Zdravý životní styl. Jídlo, výživoví poradci, lékaři, specialisté na pohyb
Normálně se na „Kotel“, tedy „Máte slovo“, nedívám. Naposledy jsem to snad viděl, když to byl ještě Kotel, v němž paní Jílková smaží za pomoci jedné strany (asi tak 10x početnější) stranu druhou. Ve čtvrtek dala na pánvičku výživové poradce s tím, že mají hovořit o zdravém hubnutí, nakonec je usmažila na ceně, kterou si za své rady berou. Já si z tohoto pořadu odnesl jediné a sice to, že tento druh pořadu, tedy přesněji takto vedený, do veřejnoprávní televize nepatří!
Zpět však k tématu. Pan Vohnout (zpěvák skupiny Maxi Turbulenc) coby zástupce strany smažící jaksi zapomněl, že se mu podařilo shodit 80 kg živé váhy ne tím, že by změnil životní styl a výživové návyky, ale proto, že si nechal podvázat žaludek (tak tomu říkám dokonalé přeprogramování, jak o něm stále dokolečka dokola, mluvil). O tom však mluvit nechci, spíše mě zaujal tím, což v tom řevu zapadlo, že nabádal diváky, aby spíše než za výživovým poradcem spěchali, pokud už si nedokáží sami pomoci se svou pažravostí, k psychologovi.
Shodou okolností se s Danou od začátku roku často bavíme o tom, co všechno by dobrý výživový poradce měl znát a umět. Vychází nám, že dobrý výživový poradce by měl kromě znalostí toho, jak člověk (jeho životní funkce) fungují, jak se vzájemně ovlivňují, vlivu různých složek stravy na jeho zdraví, umět klientovi i naslouchat (nebýt zajatcem své vlastní vize a tu mu pak předestřít jako jediné možné řešení jeho problému), být fakticky psychologem, ale zároveň i koučem, tedy tím, kdo ho navede (ale jen navede) na cestu, přičemž jej pak nechá po ní běžet a to do doby, než si přijde opět pro svou porci naslouchání.
K těmto myšlenkám jsme nedošli až teď, ale prodiskutováváme je již delší dobu, protože již minimálně tři roky mám za to, že zdravý životní styl je interpersonální disciplína, která v sobě spojuje jak zdraví, výživu, tak pohyb člověka – a to od jeho narození až do smrti. Takže dobrý výživový poradce, ale i dobrý lékař, trenér či sportovní instruktor, by měli být dobrými psychology a navíc znát a umět se orientovat i v disciplínách ostatních. Není totiž totéž, jestli „postižený" v zájmu svého zdraví zajde za psychologem, výživovým poradcem, trenérem, lékařem, aby mu poradili jednotlivě, nebo zda se setká s jedním člověkem, který tyto dovednosti spojuje.
Popravdě o tom všem jsem opět začal více přemýšlet ve chvíli, kdy jsem běhal s klientem, který za mnou přijel až z Olomouce a ptal se mě, zda o někom takovém, rozuměj o někom, kdo má znalosti psychologa, výživového poradce, trenéra, lékaře, který by bydlel někde blíž než já, neví. Bohužel jsem ho musel zklamat, i s tím, že jsem mu řekl, že já vím to, co vím, proto, že mě to už od dětství zajímalo, ba co víc, fascinovalo, takže jsem si šel za tím sám a vůbec si nemyslím, že bych i ve svých více než šedesáti letech věděl a uměl pracovat se vším a s každým.
A jaké nabízím rozhřešení nebo závěr z této situace? Velmi jednoduché – zajímejte se o člověka, a to ostatní vám skrze váš zájem o něj přijde ať už v podobě myšlenky (nápadu) či dalšího člověka, který doplní vaší společnou hádanku, na níž hledáte odpověď!
Vložit komentář
celostní přístup, jasně :-)
