstala v dětském domově, kde ji nechali rodiče původem z Řecka, kteří přišli do Česka po druhé světové válce.
Sportovat mě donutil vozík
Navzdory takovému zranění a navzdory tomu, že v dětství kvůli nemoci v podstatě nesportovala, se z ní stala jedna z nejlepších sportovkyň na světě. S atletikou začala v roce 1997 a dlouho házela oštěpem. Teprve v roce 2011 definitivně zjistila, že vrh koulí jí půjde ještě o něco lépe. Ve stejném roce získala první důležitou medaili – zlato na mistrovství Evropy. Ještě dnes, ve svých 53 letech, sbírá jednu medaili za druhou.
Z paralympijských her v Aténách si přivezla stříbro, z Pekingu zlato, které ještě ozdobila světovým rekordem ve vrhu koulí. Loni si z mezinárodních atletických závodů ve Spojených arabských emirátech přivezla stříbro a bronz. „Můj největší úspěch? To, že když jsem skončila na vozíku, nevzdala jsem to," říká Eva Kacanu. Sport je dnes každodenní součástí jejího života, a to i když zrovna nezávodí. „Je to takový můj doping," směje se. Proto také přijala pozvání zúčastnit se olomoucké zastávky běžecké série RunTour ve spolupráci s Toyotou coby partnerem českých i světových paralympioniků. Eva je navíc rodačka z hanácké metropole.
Sport, politika i masáže
Spolu s ní dorazili i její kolegové z oddílu Atletika Olomouc. Mezi nimi i Dušan Ščambura ze Šumperku, který se věnuje vrhu koulí a hodu oštěpem. Jako první handicapovaný sportovec Česka letos vybojoval křišťálovou Zlatou tretru v Ostravě. Na zmíněných hrách v Emirátech byl bronzový v oštěpu a stříbrný v kouli.
„Sport pro mě znamená začlenění se do společnosti. Kvůli úrazu jsem přišel o spoustu přátel, ale také získal nové," vzpomíná atlet, který se k vrcholovému sportu rovněž dostal po úraze. Kromě svých disciplín se věnuje také florbalu a cyklistice. Rád si proto vyzkoušel i závod v rámci RunTour. Handicap ho nezastavil ani v touze zlepšovat svět, ve kterém žije – už několik let je radním ve svém rodném Šumperku.
Úrazem, který ho připoutal na vozík, se nenechal rozhodit, a dal svému životu hned několik nových smyslů – kromě sportu a politiky to byly i masáže – před 20 lety si udělal masérský kurz a dodnes provozuje svůj salon.
Paralympionici na RunTour 2019 v Olomouci o své cestě i motivaci
Vladimír Michna
Vložit komentář
