Když nemáš cíl, nemůžeš zabloudit
Od chvíle, kdy mi Miloš při našem časně ranním sobotním výběhu za východem slunce na Krudum, ocitoval tohle moudro, nemůžu se jeho pravdivosti nasytit, takže jsem nakonec neodolal, a musel ho zakomponovat tam, kde by mu to mohlo slušet. Posouzení, jestli se to povedlo, nechám na laskavém čtenáři…
Život a běh hodně věcí,
společných fakt mají,
ukrývají krásu přeci,
až se nám dech tají.
Chvíli s někým, bok po boku,
chvíli běžíš sám,
chvíli trnem v čímsi oku,
chvíli milován.
Na sobce a závistivce,
hlavně nikdy nedej,
vyběhni a s radostí vždy,
nové cesty hledej.
Krok za krokem přírodou běž,
za zády nech město,
je to nutnost, není to lež,
není to zlé gesto.
Rozhlížej se kolem sebe,
kochej se a koukej,
nad hlavou déšť, modré nebe,
všechno bude oukej.
Občas mrkni pod své nohy,
ať víš kam to šlapeš,
každý pro běh má své vlohy,
tohle jistě chápeš.
Vyběhl jsi, to je skvělý,
směle si běž dál,
chce to pohyb – to je celý,
do teďka ses bál...
Dávno víš, že mnohdy cesta,
může být tvůj cíl,
nepospíchej, v každé ze sta,
zůstaň chvíli dýl.
Nemáš-li cíl v konci cesty,
nemůžeš se ztratit,
nemůžeš si svoje plány,
ani ty sám zhatit.
Pohybuj se, užívej si,
běhej, kráčej, leť,
je to jedno, kde zrovna jsi,
žiješ právě teď!
Vložit komentář
