Osobní trenér versus trenér v mobilní aplikaci či sporttesteru
Pokud hrajete tenis či golf, tak vás většinou podobná otázka vůbec nenapadne, neboť je vám jasné, že pokud chcete, aby vaše hra k něčemu byla, abyste jen nelítali po kurtu či greenu a občas si neplácli raketou či neodpálili holí míček, tak byste osobního trenéra měli angažovat. Tedy alespoň, aby vás naučil, jak hůl držet, jak se postavit, jak uvolnit zápěstí, případně jak držet raketu a jak hrát jednotlivé údery.
Tento článek vyšel na Běžecké škole 19. 3. 2016
Obsah [skrýt]
Pokud jde o běh, tak tam většinu lidí zase vůbec nenapadne, proč by si měli trenéra platit, co je může naučit, když běhat umí každý už od chvíle, co se jako batole poprvé postavil na nohy. A už vůbec nechápou, k čemu jim může být osobní trenér dobrý, když ho mají v různých mobilních aplikacích, ať už v chytrých mobilech nebo hodinkách.
Hodinky, časopisy, knihy – dobrý, ale...
Spoustu informací o tom jak běhat, čeho se při běhu vyvarovat, jak se na běh oblékat, co jíst a pít, když jste v tréninku nebo před závodem, najdete v mnoha knihách o běhání, v ještě více článcích v různých časopisech či běžeckých serverech. Problém je, že běhat se podle fotografií, ba ani instruktážních videí nenaučíte a pokud jde o metodiku, tak tam je většinou každý běžec nejchytřejší a nepotřebuje, aby mu někdo radil. Běžkyně jsou v tomto směru přeci jenom ochotné připustit, že dobrá rada je k nezaplacení.
TAK FAJN, PŘESVĚDČIL JSI MĚ, TAK PŘESTAŇ PINDAT A NAPIŠ, K ČEMU JE BĚŽCI TRENÉR DOBRÝ
Běžecký styl
Problém běžeckého stylu je v tom, že to co vidíte na závodech nebo všude tam, kde běžce a běžkyně potkáte při tréninku, není běh, ale skákání. Kromě toho, že je to skákání, tak si všimnete, že ti, co vás předbíhají nebo běží proti vám, u toho doslova trpí, že jsou celý pokroucení, a komíhají se ze strany na stranu jak při posledním tažení. Přitom, když vidíte někde záběry z čela velkých běžeckých závodů, tak tam vidíte lehkost a ladnost a věřte, že to není jen proto, že kluci a holky z Afriky už to mají od Boha. Oni tak běží, protože tam tak běhají všichni.
A o to jde. Děláme to, co vidíme a když v 90 % případů vidíme, co vidíme, tak nás ani nenapadne, že by na tom mohlo být něco špatně a začneme to napodobovat. Na soustředěních, seminářích, skupinových nebo individuálních trénincích, které pořádáme, když pak účastníci vidí, jak vypadá přirozený běh, když si k němu „čichnou“, rázem pochopí, že běhat se dá i tak, že to nemusí být dřina, ale jen lehkost, ladnost a pružnost. Konečně pochopí a na vlastní kůži zažijí letovou fázi, zažijí, co je to klouzat po vzduchovém polštáři. Jak velký je rozdíl mezi během a skákáním, že při běhu dáváme nohu dozadu, nikoli dopředu a přesto letíme, vznášíme se pár centimetrů nad zemí a nemáme chuť nikdy přistát.
A tohle vás žádný trenér v mobilu či v mobilní aplikaci nemůže naučit, protože sám toho není schopen.
Jak to vypadá, když běžíte přirozeně
Když běžíte přirozeně, tak to vypadá takto:
Celé vaše tělo je mírně nakloněné dopředu (ale opravdu mírně), abyste mohli po vzduchovém polštáři surfovat. Chodidlo nohy, které se právě odvalilo z povrchu, po němž běžíte, směřuje dozadu (pata směřuje podle rychlosti, jíž běžíte, více či méně nahoru – zakopává), ruka naopak směřuje aktivně dopředu. Při došlapu noha dopadá lehce na vnější (malíkovou) stranu chodidla na úrovni bříška (ne na špičku). Ihned na to přičapne pevně celou plochou chodidla k podkladu (sklopí se na palcovou hranu a na patu). V té chvíli (jsme-li v mírném náklonu) působením setrvačnosti se převalíme od paty až po špičku chodidla dopředu, abychom nespadli, učiníme další krok. Hlavu držíme lehce vzpřímenou, a ruce napodobují práci nohy, jen v opačném sledu, přičemž ruka (mírně sevřená pěst) směřuje aktivně ze základní polohy (předloktí rovnoběžně s podkladem) lehkým obloukem k rameni.
Jak většinou fungují trenéři v hodinkách či mobilních aplikacích
Fungují tak, že si vyberete program, jenž vás má přivést ke kýženému výkonu, zapnete ho a vyběhnete. Když se vám běží hodně dobře, tak je vám líto zpomalovat (říká-li vám virtuální trenér uber) a když se vám neběží moc dobře, tak se zase může ukřičet, aby vás rozhýbal. Prostě ho spíš máme jako parťáka, abychom nebyli při běhu sami.
Trenéry v mobilních aplikacích a sportovních hodinkách rozhodně neodsuzuji, ostatně tréninky do nich pomáhali sestavovat odborníci, a pokud je dodržíte, tak výsledky se musí dostavit. Mobilní trenér je určitě i vhodnou alternativou pro ty, co nemají pevný časový rozvrh, zkrátka jednou jsou tady, podruhé zase tam, takže nemají možnost chodit na skupinové či individuální tréninky, jež vede živý trenér. Zkrátka si vozí svého trenéra všude s sebou.
Mobilní trenér však nikdy nemůže zcela nahradit člověka, už proto, že nemá intuici, nevidí, co se ve vás děje. Nevidí, zda běžíte na půl plynu, když máte běžet na plné kule, či opačně, že se vysloveně trápíte, kde byste měli být uvolnění. Zkrátka nemá ten lidský vhled, je to jen program.
Mobilní trenér vám ani nevysvětlí, proč je třeba, aby po intenzivním tréninku následoval trénink regenerační, a sice že intenzivním tréninkem začnete proces stavby, a při regeneračním tréninku tento proces dokončujete, abyste dalším tréninkem mohli přidat další řadu cihel a celý dům, na němž jste dlouho pracovali, se vám neporoučel k zemi (abyste se nezranili, nebo jste neonemocněli).
Mobilní trenér vás nevyslechne, když si potřebujete s někým promluvit, s někým, komu věříte, s někým, o němž víte, že je tady pro vás, ne proto, že si jej platíte, ale proto, že pracujete na společném díle – vaší formě, vašem zdraví, vaší psychické i fyzické pohodě.
No a taky je tu pro vás, když moc lítáte a potřebujete posadit zpátky na větev. A tohle prostě žádný mobilní trenér neumí, protože nemá uši a hlavně duši.
Vložit komentář
