Máme plné ledničky, tak ještě sofistikovaně podráždit naše chuťové pohárky
Když se někdo v chudé části Afriky nějakým nedopatřením dostane do kontaktu s obsahem evropských televizních kanálů, zjistí, že se téměř všude vaří. V první chvíli si možná pomyslí: ti Evropani mají stejný hlad jako my, ale na rozdíl od nás mají co do hrnce.
Těm bystřejším ovšem brzy dojde, že tady nejde o normální kuchařské návody na to, jak připravit rodině večeři, nýbrž o sofistikované dráždění chuťových pohárků hlavně proto, abychom se nenudili.
V současné Evropě to vypadá jako na palubě jedné luxusní zaoceánské lodi – té, o které si její budovatelé mysleli, že je nepotopitelná. Pro její horní palubu bylo typické, že se často jedlo a pilo a tančilo a nezávazně konverzovalo. Možná se taky vedly nějaké ty business talks, ale hlavně proto, aby se do budoucna zajistily prostředky na tento dekadentní životní styl.
V Evropě dvacátého prvního století se na bohatství společnosti podílí nesrovnatelně větší počet lidí než ve všech stoletích předcházejících. Všudypřítomná prosperita zlidověla natolik, že se televizní kuchtíci považují za VIP a z televizních moderátorů se stávají respektovaní poradci v oblasti životního stylu.
Máme plné ledničky, moderní auta a vysokoškolské tituly na zvonku. Co nemáme, je rozumná míra porozumění pro ty, kteří měli tu smůlu, že se narodili ve špatné části světa.
Naše dosavadní hysterické reakce směrem k Afričanům připlouvajícím na potápějících se lodích byly až dosud motivovány zejména strachem. Nechceme přijít o to, co máme, protože když se rozdělíme, budeme mít o něco míň, že jo? A vůbec – dejte nám s tím pokoj! Ať se postará Evropská unie, ať příslušná komise zasedne a rozhodne o přidělení příslušné částky peněz na vyřešení tohoto problému. Nechceme mít tyhle starosti, chceme mít čistou hlavu. Večer jdeme do divadla, o víkendu jedeme na chatu a v létě letíme na dovolenou. Nevíte náhodou, jestli to bude v Řecku levnější, když teď mají tu ekonomickou krizi?
Obávám se, že v době stěhování národů si s tímto pohodlným myšlením nevystačíme. Doba dotační možná brzy skončí. Ostatně prosperující lidé, prosperující firmy, prosperující města a prosperující státy nepotřebují čerpat nějaké dotace. Čerpat dotace potřebují vyčerpaní lidé, vyčerpané firmy, vyčerpaná města a vyčerpané státy.
Oslabená solidarita stále větší části občanů Evropské unie (srovnejme s neutuchajícím podporujícím apetitem velké části občanů Spojených států!) možná pramení právě v tom dotačním systému založeném nikoli na zdravém principu, že nečekám na Godota z Bruselu, ale dělám na maximum pro sebe a o přebytek se dělím s potřebnými, ale na nezdravém principu, že předem spoléhám na pomoc zvenčí.
Počínající stěhování národů je dobrou příležitostí k tomu, abychom změnili toto pasivní a pohodlné paradigma, abychom v sobě uprostřed problémů s přílivem imigrantů začali objevovat granty, tedy velkorysé muže a ženy, kteří se nebojí pomáhat tonoucím, i když se zdá, že silný proud může přivodit utonutí i jim.
Článek vyšel 19.8.2015 na Neviditelném psu a vychází se svolením autora
Vložit komentář
Omlouvám se za neběžecké téma, ale běženecké. Když už to sem bylo někým vneseno a když už mně přišel odkaz na zajímavý článek ...
I kdybychom připustili, že to bude pro Evropu obohacení, tak pro země původu to bude zase krok dolů ...
netky.sk/clanok/video-odbornik-na-priklade-so-zuvackami-vysvetluje-preco-je-prijimanie-utecencov-nezmysel
Naivní
Dobrý deň.
Problém nie je v prisťahovalectve,ale že ich je naraz veľa.Ja z cudzincov
nemám strach,lebo sú obohatením.Preto je potrebné správne uplatňovať azylový zákon.Ale nie tie nezmysly ,ktoré propagujú nacionalisti a iní.
Treba si priznať,že europsky spôsob života tiež nie je ideálny.
