Cesta běžce. Pohled do bájného světa japonských běžců a prospěšnosti správného běžeckého stylu
Japonsko mě vždycky přitahovalo svou magičností. Hora Fudži svou krásou a legendami, které o ní panují. Při svých třech startech na Spartathlonu jsem měl vždy dojem, že jsem na otevřeném mistrovství Japonska v ultramaratonu. Po přečtení knihy „Cesta běžce" se mi vše spojilo – Japonsko je zemí běžců, a to ve všech jejich podobách.
Adharanand Finn je u nás znám prostřednictvím první knihy, kterou vydalo nakladatelství Mladá Fronta: Běhání s Keňany. Pár měsíců poté, co se proháněl s Keňany, si umínil, že pozná tajemství japonských běžců, kdy jich je více než kde jinde na světě schopno běhat půlmaratony v časech, o nichž se může mnohým zdát. Přesto, i když jich takové množství dovede běhat časy těsně nad hodinu, tak v absolutním měřítku prohrávají s Keňany a Etiopany na celé čáře.
Čím to je, že kvantitu nedokáží proměnit v kvalitu? Je to ve způsobu tréninku, nebo je to tím, že jak se obecně tvrdí, jsou Keňané od přírody lépe vybaveni pro běh? Odhalení nejsou až tak překvapující, ale nechám na vás, abyste si tuto skvělou knihu přečetli a sami zjistili, že i vy můžete být stejně skvělými běžci jako dlouhonozí černoušci, když budete mít tu správnou motivaci a budete se při běhu usmívat a bavit se jím stejně, jako se jím baví Usain Bolt, či ještě nedávno Haille Gebrselasie.
Pro mě je však největším překvapením něco docela jiného, a to, že byť už o tom měl povědomí z Keni a z Anglie, až teprve na své misi v Japonsku si Adharanand kvůli opakujícímu se zranění uvědomil, jak je pro běžce (i hobíka) důležitý běžecký styl. Jak se, když na něm začal skutečně pracovat, dokázal zrychlit natolik, že byl schopen se přiblížit svým osobním rekordům z mládí.
A pak mi všechno docvakne. Proto mě bolí achilovky. Nosím minimalistické boty, ale jakmile se unavím, tělo začne ztrácet správnou techniku, začne se hroutit. Nemám ještě dost silný trup, abych si správnou techniku udržel. V celém těle mi vyhazují pojistky. Svaly se deaktivují a šetří pro případ krize.
Druhou věcí, kterou mě v knize oslovil, je to, když pátrá a objeví pomocí mnichů podnikajících tisícidenní běžeckou výzvu, pravou podstatu běhu. Ducha šťastného života běhu.
Tisícidenní výzva
Všechny lidské bytosti si pokládají otázku „proč žijeme?“, začne. Neustálý pohyb po dobu tisíce dní vám dá spoustu času na přemýšlení o životě. Je to typ meditace v pohybu. Proto byste neměl postupovat příliš rychle. V zenovém budhismu jsou lidé, kteří se pálí vonnými tyčinkami, aby poznali, jakou bolest snesou, ale podle mého názoru o tohle nejde., je to čas, kdy můžete meditovat o životě a jak ho žít.
A když jste to dokázal, našel jste odpověď na otázku, proč žijeme? Možná zacházím moc daleko, ale čekám, že uslyším o nicotě, o jednotě s vesmírem, kterou zakusil při svém neuvěřitelném výkonu. Chci vědět, jaké to vlastně je, dosáhnout osvícení.
To není jen jeden okamžik prozření, kdy se všechno zastaví, a vy máte hotovo, odpoví klidně. Učení pokračuje. Když odpromujete, taky se nepřestanete učit. Tisícidenní výzva není cíl, ale výzva pokračovat, užívat života a učit se nové věci.
Tak já tedy nevím, jste připraveni běhat celý život a dál se vyvíjet? Pokud ano, pak věřte, že byste měli zpomalit svůj života běh a užívat si každou vteřinu svého života, protože jen tak objevíte jeho nekonečnou krásu! – to už říkám já, na základě přečtení knihy Cesta běžce. Vy si v ní určitě najdete svou životní moudrost a navíc, když zapracujete na svém stylu, tak jak je v knize naznačeno, zlepšíte svůj běh.
Knihu: Cesta běžce vydalo nakladatelství Mladá Fronta v roce 2017 a můžete si ji též koupit na e-shopu Běžecké školy
Vložit komentář
Knihu vřele doporučuji všem běžcům, krásné a poutavé čtení .... místy velice poučné ...
