Cílová rovinka
Bylo nás 15. Bojovnice na trati, kamarádky u kávy. Každá z jiného těsta, každá z jiného města. Co nás spojovalo? Radost z běhání! A samozřejmě krása a inteligence (jak jinak). Nadšené, že něco dokážeme! Jak šel čas, postupně se začaly vkrádat neduhy – u některých různé nemoci, problémy v práci i osobním životě. A tak se náš počet běžkyň snižoval a snižoval. Zůstalo ale 15 fanynek, které si navzájem drží palce při každém závodě, při každé sportovní příležitosti. Některá si odbyla svůj křest ohněm při velkém maratonu v Praze, ostatní se přidaly na 1/2maratonském klání, jiné pokořily hranici 5 km.
Byly jsme všechny naladěné na stejnou notu, DÁT TO, a posunout své hranice trošku, trošičku dál.
Dovolte mi, abych nyní rozebrala každou z běžkyň z mého pohledu po ukončení celého projektu.
Verča Zborníková – nádherná vysoká holka, neustále v pohybu, stále veselá a milá. Po přečtení její zpětné vazby na závody, které absolvovala, jsou slova „užila jsem si je“ málo! Bojovnice každým coulem, která ještě vůbec neukázala své možnosti, které v ní jsou. Závody dávala s velkým přehledem. Ta nám to všem jednou nandá! P.S. Tajně jí říkám Xena – žena bojovnice.
Iva Pondělíková – moje, dnes si už dovolím říci, kamarádka. Úžasně chytrá ženská s ohromným přehledem. Je děsně prima. Některý závod si užije, některý protrpí. Už na pátém kilometru se rozhoduje, zda půjde na kafčo či to doběhne. Vždycky se rozhodne správně pro třetí možnost, doběhnout a pak si dát se svou grácií kafíčko. S ničím se nepáře, se životem ani s během. Už teď vymýšlí, do čeho se pustí příště.
Hanka Kmetová – kdybych měla určit vedoucí skupiny, bude to určitě Hanka. Skromná a milá holka, která však budí respekt. Dokáže úplně všechno. Ona to ta armáda ví, koho si bere do svých řad. Je odolná, rozhodná a obdivuhodná. Postaví se na start a maže. Úžasná holčina, která si našla báječného kluka Robina. Tvoří dokonalý pár, vzájemně se doplňují. V Budějovicích mě přesvědčila, že 21 km dlouhý běh už není žádná překážka pro běžkyni jejího formátu. Hlavně ať ji to zdravíčko vydrží.
Lucka Křížková – je moc krásná a krásně i běhá. Dívat se na ni v klidu i v pohybu je nádhera. Vždy je usměvavá a milá. V Budějovicích běžela svůj první velký závod. Všechny jsme po doběhu byly zpocené a upatlané, ale Lucka ne, ach jo... Lucka byla pořád krásná, svěží a fit. Je to nádhera se na ní dívat, škoda, že ji v tom běhu nestačím... obdivovala bych ji déle.
Květa Kokrhelová – rozchechtaná mamina, která se stále směje a dělá dobrou náladu. Občas začne věci řešit filosoficky, tedy jak na to. Pak zjistí, že je velký vedro, tak se na taktiku vykašle a maže co to dá. Je úžasná, zarputilá, ta se jen tak nedá. Má vysoké cíle a jde si za nimi.
Verča Mikušková – tichá skromná dáma, která si nenápadně, tam v té Kopřivnici, začala běhat po kopcích a pak nám to všem naložila v Budějkách. Běžela s velkým přehledem zkušené závodnice. Tady je asi fakt na místě říci, ta si to užila.
Simča Pancířová – krásná holka s dlouhýma nohama, která běhá časy pro mě z oblasti sci-fi. A ještě se tomu směje! Pane jo, já nadávám na druhém kilometru a ona je už na čtvrtém a chechtá se. Doběhne do cíle se svým Františkem (úžasný manžel) a zase se směje. Při čtení její minulosti jsem ani nevěřila, že se jedná o jednu a tutéž osobu. Tahle holka se přeci musela narodit s keckama na noze – jinak to není možný.
