Život neběží vždycky podle (tréninkového) plánu
Místo: Hradec Králové. Datum: 11. října 2015. Pár minut po patnácté hodině jsem na jednačtyřicátém kilometru prvního hradeckého maratonu. Jsem už unavená, metry se neuvěřitelně vlečou a nohy musím přemlouvat, aby to ještě nevzdaly. Na povzbuzující pořadatele a diváky se snažím usmívat, moc běžcům pomáhají. Dalších pár metrů můžu odškrtnout. Levá, pravá, ještě kousek... Už je jasné, že tento maraton dokončím. Hurááá. Měl by to být úžasný, opojný pocit. Bohužel, jak stoupám v posledních metrech na Malé náměstí, vím, že jedna věc je špatně. A to je i důvod, proč si po proběhnutí cílové čáry sedám a rozbrečím se jako malá holka. Na časové tabuli totiž svítí čas 4:00:29. Nedala jsem to.
Předchozích pět měsíců jsem trénovala na to, abych maraton uběhla pod čtyři hodiny, v ideálním případě líp než manžel :-) Matematicky vyjádřeno jsem běžela o pouhých 0,2 procent pomaleji než jsem potřebovala. Přitom ještě na třicátém kilometru to vypadalo tak dobře, měla jsem i rezervu. Vím, že pro někoho to může být malichernost a pár lidí si musí klepat na čelo, ale my běžci přeci víme, co znamená zaběhnout maraton za čas, který začíná trojkou. Navíc jsem se poctivě připravovala, tréninky pětkrát týdně, ale nestačilo to.
Časem jsem se s tím smířila a chtěla se zaměřit na splnění mého druhého snu – zúčastnit se (a taky dokončit) polovičního ironmana. Jenže ve chvíli, kdy jsem začala prozkoumávat termínovky a studovat tréninkové plány na triatlon, jsem narazila na Milošovu výzvu. Opět se ve mně ozvala ctižádost. Přeci se tak snadno nevzdám. Mám s maratonem ještě nevyřízené účty. Proč to tedy s Milošem nezkusit? Třeba se 8. května časomíra v Praze zastaví na vysněném čase 3:59:00...
Vložit komentář
Vesměs má tak člověk motivaci k dalšímu tréninku a závodění. Já podobných hraničních časů mám více, počínaje prvním maratonem za 5:02 (po letech jsem dal 2:54) a konče pvní stovkou za 10:02 (i tu jsem pak dal lépe, zatím za 9:23), nemluvě o prvních Běchovicích za 50:18 (pak jsem měl 38:17). Často je to tak, že když se člověk upne k nějakému výkonu, tak to těsně nevyjde, ale nic se neděje, běhání jde dál. Ostatně, 4:00:29 je pěkný výsledek, zvlášť u ženy!
Je to malichernost, ale jak dobře Vám rozumím ... :-)
