Jak jsem si oblíbila neoblíbené fitness
Běhání nemá být jenom o běhání. To je jasné a říkají to všichni učení a zkušení. Přísluší se zařadit i jiný sport jako je posilování. Nicméně pro mě to bylo tabu. Při sportování nemám ráda uzavřený prostor, potřebuji volné pole působnosti, neomezené hranice a nikde nekončící obzory. A když mám ráda běhání, tak proč bych měla čas trávit v uzavřeném prostoru a zmítat se na přístrojích nebo mezi nimi.
Člověk míní a život mění. Trénink pro výzvu Maraton s Milošem pod 4 hodiny si vyžádal své
Když přišel v listopadu loňského roku, rozepsaný na 23 týdnů, obsahoval pro mě neoblíbený pojem posilování. V těch začátečních a z dnešního pohledu lehčích týdnech bylo jasné, že se to odbude rychlým „kruháčem" doma. Do fitness prostě nepůjdu. Ještě že Miloš přiložil odkaz krásně zpracovaného kruhového tréninku s fotkami a popisem, jak na to. Domácí prostředí je příjemnější, než se dostat do cizí, neznámé zóny.
Celkově byl trénink postaven na střídání intervalů a vytrvalostních běhů spolu s „výklusovými" dny. S přibývajícími týdny narůstalo kilometrů, zvyšovala se intenzita pohybu. Intervaly vyžadovaly rychlost, byly limitovány časem. Uff. A tělo začalo vypovídat. Domů jsem se vracela, respektive plížila, jako zpráskaný pes. Všechno bolelo. Vůbec jsem to nezvládala. Hlubší analýzou pak v křesle teplého obýváku bylo nadmíru jasné – příliš velký kus koláče, příliš ambiciózní výzva, chybí základy – pevné a stabilní tělo. Ale poperu se. Brod je stále ještě přede mnou, na stahování kalhot času dost. Potvrzením, že jsem měkká houba, byla masáž, kdy se se mnou masérka loučila slovy, že svaly na nohách už jakési jsou, ale ta záda!
Tak se stalo, že jsem se přihlásila do fitness. Prvně na kruhový trénink pro začátečníky. Absolvovala jsem 3 lekce. Zpocená do morku kostí, ale nadšená. Přesto jsem si uvědomovala, že to stále není ono. Potřebuji se zaměřit více na záda, ruce a ramena. Na CORE, že ano!
Zkusila jsem hodinu TRX. A tam jsem se našla. Efektivní trénink celého těla. Pravidelné hodiny, 2x týdně. Nové pojmy jako žába, střecha, holubička, kyvadlo. Využívám i možnosti krásného protahování a strečinku, jen se tak lehce pohoupat. A nebyla bych to já, abych už neplánovala další výzvu. V posilování půjdu určitě ještě dál. Protože je to dobré pro běhání.
I když jsou to teprve 2 měsíce, co jsem intenzivně začala, není nic vyhráno. Termín maratonu se nezadržitelně blíží, z 23 týdnů zbývá týden a kousek. Obavy narůstají. Dle různých propočtů a analýz je to asi dosti velká utopie, si jen tak vylepšit maraton o celých 27 minut. Zázraky se dějí, ale ne na běžeckém poli. Být rychlejší a dokázat to celých 42 km vyžaduje tvrdou dřinu. Jak to celé dopadne je zatím ve hvězdách. Už dnes však mohu konstatovat jasná pozitiva. Oblíbila jsem si posilování a návštěvy fitness. Zrychlila jsem, potvrzeno na dvou půlmaratonech v Barceloně a v Praze. Určitě zase vylepšila běžecký styl. A taky stihla běžet pro dobročinné účely, konkrétně pro Farmu Strahovice Armády Spásy.
A pokud se podaří zaběhnout 42,1 km v čase pod 4 hodiny, pak to bude dokonalé běžecké štěstí.
Pak bude 8. 5. KRÁSNÝ DEN.
Vložit komentář