Šárka Grygarová – prima zrzka, která tmelí kolektiv. Nikdy nikoho neodmítne, vždy je ochotná poradit a pomoci. Úžasně milá kamarádka, která běhá pro potěšení z pohybu. Vede k tomu své děti, stará se o všechny okolo, je nesmírně činorodá. Svět tyhle holky potřebuje, jinak zahyneme na nevšímavost a lhostejnost ke svému okolí.
Dana Müller – co ta ve své hlavě všechno má, klobouk dolů. Naučila se běhat sofistikovaně, přemýšlí o tom, klade si další výzvy. Všechno u ní má smysl, nedělá věci bezmyšlenkovitě. Ach, jak já ji obdivuji. Jenom jít s ní na kafe je pro mě radostná a nádherná záležitost.
Péťa Hrabětová – jsem strašně smutná, že ji tento rok běžecky vůbec nevyšel, trápila se se svým zdravím a bohužel ani jako paní doktorka nenašla pro sebe lék. Asi ti doktoři fakt nejsou všemocní. Chodila nás podporovat na mnoho závodů a akcí. Škoda, že jsem ji více nepoznala, s tou bych si asi moc rozuměla .
Sandra Jounová – krásně běhá, krásně se chová, krásně mluví a krásně se směje. Je to sluníčko, které ozáří každý běh. Čiší z ní opravdická radost z pohybu. Má ráda základní věci a uznává ty pravé hodnoty, rodinu, přátele. Bylo mi cti se s ní seznámit.
Věrka Šamořilová – nejstatečnější bojovnice z nás. Pere se s tím životem co to dá, prošla si svým peklem a teď se dává, s grácií sobě vlastní, dohromady. Moc jí sluší nové vlasy, krásně se usmívá, je pokorná a milá. Velice vzácný a chráněný druh lidí! Kdyby mi o půlnoci zavolala, ať si s ní jdu zaběhat, okamžitě beru kecky a vyrážím.
K této partě přirostla i Simča Vlašimská. Potkáte ji všude, protože je všude. Tak praktickou a rychlou ženu jsem v životě nepotkala. Není žádné překážky, kterou by nepřekonala. Ona umí úplně všechno, co já neumím nebo s čím mám velké potíže: běhat, vařit, studovat, stále se usmívat, i když mi na krku visí tři děti. A ještě se stará o blaho všech ostatních. Vedle ní si každý musí připadat jako primitivní lenochod.
Úžasná Adélka Čápová, každá chceme být jako ona. Bohyně krásy, která dře na sobě jako kůň. Uběhne za rok několik maratonů. Prochází se jako pravá nefalšovaná gazela po přehlídkovém mole, večer boxuje. Její úsměv vůbec není profesionální, je upřímný a od srdce. Mám ji moc ráda.
Terka a Kája a Pavel – realizační tým, který vás vezme za srdce. Vyřeší za vás všechny problémy, pomůže se vším. Kdykoliv přiběhnete úplně zdecimovaně do cíle, vždy tam někdo z nich stojí, usmívá se na vás a říká, že jste nejlepší, nejúžasnější, nejkrásnější a nejšikovnější. A to já potřebují moc! Já jim to totiž všechno věřím. Jsou báječní a taky díky nim jsem do toho šla a rozhodla se správně. Mají velký podíl na našem úspěšném absolvování celého projektu. Český běh a hlavně RunCzech na ně musí být právem hrdý.
No a to nejlepší na závěr.
Ach Dano, jak ti celý náš dámský kolektiv závidí... Miloš... nesmírně fantastický chlap. Shrnu to: váží asi 20 kilo, protože všechno ostatní je charisma, sexappeal, energie, moudrost a inteligence.
Děkujeme moc za vše, pane profesore.
Děkuji vám všem, že jste se mnou prožili krásných a nezapomenutelných 8 měsíců mého života.
Show must go on.
Vložit komentář
