Maratonská aneb jak jsem se proToiToikoval svým prvním oficiálním maratonem
Praha už je zase vzhůru, přivítá dnes běžců fůru, maraton se totiž běží, málokdo teď ještě leží. Odhodlání z běžců prýští, těší se na chvíle příští, čísla svá si připínají, úsměv zatím v tváři mají…
Tento článek vyšel na Běžecké škole 5.5.2015
Běžel jsem už delší trasy, než maraton celý,
jenže v klídku na pohodu, jak mi srdce velí.
Dnes to bude pro mne jiné, čas mi budou měřit,
že to jako Keňan zvládnu, nepřestávám věřit:-).
Koridory už se plní, nervozita stoupá,
nad hlavou se vrtulník už delší dobu houpá.
Před výstřelem spousta běžců svoje svršky sundá,
náhle cítím, že mi v břiše nebezpečně škrundá.
Zatnu zuby, stáhnu půlky, risknout už to musím,
do startu pár vteřin zbývá, vyběhnout teď zkusím.
Výstřel zazní, dav se pohne, Vltava nám hraje,
mně ve střevech krutý gejzír pomaličku zraje.
Držet tempo podle plánu dobře se mi daří,
přestože se v tom mém břiše stále cosi vaří.
Začínám už jasně tušit, že to nedám celé,
srdce náhle začne bušit, sakra, do pr…
Potřebuju od diváků sehnat dětskou plenku,
hodně krátké kroky dělat, jinak to mám venku.
Stále držím slušné tempo, jde to ale těžce,
za křovíčko bez papíru se mi ale nechce.
Nemusím vám dlouze líčit, že to není krása,
na desátém kilometru, HURÁ, je tu spása!!!
Jedna budka je tu volná, hned se do ní deru,
naštěstí je v ní i papír, a tak klidně…
Na dost minut opustil jsem maratonský závod,
jiný závod začíná mi, nezná někdo návod?
Chvílemi se směju sobě, chvílemi se mračím,
pořád brejlím na hodinky, usilovně tlačím…
Mezitím se kolem budky přehnal běžců balík,
staří, mladí, hbití, tencí, sem tam ňákej cvalík.
Utíkají, mizí v dáli, já propadám v čase,
tolik běžců, tolik běžkyň rád bych dohnal zase.
Už jsem venku, je to dobrý, zase běžím dál,
přiznejte se, kdo před chvílí Pepovi se smál?:-)
Chápu vaše pobavení, já se chechtal taky,
teď mi zbývá doběhnout zas závodníků mraky.
Už jen třicet kilometrů, a ještě dva k tomu,
než protneme pásku v cíli a půjdeme domů.
Utíká to celkem rychle, běží se mi lehce,
zatím se mi ze závodu prchat domů nechce.
Předbíhám a proplétám se běžců slušným davem,
plácnu si i s fanouškama, nejsem vůbec znaven.
V kadibudce dáchnul jsem si, a zpět nabral sílu,
ve výsledek dobrý, zdá se, neztratil jsem víru.
Závodníky od diváků centimetry dělí,
užívám si tenhle závod, diváci jsou skvělí!
Miloše pak také potkám, huláká, ať makám,
jasně šéfe, trhám asfalt, copak se tu flákám?:-)
Cíl se nám všem pomaličku, ale jistě blíží,
nikdo nedbá na bolístky, které ho snad tíží.
Nálada je tady v Praze náramná a skvělá,
maratonská vzdálenost se uběhnout dá celá.
Je to tady, už jsme v cíli, emoce se valí,
vida, jak jsme ten maraton v pohodičce dali!
Dohnalová Jitka na krk medaili mi věší,
s úsměvem se na každého závodníka těší.
Je to prostě bezva závod, i když není jediný,
kde se dobře pobavíte, provětráte šediny.
Od ucha až zase k uchu celou dobu pusu mám,
líbil se mi tenhle závod, a doufám, že nejsem sám!
Vložit komentář
Pepo Ty jsi jednička!!!!!!!
Přátelé, díky! Ale zas to s tou chválou moc nepřehánějte, nebo se z toho pos...u :-) :-) :-)
Teda Pepo, to je skvělý,
krásně jsi to popsal,
i když jsi se na desátým z toho všeho posr..l
PS: Mám s tím taky problém a tak jsem se pro jistotu zajistil Imodiem :-)
To jsem netušil, že jsi takové střevo básnické, Super :-)
Pepo super!!!
Krásné, Pepča je prostě nej básník........
