Moje poprvé a hned vášeň na celý život
Zatímco první půlmaraton jsem si střihla po půlroce běhání a maraton po dvou letech, na horské běhy jsem si dlouho netroufala. Každému tvrdím, že na silniční závody jde natrénovat relativně rychle, ale kopce? To nedávám. Asi to bude tím, že tady v Praze jich moc není a běhat furt dokola jedno a to samé se mi nechce. Holt asi to bude lenost…
V květnu jsem měla možnost pomáhat na Valašském hrbu jako pomocník na první občerstvovačce a tak se mi tento závod zalíbil, že jsem se rozhodla přihlásit se na spřátelený Jesenický půlmaraton. A moc jsem se těšila, ačkoli v letních pařácích jsem trénovala minimálně a kopce jsem pořád tak trochu ignorovala.
Jak už je u mě zvykem, na start jsem doběhla asi s minutovým zpožděním. Ignorujíc lidi, co pokřikovali, kde se flákám, rozběhla jsem se za běžcem, který vlál na chvostu asi sto metrů přede mnou. Vlastně – ráda začínám závody jako poslední běžec. Člověk má aspoň přehled o tom, kolik lidí předběhl a že poslední rozhodně nebude. Ale už po sto metrech jsem přecházela do chůze. No jo, ten úvodní krpál právě začíná…
‚Stoupání do kopce zatím v pohodě‘, říkám si. Při narovnání tratě se zase rozbíhám. Bohužel nejde moc sledovat okolí, jinak bych se zabila. Krásné okolí, super vzduch, asi budu jezdit na takovéto závody častěji. Postupně předbíhám pár lidí a dobíhám běžkyni s hezkýma nohama. ‚Když budeš pilně trénovat, taky budeš takové mít‘, říkám si v duchu. Vyklube se z ní Bájenka Lucka a běžíme spolu dalších dvanáct kilometrů. Při prvních osmi kilometrech, kdy jde trať převážně jen nahoru, si přeju narodit se rodičům Kiliana Jorneta. V tu chvíli mě myšlenky zavedou k mým vlastním rodičům…
Mamča, pro kterou je největší potěšení nakrmit naše prázdné žaludky a její oblíbená věta: „Vem si ještě, vypadáš blbě.“ A taťka, se kterým si člověk nejlíp pokecá ve sklípku u sklenky vína… Tyhle představy mi dodávají energii. Sice to znamená, že musím kondičku honit po třicítce, ale neměnila bych.
Na první občerstvovačce potkáváme Zuzku Součkovou a bereme ji do party. Seběh od odbočky na Praděd na Ovčárnu je úžasně rychlý, po tom pomalém výšlapu. O to víc mě vyděsí odbočka do kopce k Petrovým kamenům. Už se mi fakt nechce… Ale poslušně jdu a postupně pookřávám. Mám Jeseníky jako na dlani. Tak krásný výhled. Tak za tohle to všechno stojí a ještě mnohem víc! Po hřebeni se mi daří docela i běžet, když nepočítám občasné klopýtání přes kameny. Nechávám za sebou Zuzku i Lucku a jsem nadšená, jak dobře se mi běží i přes původní výšlap.
Bohužel se neraduju moc dlouho. Na Jelení studánce mi říkají: „Už jenom kousek, ale ten nejhorší.“ Hm, snad to nebude tak zlé, říkám si. Doma jsem trať moc nestudovala, tak nevím… Dojdu až ke zlomu, kde začínají šutry a šutýrky, nestabilní, nerovné a ostře klesající. Fakt husťárna. Kolena mě bolí už po pár stech metrech, ale jdu sveřepě dál. Předbíhá mě jeden běžec za druhým. Naštěstí jsou to maratonci, tak mě to tak moc netrápí. Nakonec mě předežene i Zuzka. „Ty jo, ty jsi to na hřebeni hezky rozběhla. Vůbec jsem ti nestačila,“ křikne na mě a je pryč. ‚Na co je mi rychlý běh po rovině, když všechno ztratím v tomhle krpálu‘, rozčiluju se. Ale je to pro mě impulz začít běžet rychleji a Zuzku asi půl kilometru před cílem ještě předbíhám. Z dálky vidím Pepu s kočárkem a Kubou v náručí. Smích toho malého prťouse mi dodává energii a dobíháme do cíle všichni tři společně. Nádherný konec závodu.
V cíli si dělám bilanci a mám jasno – vyběhla jsem si čtyři puchýře, namožené kolenní úpony a novou lásku. Horské běhy! Kam se hrabou silniční závody. Mám nový cíl na příští rok – zhubnout pár kilo, ať kolena tak netrpí a přihlásit se na spoustu horských běhů. Protože tomuhle zážitku se nic nevyrovná…
Vložit komentář
Ahoj Lenko. Dekuju moc za podporu. Taky jsem se bala a nakonec to bylo skvele. Preju vam,at si tyto zavody uzijete bez nehod a taky se do nich zamilujete,jako ja :-)
Ahoj Kveto. Mate muj obdiv, je to muj cil pustit se do horskych behu. Na jare si chci zabehnout svuj prvni silnicni pulmaraton. Na to chci navazat horskymi behy. Jima me z toho hruza
